Pocit bezpečí se pro Syřany stává neznámým pojmem. Abú Malik žil se svou rodinou v městě Zabadání u hranic s Libanonem. Dočasně se ale odstěhovali do metropole Damašku. „Náš dům byl během bojů poničen,“ vypráví. Zabadání totiž bylo nedávno jedním z ohnisek střetů mezi opozičními bojovníky tzv. Syrské svobodné armády a vládními vojsky.
„Vzali jsme si jen to nejnutnější a odjeli pryč. Vrátíme se, až nám to situace dovolí,“ popisuje Abú Malik.
Na syrsko-libanonských hranicích, kde žil, patří mezi nejlukrativnější povolání pašeráctví. Kdo se vyznal v těžkém hornatém terénu, neměl nikdy o práci nouzi. Do Libanonu se pašují nejrůznější komodity, včetně nafty a benzinu, protože jsou v Sýrii levnější. Opačným směrem se tradičně vozilo nedostatkové zboží, které bylo kvůli mezinárodním sankcím v Sýrii těžké sehnat.
Pašují se hlavně zbraně
„Jsem si jist, že mezi pašovaným zbožím byly i zbraně,“ říká Abú Malik. Po vypuknutí násilí mnoho lidí z města Zabadání rychle uteklo. „Přijela armáda a začaly boje s ozbrojenými povstalci, kteří také nejsou žádní svatoušci,“ tvrdí Abú Malik.
Kromě násilností se v jeho městě rozmohly také další druhy kriminality. „Opuštěné domy byly vykradeny, vše cenné si zloději odnesli,“ vypráví Abú Malik smutně a nad dotazem, kdo za krádežemi stojí, pouze pokrčí rameny. „Ozbrojené skupiny potřebují peníze, aby mohly pokračovat v bojích. Myslím si, že to byly ony,“ dodává Abú Malik.
Ukradené věci se nejčastěji prodávají po celé Sýrii na tzv. zlodějských trzích s použitým zbožím, kde se těžko zjistí, odkud pocházejí prodávané věci. Kromě domácností bývají také vykrádány obchody, převážně s elektronikou nebo potravinami.
„Tyto věci se nejlépe prodávají. Ceny potravin se zvýšily, dnes není jednoduché uživit rodinu,“ myslí si majitel malého koloniálu v Damašku, který je rád, že hlavní město je stále celkem bezpečné.
Také Abú Alí Salhání musel opustit svůj dům na damašském předměstí Dúmá, protože mu bylo vyhrožováno zabitím, když se nepřidal k protestní stávce na konci loňského roku. Střechu nad hlavou našel u svého bratra v jiné části Damašku. Dle jeho slov může být rád, že přišel pouze o auta a o stálé živobytí.
Násilí se kromě okolí Damašku rozmohlo hlavně v oblastech severozápadní části Sýrie. Stejně jako v Zabadání na vině nebyla pouze armáda. Rebelové se naučili nekalým praktikám a unášejí lidi nebo žádají výpalné.
„Než jsem odjela z Homsu, v naší čtvrti nebyly boje. Přišli ale za námi povstalci, že od nás chtějí peníze za to, že za nás bojují proti režimu a chrání obyvatele města. Kdo nechtěl zaplatit, raději odjel z města, ale opuštěné byty byly následně vykradeny,“ vzpomíná studentka Mája. Když odjížděla z Homsu před třemi měsíci, kromě televize a nábytku v bytě nic cenného nenechala. Podle jejího strýčka, který v Homsu zůstal, je její byt zatím v pořádku.
Jiná z žen, Aíša, která žije na předměstí Damašku, už takové štěstí neměla, když přišla o šperky a jiné cennosti během pátrací akce bezpečnostních oddílů, které hledaly v její čtvrti „teroristy“. Příběhy obou žen ukazují, že každá z ozbrojených skupin využívá příležitosti, pokud se může jakkoliv obohatit.
Lidé dveře nezavírali
Sýrie byla považována za jednu z nejbezpečnějších zemí na světě, ke kriminalitě zde docházelo zřídkakdy. Když se člověk prošel po uličkách syrských měst, mohl si všimnout, že vchodové dveře domů bývaly pootevřené.
„Já jsem nikdy dveře nezavírala, ani když jsem šla nakoupit a nikdo nebyl doma,“ tvrdí Lajla Nazárová z Damašku. Jejího syna nedávno oloupili na ulici, když šel tmavou uličkou v osm hodin večer. „Dali mu nůž na krk a vzali mu mobilní telefon. Naštěstí se nic horšího nestalo,“ vzpomíná na nepříjemnou událost. Podobné příhody se nyní stávají čím dál častěji. Ale nezůstává pouze u drobných krádeží.
„Lupiči si čím dál více dovolují, vykrádají byty nebo i kanceláře. Pochopitelně nejvíce se zaměřují na elektroniku a cennosti,“ říká její manžel Mu’taz. Jako otec dvou dětí má o rodinu strach. „Kdybych měl možnost, tak bych si zbraň koupil, abych měl šanci ochránit rodinu, kdyby k nám někdo vtrhl,“ říká Mu’taz. Na černém trhu se dle Syřanů dá koupit pistole za více než 1000 USD.
Cena zbraní šplhá vzhůru
Cena zbraní a nábojů se prý zvýšila až trojnásobně, když poptávka po zbraních vzrostla. Podle některých Syřanů si zbraně nepořizují jen bojechtiví mladíci, ale i rodiny, které se bojí o své bezpečí.
Pašování zbraní do země, kterých kvůli obrovské poptávce není nikdy dost, je nyní ztíženo větší ostrahou hranic, ale vojáci mají oproti pašerákům, kteří znají každý kámen, nevýhodu.
„Slyšel jsem, že se zbraně pašovaly a doposud pašují hlavně z Libanonu, Jordánska a Turecka. Nejen ruční zbraně, ale jakékoliv,“ tvrdí Mu’taz. „V televizi často ukazují, že byly zabaveny zbraně pocházející z nejrůznějších zemí. Tohle sem museli pašovat celé roky,“ myslí si.
Zatímco paní Lajla připravuje v kuchyni kávu, její manžel se rozpovídá. „Já nejsem ani s těmi, ani s těmi. Mě zajímá bezpečí rodiny,“ vysvětluje Mu’taz, proč uvažuje o koupi zbraně. „Našim známým v Latákiji unesli dceru a žádali výkupné. Když zaplatili 150 000 syrských lir (cca 2500 USD), vrátili ji,“ tvrdí Mu’taz, který má obavy, aby se něco podobného nestalo také jeho rodině. „Dceři jsem přikázal být doma do sedmi hodin večer a zbytečně se netoulat po neznámých uličkách,“ strachuje se Mu’taz.
Damašek je sice stále docela bezpečné město, ale nepokoje v jeho okolí dokazují, že kriminalita je i zde na vzestupu. Jak říká Mu’taz, je lépe být ostražitý a přijmout fakt, že Sýrie již není nejbezpečnější zemí na světě. Jen doufá, že se situace v Sýrii nebude ještě více zhoršovat.
(Reportáž vyšla v Hospodářských novinách dne 28.3.2012)
