Syrský konflikt expanduje i do Libanonu a otevírá zde další frontu. Obě země mají propojené dějiny, obzvlášť přítomnost syrských vojsk v Libanonu mezi roky 1976–2005 zanechala ve většině Libanonců odpor vůči okupantovi.
Na začátku povstání v Sýrii, možná také ještě před ním, se z Libanonu pašovaly zbraně do povstaleckých oblastí v Sýrii a mnohdy se v pohraničních horách ukrývali také rebelové. Říká se, že mezi povstalci nechyběli libanonští salafisté, kteří jako konzervativní sunnité mají veškeré šíitské směry islámu, včetně syrských alávitů, za odpadlíky. A jelikož se do konfliktu v Sýrii zapojilo i libanonské šíitské hnutí Hizballáh, věrný partner syrského režimu, zůstávalo otázkou času, kdy dojde mezi libanonskými sunnity a šíity na vyřizování účtů.
Tripolis dál sedí na soudku prachu
Minulý pátek explodovaly dva automobily u sunnitských mešit v severním Tripolisu a ukončily životy minimálně 45 lidí a dalším pěti stovkám způsobily zranění. Během minulého týdne byly nalezeny další trhaviny a zadrženi podezřelí. „Teď je to o něčem jiném, než si pamatujeme z dob občanské války. Tehdy jsme znali válčící strany a situace byla alespoň přehlednější. Dneska se mluví o al-Kajdá a jí podobných skupinách,“ říkají Rašá a Haifa, dvě obyvatelky Bejrútu.
Nálože nastražené v automobilech nejsou pro Libanon typické, proto mají Libanonci za to, že vše mají na svědomí cizí extremisté, kteří chtějí Libanon uvrhnout do chaosu. „To tady bude situace vypadat jako v Iráku nebo Afghánistánu?,“ kroutí nevěřícně hlavou muž sledující televizní zprávy v malém bejrútském koloniálu. „Hizballáh je příliš vychytralý, aby udělal takovou hloupost a takhle zabíjel. To opravdu vypadá na teroristy,“ míní jeden z nakupujících.
Po pátečních výbuších se čekalo, zda se násilí v Tripolisu ještě více vyhrotí, ale nestalo se tak. Přitom v tomto městě stačí daleko méně, aby se znepřátelené strany do sebe pustily. Závažnost situace si nejspíš uvědomují všichni, od prostých občanů až po politiky. Pokud by měl konflikt pokračovat, Libanon se ocitne v další občanské válce.
Politický pat
Libanonským problémům nepomáhá především politická krize, která se táhne již od pádu vlády Saada Harírího na začátku roku 2011. Letos padl i vládní kabinet Nadžíba Mikátího a nový se stále nedaří vytvořit. „Politická krize a polarizace, spojené s paralýzou ústavních institucí, dosáhly velmi nebezpečné úrovně. Vyzývám všechny lídry, aby se vrátili k dialogu, který je nepostradatelný pro překonání tohoto vážného období v regionu,“ řekl Mikátí.
Regionální mocnosti jako Saúdská Arábie, Sýrie nebo Írán mají tendenci zasahovat do politiky Libanonu. Dle mnohých libanonských médií stojí za patovou situací Saúdská Arábie, která prozatím nevyjádřila souhlas s vytvořením nového kabinetu.
Spekuluje se o tom, že Hizballáh by neměl být v příští vládě na popud Saúdské Arábie, avšak to by podle Hizballáhu silně zatřáslo libanonskou stabilitou. Sunnitská Saúdská Arábie je jedním ze sponzorů syrské opozice a stojí proti šíitským protivníkům – syrskému a íránskému režimu a Hizballáhu.
(Právo, 27.8.)
