Když v srpnu 2009 jednal Irák se Sýrií o zlepšení vzájemných vztahů, budoucnost tohoto svazku se zdála být optimistická. Ale ani ne týden na to se ale Bagdád otřásl po bombovém útoku, při kterém zahynula stovka lidí, a z masakru byli obviněni bývalý členové irácké strany Baath, kteří našli exil v Sýrii. Tehdejší premiér Núrí Málikí odmítl pokračovat ve sbližování se svým západním sousedem. Tento Málikího krok byl považován za předvolební tah a již tehdy se vědělo, že zlepšení zahraniční situace nepřijde dřív než po volbách v březnu 2010.
Od té doby začali Iráčané žijící v Sýrii říkat, že Málíkí volby nevyhraje. „Lidi v Iráku chtějí změnu. Málíkí ví, že jeho dny jsou sečteny, ale zkouší vše možné, aby se udržel u moci,“ vysvětloval irácký Turkmen Aydin, který pracuje v Damašku. Dle syrského deníku al-Watan se těsně před volbami objevily zvěsti, že dosavadní premiér Núrí Málik si z obav kvůli svému volebnímu neúspěchu kupuje hlasy, a to ve výši 100 dolarů za hlas. „Doufám, že teď budeme mít lepší vládu,“ řekl v den voleb pětadvacetiletý Farúk z města Mosúl, který volil v jedné z volebních místností v Damašku.
A nebylo to tak daleko do iráckých voleb, když do Damašku přiletěl velký kandidát na post nového iráckého premiéra Ijád Aláví. Těsně předtím byl přijat také v Turecku a do Íránu vyslal delegaci. Tyto jeho kroky mimo jiné znamenají, že Aláví si je vědom potřeby regionální spolupráce v oblasti stability a prosperity.
Sýrie a Írán si drží vliv například v Libanonu. Koncem února přijel do Damašku íránský prezident Ahmadínedžád a sešel se jak se syrským protějškem Asadem. Kromě problémů, které jsou spojené s Izraelem, řešili další ožehavé téma. Ano, byl to Irák. A po posledních iráckých volbách je patrné, že i v Iráku budou mít oba státy nitky, za které budou moct potáhnout. A pokud by se náhodou formování irácké vlády zkomplikovalo, budou mít Sýrie a Írán důležité slovo v řešení této situace.
Ve světovém tisku se objevily informace, že Írán není spokojený s výsledky voleb v Iráku. To ale není zas tak pravda. Ijád Aláví sice slíbil, že bude usilovat o zlepšení vztahů s arabskými státy, také ale řekl, že rozvine vztahy i s regionálními státy, tedy i s Íránem. A do toho ho budou tlačit i zmíněné Turecko se Sýrií, protože všechny zmíněné země mají zájem o společnou unii. Propojení Perského zálivu, Černého a Středozemního moře otevírá velký prostor obchodním možnostem a sféře vlivu.
Turecko již dávno pochopilo, že do Evropské unie se jen tak lehce nedostane. Proto začalo připravovat vlastní projekty a jedním z nich je propojení vztahů a zájmů zmíněných čtyř zemí. Důkazem turecké angažovanosti je pondělní schůzka mezi tureckým premiérem Erdoganem a jeho německou kolegyní Merkelovou. Erdogan se vyjádřil jasně, když odmítl nabízené privilegované partnerství a připravované sankce vůči Íránu. Turecký premiér razí politiku stojící na dobrých vztazích se sousedy, a obzvláště těmi blízkovýchodními. Naopak vztahy mezi Tureckem a Izraelem, které byly před válkou v Gaze považovány za velmi dobré, ochladly. Turecko pomalu, ale jistě, začíná hrát větší roli na Blízkém východě a vstup do Evropské unie odsunulo v žebříčku priorit na druhé místo.