Tep života průmyslového města zněl jako neutichající stroj, s chladným obdobím a rostoucí krizí v zemi však pomalu utichá. Atmosféru nyní vytvářejí kapkami deště padající na kluzkou dlažbu chodníků a kroky lidí ve vyčvachtaných botách od bláta. Jelikož je zahraničních návštěvníků jako šafránu, nejčastějšími návštěvníky aleppské citadely, tyčící se nad městem, jsou mladé páry, které se v zákoutích citadely snaží schovat před zvědavými pohledy veřejnosti. Ale i ta osiří, když se spustí liják. Potůčky valící se vody po schodech citadely vyprovodí smějící se mládež ze svých bran. Ulice se rozbahní, když odpadky ucpou dešťové kanály. Kalhoty a boty špinavé od bláta jsou typickou součástí syrské deštivé zimy, ostatně jako každý rok.
Pouliční prodejci cigaret a mobilních telefonů přikryli své stánky igelity a na hlavy nasadili čepice, aby jim nebyla zima. „Change money, sir?“ ptají se veksláci kolemjdoucích lidí, připomínajících aspoň trochu cizince. Zahraničních turistů se dá spočítat na prstech jedné ruky. Stále však přijíždějí obchodníci z Iráku a údajně i Ruska. „Dobré časy pominuly, teď si všichni zvykáme na ty horší,“ tvrdí majitel továrny na výrobu tradičního aleppského mýdla Ahmad Kassár. „Ani jedna z továren neběží tak jako v dřívějších letech. Není takový odbyt,“ povzdechne si, když si vzpomene na bohatší roky. Pod kotli, kde se vaří a míchá směs olivového a vavřínového oleje, oheň již hoří jen pár dní v týdnu, vzduchem v ulicích se málokdy táhne líbezná vůně přírodního mýdla. Také místní čokoládovna již neběží 24 hodin denně. „Pracovní doba byla snížena na osm hodin denně. Kupní síla v Sýrii klesla, všechny firmy šly s cenami nahoru. Snažíme se proto o větší export,“ vysvětluje Hani Termanini z firmy Lee Chocolate. Kde však život neutichá, jsou kavárny. Kde jinde trávit volný čas než s přáteli u skleničky sladkého čaje.
Některé z aleppských čtvrtí se stály méně bezpečnými a tamní obyvatelé po setmění zbytečně nevycházejí ven. „Celá čtvrť zhasne na hodinu až dvě. Už jsme si zvykli na přerušení dodávek elektřiny. Letos je to obzvlášť nemilé,“ svěřuje je se Abú Firas. Mazut na vytápění je hůře k dostání, jeho cena se také zvýšila. Šetří se, kde se dá – topí se jen v jedné místnosti a v nejnutnějších případech. Mnohé rodiny mají nízký příjem, který jim nemůže vystačit na všechny výdaje. „Denně si vydělám 600 liber (cca. 6,5 – 8 EUR), to si ještě žiju nad poměry. Žena práci nemá. Horko těžko uživím rodinu,“ říká kuchař připravující místní specialitu višňový kebab.
Oproti Homsu jsou ulice Aleppa nebo Damašku bez tanků nebo jiné vojenské přítomnosti. Kromě všudypřítomné tajné policie, což není žádnou novinkou, nejsou vidět speciální opatření vybočující z běžných kolejí. Páteční výbuchy zanechaly v Aleppu smutek, strach a obavy, co přijde dál. Většina lidí si přeje, aby byl znovu nastolen klid, pokud možno co nejdříve.
