Parlamentní volby v Jordánsku, které se uskuteční příští týden, by měly být pokusem o reformní proces na Blízkém východě. Jordánskému králi Abdalláhovi se však nedaří tuto představu plně realizovat. Muslimské bratrstvo, které je považované za nejpopulárnější opoziční hnutí, bude volby bojkotovat z důvodu omezených pravomocí vítězů voleb a volebního zákona, který oslabuje hodnotu volebních hlasů z měst. Není to poprvé, co se jordánská opozice voleb odmítá účastnit. Politická stabilita v Jordánsku je v posledních letech vrtkavá a jde ruku v ruce s hospodářskou krizí. „Jordánsko se potýká s rostoucími hospodářskými problémy a legitimita politického systému je stále problematičtější,“ poznamenává Julien Barnes-Dacey z Evropské rady pro zahraniční vztahy. „Přidejte k tomu riziku přelévání násilí džihádistů ze Sýrie, stejně jako vzestup vlivu Muslimského bratrstva v Egyptě a Sýrii nebo potenciálně osmělení jordánského bratrstva formulovat radikálnější požadavky. To je znepokojení z nestability v Jordánsku,“dodává Julien Barnes-Dacey.
Bezprostřední dopad konfliktu v Sýrii na křehkou politickou situaci v Jordánsku je dvojí: přibývá syrských uprchlíků v Jordánsku a druhým směrem míří bojechtiví radikálové. Podle údajů OSN, je na území Jordánska přítomno asi 183 tisíc uprchlíků ze Sýrie, ale skutečný počet může být ještě vyšší. Situace v uprchlických táborech je bídná, obzvláště nyní se uprchlíci musí vypořádat se zimou, nepříznivými podmínkami a nedostatkem potravin. Uprchlíci dosti zatěžují již tak slabou jordánskou ekonomiku.
Velkým problémem jsou radikální bojovníci, kteří se ztotožnili s džihádem. Syrští islamisté začali používat Jordánsko jako oblast, ze které byla podporována vzpoura ve městě Daraá na jihu Sýrie na jaře roku 2011. Následně se k nim přidali i jordánští saláfisté, kteří společně s Iráčany mají tvořit hlavní část militantní skupiny Džabhát al-Nusrá. Dlouhodobý konflikt v Sýrii a sektářské násilí by měly i přímý vliv na další vývoj v Jordánsku. Král Abdalláh sice před více než rokem řekl, že kdyby byl na místě Bašára Asada, tak by odstoupil, ale dnes má jeho království spíše obavy z vítězství opozičních rebelů. Kdyby Muslimské bratrstvo posílilo kromě Egypta i v Sýrii, byla by pozice krále v Jordánsku velice slabá. I z tohoto důvodu by si král Abdalláh měl spíše přát, aby se u moci v Sýrii udrželi sekulární liberálové, ať už s Bašárem Asadem v čele nebo s někým jiným.
Reformní proces v samotném Jordánsku je rovněž komplikovaný. Muslimské bratrstvo by rádo získalo větší pravomoc, ale nechce se smířit pouze s částečnými ústupky. „Palác ale také uvízl v obtížné pozici. Pokud by více otevřel reprezentativní politický systém, riskuje, že rozhněvá svou kmenovou základnu, která se obává, že palestinská většina bude mít nad ní převahu a popře její tradiční patronátní práva,“ poznamenává Barnes-Dacey. Vládnoucí Hášimité si beduínské kmeny z oblasti východního břehu Jordánu zavázali prostřednictvím štědrých sociálních dávek a přístupem k pracovním místům ve státní správě. Se současným špatným stavem jordánské ekonomiky a zvýšením cen různých komodit se ale kmenová společnost začala bouřit. Stát tak nyní čelí problémům, kde zejména Palestinci, mezi nimiž je Muslimské bratrstvo nejsilnější, požadují větší demokratickou reprezentaci, zatímco beduínské kmeny protestují kvůli korupci a ztrátě svých výsad a slabší ekonomické situaci. „Jordánskou nejlepší nadějí, jak zamezit potenciální katastrofě, může být skutečnost, že mnozí Jordánci, mezi nimiž jsou dokonce i islamisté a jiní z opozice, dávají přednost stabilitě statu quo a skromnému úsilí o reformu místo druhu chaosu, který v posledních letech otřásl sousedním Irákem a Sýríi,“ říká Barnes-Dacey. Dopad probíhající vřavy v Sýrii na stále křehkou politickou objednávku v Jordánsku ale naznačuje, že představitelé Království budou ještě žít v příštích letech obavách o své bezpečí.
