Starý Damašek patří k nejzajímavějším a nejdůležitějším historickým památkám Sýrie. Jedná se o historické jádro města a od roku 1979 se řadí mezi světové památky kulturního dědictví zapsaných na seznamu Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organisation – UNESCO). Kromě Umajjovské mešity a starých trhů je Starý Damašek tvořen hlavně obytnými arabskými domy, které mají specifické vlastnosti a podobu. Takovouto architekturu lze kromě Damašku najít například v dalším syrském městě Aleppo nebo dokonce i egyptské Káhiře.
Damašek je považován za nejdéle nepřetržitě obydlené město světa, a proto je pochopitelné, že se na jeho území nachází památky z dávné historie. K nim řadíme i již zmiňované Staré město, které si po dobu své existence vytvářelo svůj originální vzhled. Klikaté damašské uličky sice mají své kouzlo, ale daleko zajímavější tvář architektury je ukryta uvnitř domů. To dokazují i slova jednoho z návštěvníků Damašku z roku 1860: „Damašek je jako žena, kterou vídám každý den mimo náš tábor, zahalená do vyšívaných šatů a závoje z levné bavlny. Své poklady nechává skryté a evropským cestovatelům, kteří se procházejí jejími uličkami, nabízí jen nezajímavý pohled na zdi bez oken tvořící úzké uličky.“ Jiný cestovatel napsal v roce 1852: „Jste zklamaní těmi odpudivými zdmi, když procházíte těmito uličkami? Třesete se strachy, že sen o Damašku se v samotném Damašku vytratil? Ó, jak malou víru máte! Každý z damašských domů je ráj.“
Damašské domy s typickým dvorem a bazénkem uprostřed něj se stavěly od středověku a během své dlouhé historie prošly několika architektonickými změnami. Důvodem k tomu byly například četná zemětřesení, požáry, války, únava materiálu nebo zavádění nových moderních architektonických prvků. Přesto si svoji hlavní podobu zachovaly. Domy, které můžeme vidět dnes, ale ve většině případů pocházejí nejvýše z 18. století. I jejich původní funkce se postupem času změnila. Tehdy většina z nich sloužila k rodinnému bydlení nebo jako školy, nemocnice či úřady. V současnosti se jejich funkce mění na hotely, restaurace, kavárny, umělecké galerie apod. Již delší dobu se vedou debaty na odborné i laické úrovni, jak se přistupovat k rekonstrukcím těchto domů. V Sýrii je málo zkušených odborníků a firem na restaurování památek, a proto během oprav domů dochází k nešetrným zásahům do původní architektury a jejímu znehodnocení.
Pravidla pro rekonstrukce domů jsou dána úřady, jejich plnění se již liší. Někteří majitelé domů namítají, že by rádi vyšli těmto podmínkám vstříc, ale kvůli nedostatku vhodného stavebního materiálu a jeho vysoké ceně použijí lehce dostupnou a pokud možno levnou náhražku. Z těchto důvodů se řeší vhodný postup, jak donutit majitele nemovitostí ve Starém Damašku, aby činili vhodné kroky pro zachování hodnoty těchto budov.
V příštích dílech si řekneme více o architektuře Starého Damašku i o problémech rekonstrukcí pro zachování historického dědictví a zároveň využití pro komerční účely.
