Páteční odpoledne v Sýrii

Včerejší tisková konference mediální poradkyně syrského prezidnenta Bašára Asada Buthajny Šaabán se zdálo být vstřícným krokem vůči nepokojům ve městě Dará. Obavy z rozšíření nepokojů donutily vládnoucí kruhy činit ústupky, kterých si demonstranti žádají. Nepřišly však tyto činy příliš pozdě? Nejspíš ano, protože podle zpravodajských agentur Syřané nevyslyšeli sliby neprodlených reforem a vyšli do ulic ve městech Latákija, Homs, Hamá, Raqqa a Dúma poblíž Damašku. V centru Damašku skupina asi 800 mužů vykřikovala provládní hesla a podporu prezidentovi. „Bůh, Sýrie, Bašár“… Tato tři slova zněla Starým Damaškem. Provládní dav se vydal tržištěm Hamídijí do Nového Damašku. Cestou ještě někdo z davu stihl osahat jednu turistku a označit ji za, slušně řečeno, „lehkou“. Čím dál víc je ale v Sýrii slyšet „Bůh, Sýrie, svoboda“… Postupně se Syřané osmělují a žádají si změny. Často se však stává, že při jakémkoliv pokusu o protest je dav rychle rozehnát tajnou policií.

Téměř 50 let výjimečného stavu zanechalo na lidech znatelné stopy. Problémy nezačaly v posledních letech, ale v 80. a 90. letech nečinnosti. Když v roce 2000 umřel prezident Háfiz Asad a nahradil ho jeho syn Bašár, mluvilo se o damašském jaru, znovuzrození, lepší budoucnosti. Reformy se však plazily šnečí rychlostí. Odůvodnění? Aby nedošlo ke zmatku a unáhlení. I když se poslední roky tempo reforem zrychlilo, zpoždění je citelné. Když se nyní slibují okamžité reformy, nedojde ke zmatku?! Nemůžu si pomoct, ale napadá mě pouze jedna věta: „Tonoucí se stébla chytá“. Vysoký populační přírůstek, nezaměstnanost, málo pracovních příležitostí, zvyšující se ceny komodit, chudoba, okleštěná svoboda slova atd. situaci ještě více zhoršují. Problémy se neřešily, ale hrnuly se před sebou. Nyní se zdá, že náklad problémů příliš ztěžknul.

Na začátku revolučních nálad v arabském světě si syrské vládní kruhy nepřipouštěly, že protesty mohou přijít i do Sýrie. Sebejistě zněly i výroky prezidenta Asada na konci ledna: „Pokud jste neviděli potřebu reforem před tím, co se stalo v Egyptě a Tunisku, je teď příliš pozdě dělat nějakou reformu. Pokud ji ale uděláte kvůli tomu, co se v Tunisku a Egyptě děje, potom to bude reakce, ne akce. Čím déle budou vaše činy pouze reakcí, tím více se přibližujete k pádu.“

Kam spěje Sýrie? Udrží se v Sýrii klid? Pomohou revoluční kroky změnit situaci v zemi? Zůstane u malých protestů nebo vypukne revoluce? Situaci budeme sledovat přímo na místě.