Kolébka civilizací a bohatá historie jsou pro Sýrii příznačné přívlastky. Na jejím území se rozpínaly starověké říše a království, koexistovala zde náboženství judaismus, křesťanství a islám a nespočet asijských, evropských i afrických národů zde nacházelo příležitosti nejen k mocenským hrám, ale díky hedvábné stezce také k obchodním aktivitám. „Sýrie je zajímavá také v tom směru, že není jednotvárná. Potkáme zde památky dávné Mezopotámie, ale i kanaánské oblasti. Jsou zde nádherné věci z časů helénismu, doby římské a jiné. Nesmíme zapomenout ani na byzantské období a islámský středověk. Sýrie je přitom pevnou součástí krajin tzv. úrodného půlměsíce, kde vypukla neolitická revoluce, to znamená začátek zemědělství ve světě,“ vysvětluje slovenský archeolog Drahoslav Hulínek význam Sýrie. Důkazem bohatosti syrské kultury jsou probádaná i neprobádaná archeologická naleziště po celé zemi. V době nepokojů a zhoršené bezpečnostní situace však památkářům zmizel úsměv z tváře. Důvodem ani není úbytek turistů, kteří se sem v minulých letech naučili jezdit, jako strach o samotné historické dědictví.
Oblast severozápadní Sýrie, kde se od počátku protestů odehrávají boje mezi vládními jednotkami a vzbouřenci, je velice bohatá historické památky. Ugarit, Apamea, Mrtvá města, hrady Crac des Chevaliers a Salahdín jsou jen zlomkem toho, co zde zanechaly starověké i středověké kultury. Stejně jako v dávných dobách, kdy křižáci obsadili strategické body a vystavěli tam svá opevnění, tak i nyní jsou tyto hrady a tvrze využívány ke kontrole oblastí. „Slyšel jsem, že hrad Crac des Chevaliers byl obsazen opozičními bojovníky, kteří z vrchu hory měli přehled, co se děje v okolí. Nevím však, zda tam ještě jsou,“ řekl Džaffar Sulejmán, který před několika měsíci utekl z této oblasti do Damašku. Místní koordinační výbory v Sýrii tvrdily, že Crac des Chevaliers byl syrskou armádou začátkem května ostřelován. I když současný stav tohoto hradu, zapsaného na seznamu UNESCO, není příliš znám, nejspíš nebude ani zdaleka tak poničen jako hrad Madíq u města Hamá či Národní muzeum v Homsu.
Země plná pokladů
Ačkoli je Sýrie památkám zaslíbená, archeologických průzkumů zde nikdy nebylo příliš. Například v severovýchodní části Sýrie, která je z větší části rovinatá, se tyčí kopce zvané telly, na nichž se bezesporu nacházejí starověká města, která z drtivé většiny ještě nebyla odkryta. „Jedná se o území, které je součástí Mezopotámie. Tam se v budoucnosti, jestli to podmínky dovolí, ještě dočkáme výjimečných objevů. Nezapomínal bych ani na sever Sýrie, především pokud jde o památky související s dosahem někdejší starověké říše Chetitů,“ tvrdí Drahoslav Hulínek, který se již několik let podílí na odkrytí lokality Tell Fecheriye u tureckých hranic. „Sýrii řadím k Egyptu, Řecku, Iráku, Libanonu, Izraeli, Súdánu, Arménii, Pákistánu, Číně, Kambodži, Itálii, Mexiku, Guatemale a Peru za absolutní vrchol, pokud jde o archeologické dědictví z pohledu dávných civilizací,“ říká slovenský archeolog.
Jak už ale bylo řečeno, archeologické lokality leží ladem. Kdyby se odkryly, Sýrie by měla větší šanci se profitovat z turismu. Bylo by tedy v jejím zájmu projekty vykopávek podpořit. V čem je tedy problém? „Hlavně to jsou finance, někdy možná pružnější legislativa. Ta je ale zároveň potřebná, aby se daný projekt v rámci ochrany kulturního dědictví připravil co nejlépe. Dále je to velmi těžká a hlavně na čas náročná práce. Mnohokrát se pohybujete ve velkých hloubkách, přičemž musíte důkladně odkrývat haldy hlíny na rozsetých tellech. Plus nesmíte zapomínat na důslednou dokumentaci a publikace,“ uvádí Drahoslav Hulínek. Také syrské úřady raději nikam nespěchají. „My někdy doporučujeme zastavit projekty, abychom měli čas všechno zaregistrovat,“ říká paní Mujassar Fattál, kurátorka starověkých syrských památek z Národního muzea v Damašku. Podle ní bylo v Sýrii hodně projektů ve spolupráci se zahraničními partnery, ale nyní se veškeré archeologické průzkumy zastavily z bezpečnostních důvodů. „Pouze v Damašské citadele a na pár dalších místech pokračují práce,“ dodává Mujassar Fattál. Když během rozhovoru přijde řeč na tempo dřívější tempo odkrývání archeologických lokalit, Nemyslí si, že by bylo nějak pomalé. „Hodně věcí záleží i na zahraničních univerzitách, podílejících se na průzkumech, které také kolikrát zastaví projekt, aby měli dost času na studium nálezů,“ upozorňuje paní Mujassar.
Pro úřady jsou problémem i nelegální vykopávky. Naštěstí se jim ho daří eliminovat. „Vždy jsme se jim snažili zabránit, ale ne jde uhlídat všechny lidi. Naštěstí většina vykopávek je pod kontrolou,“ zdůrazňuje Mujassar Fattál. Ochrana památek byla v Sýrii dlouhou dobu na dobré úrovni. „Potkal jsem se s problémem krádeže, který byl ale téměř okamžitě vyřešen. Místní strážci pachatele chytili, zavolali policii a nálezy zachránili,“ říká Drahoslav Hulínek. Současná špatná ekonomická situace a nezaměstnanost ale tlačí některé Syřany, aby zkoušeli štěstí v hledání pokladů. „Během nepokojů všechny strany využívají možnost se jakkoli obohatit, nemusí se jednat jen o památky, ale o cokoliv, co má nějakou hodnotu a lze zpeněžit,“ myslí si nezaměstnaný mladík ze severní části Sýrie. Kdo za krádežemi stojí, není jednoznačné. Přívrženci režimu ukazují na rebely, demonstranty či teroristy, naopak opoziční aktivisté viní z krádeží provládní jednotky, které „dobitá“ města dle jich mínění plení. Pravou hodnotu již ztraceného historického dědictví nelze nyní zjistit, předpokládá se, že konflikt bude nadále pokračovat a dojde k dalším zničením a ztrátám v oblasti kulturních památek.
Muzea bez originálů
Během nepokojů v Iráku, v Egyptě nebo Libyi byla některá muzea vyrabována a mnoho vzácných památek se nenávratně ztratilo. Také v Sýrii se již objevily první případy krádeží, koncem dubna letošního roku se terčem rabování stalo muzeum v Idlibu. „Učinili jsme razantní kroky. Hlavně z muzeí v Aleppu a Damašku jsme cenné pamětihodnosti přemístili na bezpečná místa,“ říká kurátorka Národního muzea v Damašku. U velkých exponátů, které se těžko přenášejí, jako například prastaré fresky ze synagogy z Dura Europos, byla bezpečnost zvýšená na téměř maximum. „Podle zákona je v Sýrii zakázáno vystavovat v muzeích falzifikáty. Všechny věci musejí být pravé. V současné době jsme však museli změnit přístup a největší cennosti byly ukryty a nahrazeny kopiemi,“ tvrdí paní Mujassar.
Muzea v Sýrii mají hodně co ukázat, avšak jejich prezentace a propagace pokulhává. „Celá věc spadá pod ministerstvo turismu, jeho spolupráce s ministerstvem kultury by měla do budoucna být větší,“ říká kurátorka, že Národní muzeum nemá k dispozici žádný tým, který by se staral o jeho propagaci. Ke zvelebení stavu damašského muzea by se měli v blízké době zapojit studenti univerzity. „Pokud by muzea postupně v plné míře prezentovala to, co má Sýrie k dispozici, tak patří tato krajina mezi absolutní špičku na světě,“ myslí si Drahoslav Hulínek. „Stejně si myslím, že v budoucnu má Sýrie, hlavně pokud jde o archeologii a množství vykopaných nálezů z nejnovějších projektů, daleko větší potenciál.“
