Chléb je pro Syřany nezbytným základem stravy. Bez něj se neobejde žádná snídaně, oběd či večeře. Sednout si k hostině, utrhnout si kousek placky a nabrat si jím hummus, olivy, jogurt nebo maso – to je rituál, bez kterého by tu snad jídlo ani nechutnalo. Chléb ale teď není jednoduché koupit.
Státní pekárny Ibn Amíd v damašské čtvrti Rukn ed-Dín fungují nepřetržitě celý den. O jejich produkci je veliký zájem. Ne snad proto, že by jejich placky byly o tolik lepší než jiné, ale balení tu stojí jen 15 syrských liber. V běžných obchodech a soukromých pekárnách je chleba šestkrát až sedmkrát dražší, jeho kvalita je ale vyšší. Při současném zdražování se lidé snaží ušetřit, kde se dá.
Podlouhlá budova Ibn Amídu se dělí na čtyři části. Každá z nich má tři prodejní okénka. Jedno je pro muže, druhé pro ženy a třetí pro vojáky. Davy lidí končí až na chodníku, kde to vypadá, že se stojí ve frontách. Čím blíže k oknům jsou, tím více do sebe vrážejí a atmosféra houstne. Někdy se v zápalu boje o chleba spustí potyčka, a to nejen mezi muži, ale i ženami.
Stát ve frontě může ale být i výdělečnou činností. Kdo nakoupí více placek, stoupne si na kraj cesty a za vyšší cenu je pak nabízí kolemjedoucím, kteří se nechtějí při nákupu zdržovat. „Tři balení vyjdou na stovku místo 45 liber. To není tak špatné, když si uvědomíte, že v obchodě by vás to přišlo o dost dráž,“ říká damašský taxikář Abdulláh. V souvislosti se Sýrií se často mluví o humanitární krizi, která by se ale neměla tolik vztahovat na potraviny.
Obyvatele souží i nedostatek plynu a benzínu a v neposlední řadě také několikahodinové výpadky elektrického proudu. Sýrie přitom byla donedávna místem, kde ani ti nejchudší netrpěli hladem. A i když ani teď přímo v Damašku o jídlo není nouze, už je patrné, že kupní síla slábne, lidé si nedopřávají tolik jídla jako dříve a stále častěji hledají levnější varianty.
Ve spojitosti s chlebem se o krizi mluví především v oblastech, které přímo zasáhl nynější konflikt. Některé zprávy hovoří o útocích vládního vojska na pekárny, a to hlavně na území, jež mají pod kontrolou opoziční síly. Jeden z takových útoků byl hlášen před Vánoci z městečka Halfaya, kde mělo po leteckém útoku zemřít více než sto lidí.
Obyvatelé Damašku ale zprávě příliš nevěří. „Některé skupiny takticky rozmístí bomby, a jakmile se nad místem objeví letadlo, tak je odpálí, aby to vypadalo jako letecký útok,“ říká Abú Džafar z předměstí metropole. „Já těm zprávám o cílených útocích na pekárny a lidi před nimi nevěřím,“ kroutí Abú Džafar pochybovačně hlavou.
O severní oblasti kolem města Aleppo se říká, že místní zásoby obilí rebelové ukradli a prodali do Turecka, odkud se následně dováží turecký chléb – dražší než syrský. „Když nemáte mouku, tak chléb neupečete. Některé čtvrti ve městě jsou na tom špatně, v jiných to na současné poměry celkem jde,“ popisuje rozpornou situaci Abú Mádžid z Aleppa.
Už i v metropoli se bojí budoucnosti
Syřané si nyní ale spíše kladou otázku, jaká bude letos sklizeň obilí, protože zemědělské práce rolníci kvůli nepokojům omezili. Zásoby se ale hodně ztenčily, a pokud by se naplnily obavy, že úroda bude nízká, obilí by se muselo dovážet. Placky by tak ještě víc zdražily, což není pro Syřany pochopitelně nijak optimistická vidina. I do relativně sytého Damašku se tak už vkrádají sílící chmury. Téměř dva roky krvavého konfliktu náladu v zemi silně poznamenaly. „Jsme unaveni. Dřív jsme si ani neuvědomovali, v jakém vlastně blahobytu jsme žili. Teď se máme všichni hůř, národ je navíc rozdělený,“ podotýká smutně Abú Džafar.
(Článek vyšek v deníku Právo dne 7.2.2013)
Více informací o náletu na pekárnu a rozkrádání:
Zničená syrská pekárna již dávno nebyla pekárnou…
http://www.vlastnihlavou.cz/znicena-syrska-pekarna-jiz-davno-nebyla-pekarnou/
Sýrie: Turci jsou piráti
http://www.vlastnihlavou.cz/syrie-turci-jsou-pirati/