Materiál pro stavbu domů se dá rozdělit do dvou skupin. Pro spodní patra domů se používal kámen, většinou čedič (tmavý) a vápenec (světlý). Tento materiál byl vybrán tak, aby udržoval v horkých letních měsících chlad na dvorku, kde se během celého dne zdržovali jak obyvatelé domu, tak i hosté. Tyto zdi byly i zdmi nosnými pro vyšší patra. Tam se používal již lehčí materiál. Pro stropy byly použity dřevěné trámy kulatého průřezu. Pro stěny vrchních pater se většinou užívalo dřevo, hliněné cihly, jíl, apod. Nejdříve se sestavila dřevěná konstrukce vrchního patra a stěny byly vyplněny cihlami a kratšími dřevěnými latěmi. Nakonec byly stěny omítnuty jednoduchou omítkou.
Tento stavební materiál často podléhal vlivu špatného počasí a v případě zemětřesení nebo jiné větší pohromy se brzy zřítil. I proto musela být vyšší patra častěji rekonstruována. V současnosti se většinou se rekonstrukce probíhá tak, že se celé patro zbourá a postaví se znovu, protože použité dřevo je ztrouchnivělé. U významnějších staveb se pochopitelně zvolí šetrnější řešení. Pokud se dá zachránit cokoliv, co má historickou nebo uměleckou hodnotu, např. nástěnné malby, ornamenty či dveře, restaurátoři jsou schopni tyto prvky znovu použít, popřípadě je začlenit do zrekonstruovaného celku.
Co vidíme z ulice
Na domy Starého Damašku se můžeme dívat dvojím způsobem, a to zvenku z ulice nebo zevnitř ze dvora. Vnější vzhled domů není příliš zajímavý, protože domy jsou jednoduché a málo barevné. Oproti tomu vnitřek domu nabízí zajímavé prvky propracované do detailů. Z ulice nejde poznat, jak stavba uvnitř vypadá, ba jak je vůbec veliká. Pokud pozorujeme domy z ulice, vidíme, jak tyto budovy stojí těsně vedle sebe. Uličky jsou úzké, většinou jimi projede jen jedno auto, a to ještě mnohdy jen stěží. Zdi domů jsou vysoké a nejsou nijak zdobeny. Přízemní patra nemívala okna do ulice, až ta vyšší. V současnosti však některé stavby již okna v přízemí do ulice mají.
Okna ve vyšších patrech bývala ještě zakryta mřížovou dřevěnou okenicí tzv. mašrabíja se spodním průzorem. Tyto okenice měly velkou výhodu, a to, že chránily ženu, která se dívala na ulici nebo byla v pokoji, před pohledy cizích lidí zvenčí domu. Ženy, pokud byly v domácím prostředí, nemusely nosit hidžáby (šátky, které ženy nosí na hlavě). Většina z žen je odkládala. Za horkých letních dnů byla okna otevřena. Pokud někdo zaklepal u vchodových dveří, žena se mohla spodním průzorem okenice podívat, kdo stojí přede dveřmi a v případě potřeby mohla takto s příchozím konverzovat, aniž by si přehodila šátek přes vlasy.
Vyšší patra domů ulice ještě více zužují, protože nejsou v jedné rovině s přízemím, ale dostávají se více do prostru nad ulicí. S nadsázkou se dá říct, že plní roli jakéhosi balkonu. Podstatné a specifické pro tyto domy jsou jejich křivé zdi. Domy působí křivým dojmem, zdi nebývají kolmé po celé své délce. Stěny mají vlnovitý tvar také proto, že kopírovaly nerovné dřevěné trámy použité pro konstrukci domu.
Vchodové dveře do domů byly a dosud jsou dalším prvkem, který si zaslouží pozornost, protože jejich rozmanitost je poměrně široká. Můžeme je rozdělit na jednokřídlé, dvoukřídlé a také dvojité (do velkých dveří byla zasazena ještě jedna menší dvířka, a pokud chtěl člověk jimi projít, musel se ohnout).
Nejjednodušší přístup do domu byl pomocí jednokřídlých dveří, protože ty byly dostatečně široké, aby jimi prošla i osoba plnoštíhlé postavy. Dvoukřídlé dveře měly celkově podobnou šířku jako ty jednokřídlé, ale při vstupu se otevírala pouze jedna jejich polovina. Otevřel se tedy jen prostor, který byl užší, než je průměrná šířka ramenou dospělého muže. Proto se člověk musel pootočit a vstupovat bokem, a to bylo celkem nepohodlné.
Dále můžeme vchodové dveře rozdělit na nízké nebo vysoké. Většina dveří sahala do výšky nad 2 metry. Mohly být ale vyšší i nižší. Větší domy, paláce a chány mívaly široké vchody nebo brány.
Vchodové dveře byly dřevěné a majitelé domů je zdobili hlavně klepátkem nebo kováním. Většinou se jednalo o jednoduchý styl bez výraznějších dekorací nebo barev. Vyryté ornamenty a arabesky byly použity až u interiérových dveří. V dnešní době byly tyto dřevěné dveře vyměněny za kovové.
Nad dveřmi byla malá okna zvaná qamaríja, která osvětlovala chodbu táhnoucí se od vchodových dveří ke dvoru.
Vchody mívaly jen sporadicky futra tak, jak je známe dnes, tedy kovová nebo dřevěná. Místo toho byla futra postavena z čedičového kamene a většinou i natřena střídavě dvěma rozdílnými barvami, které se lišily od fasády. V minulosti byla oblíbená kombinace černá a bílá. Dnes lidé také často používají hnědou a béžovou nebo i jiné barvy světlých a tmavých odstínů.
