Syřané jsou sice velkými sportovními fanoušky, letošní olympiáda však díky bezpečnostním problémům na území Sýrie tolik lákat nebude. Místní obyvatelé mají starosti s vysokými cenami potravin a dalších důležitých komodit, nelze se jim divit, že sledování olympiády nejspíše vynechají.
Předseda syrského olympijského výboru Muwaffaq Džumá měl jet letos do Londýna jako vedoucí výpravy, ale Britové, pořadatelé letních olympijských her, mu jako generálovi syrské armády odmítli vydat víza. S největší pravděpodobností mu nezbude nic jiného než sledovat na dění v Londýně pouze v televizi. „Důvodem je, že jsem Syřan, jeden z režimu a člověk blízký prezidentovi,“ říká trpce Muwaffaq Džumá ve své kanceláři v centru Damašku. Svojí náklonnost k režimu nepopírá, za jeho zády visí dva obrazy s podobiznami bývalého prezidenta Háfize Asada a jeho syna Bašára a v knihovně má památeční fotky z dob, kdy každý den nosil uniformu. „Mám za sebou čtyřicet let v armádě. Prezident je mým bratrem, stejně jako kterýkoliv další z vojáků,“ tvrdí předseda s úsměvem a přesvědčením.
Evropská unie vydala od března loňského roku, kdy začaly v Sýrii nepokoje, několik sankcí, které se vztahují na osoby spojené s režimem, které mají na dění nějaký vliv. Případ předsedy syrského olympijského výboru se zdá být poněkud ojedinělý. „Každý, kdo vede takový výbor, má právo účastnit se vrcholového klání. Olympijské hry a sport by měly být o zdravém soupeření, fair-play, přátelství a dalších ctnostech. Politika a postranní úmysly by měly jít v takových momentech stranou,“ myslí si Muwaffaq Džumá.
Syrská olympijská výprava čítá deset sportovců a dalších osmnáct členů realizačního týmu, včetně představitelů syrského olympijského výboru. Největším želízkem v ohni jsou jezdec Ahmad Hamšó, patřící do vlivné rodiny v Sýrii, a boxer Wisám Salámáni. „Osm sportovců splnilo mezinárodní limity, jeden skončil těsně za limitem a dalšímu jsme dali divokou kartu. Úspěchem bude zlepšení svých dosavadních maxim. Doufáme, že přivezou i nějakou medaili. Důležité je ale zúčastnit se,“ říká generál Džumá, i když sám svojí účast bude muset oželit. V koutku duše ještě věří, že Olympijské hnutí pomůže přístup Velké Británie k jeho osobě změnit.
Úroveň syrských sportovců není v porovnání se světem příliš vysoká, v arabském regionu však hraje důstojnou roli. Chuť sportovat Syřanům nechybí, sportovní zázemí má ale své nedostatky. „Většina finančních prostředků na sport přichází od státu,“ tvrdí Muwaffaq Džumá. Podmínky pro rozvoj sportu jsou v porovnání s bohatými arabskými státy horší, přesto dostačující. Stát si nemůže dovolit investovat do sportu přemrštěné částky a soukromé firmy nemají takový zájem přispívat sportovcům do kasy. „Alhamdulilláh (díky Bohu)! Jsme rádi za to, co máme. Hrajeme fotbal, tam kde se dá,“ smějí se kluci hrající fotbal na asfaltovém hřišti v Damašku. „Chodili jsme hrát fotbal na umělou trávu do Barze, ale rodiče nás tam nechtějí pustit, protože tam bývají problémy. Tak kopeme tady,“ ukazují na hřiště, které je v blízkosti centra hlavního města. „Na olympiádu se dívat budeme, dá-li Alláh. Škoda, že tam není naše fotbalová reprezentace,“ pokrčili kluci rameny.
Letní olympiáda bude probíhat během postního měsíce Ramadán, kdy Arabové preferují sledovat televizní seriály. Většinu Syřanů bude spíše zajímat vývoj uvnitř státu, než arabské telenovely či sportovní klání. „Popravdě, raději se podívám na sport než na zprávy. Sport je daleko čistější než politika. Aspoň si od ní na chvíli odpočinu. Fotbal a box bude pro mě tím nejzajímavějším. Na ostatní se asi dívat nebudu, musím taky pracovat,“ povídá majitel damašského koloniálu, jemuž běží televize od rána do večera. Je jeden z těch Syřanů, kteří jsou psychicky unaveni ze zpráv o neutichajících nepokojích v některých oblastech Sýrie, a proto olympiáda bude pro něj příjemným zpestřením dlouhých letních dnů.
