Davové šílenství šíitského obyvatelstva Libanonu zpestřilo Mahmúdu Ahmadínedžádovi příjezd do Bejrútu, kdekterá holywoodská hvězda by mu mohla závidět oblibu takového davu. Grandiózní přivítání íránského prezidenta bylo dokonale připravené, šíitské politické strany Hizballáh a Amal odvedly výbornou práci a vyzdobily oblast od centra Bejrútu až po jižní hranici s Izraelem. Plakáty s jeho podobiznou byly u hranic posměšně otočeny směrem k „sionistickému nepříteli“. Na pár dní se tak jižní Libanon jakoby stal částí území Íránu.
A věru, že obyvatelé této oblasti jsou Ahmadínedžádovi vděčni, protože byl to právě íránský režim, který byl jedním z hlavních donorů rekonstrukcí zničených měst a vesnic po válce mezi Izraelem a Hizballáhem v roce 2006. Médii proběhla také zpráva, že hodí symbolicky kamenem během své návštěvy. Zpráva se ale ukázala jako nepotvrzená. Popravdě řečeno, kdyby Ahmadínedžád takové gesto udělal, co by tím získal? Oblibu u libanonských šíitů? Tu už má a jeho protiizraelská image je celosvětově známá. Ublížil by tak Izraeli? Těžko. Má to zapotřebí? Nemá. Už jen samotná jeho přítomnost na jihu Libanonu je izraelskému režimu trnem v oku, jako satisfakce to Ahmadínedžádovi stačí.
Írán, Sýrie, Libanon a Turecko jsou hlavní státy, které Izraeli vyčítají pouze okupaci palestinských území, syrských Golanských výšin a útlak palestinských obyvatel, ale také nicnedělání pro nápravu věci. Podle nich Izrael celou situaci čím dál víc vyostřuje. Tyto státy podporují rezistenci vůči Izraeli, na kterou má každý stát nárok, pokud je napaden jiným státem. Spojené státy, Izrael a některé západní země mluví ale o podpoře terorizmu. Záleží, z jakého úhlu pohledu se na danou věc jednotlivec dívá. Tak či tak, Ahmadínedžád je ale považován za jednoho z hlavních vůdců tažení proti Izraeli.
Profesor Karím Makdísí z oddělení politických studií na American University of Beirut si nemyslí, že by Ahmadínedžádova návštěva Libanonu nějak Izrael provokovala. „Když se na to podíváte z historického hlediska, Izrael nepotřebuje důvod, aby na Libanon zaútočil. Jestli íránský prezident přijede nebo nepřijede, nic se nezmění na tom, že Izrael může kdykoli na Libanon zaútočit, jak to dělal přinejmenším v posledních čtyřiceti letech.“
Pokusy o konspiraci vůči Hizballáhu
Írán má společně se Sýrií silný vliv na stabilitu politické situace v Libanonu, která vždy stála na vratkých základech. Stačí, aby došlo k malé roztržce, a už se začíná skloňovat pojem občanská válka. Nejednalo by se o první takový konflikt, tato malá země si jimi prošla od poloviny sedmdesátých let mnohokrát. V současné době ale na něm nemá nikdo zájem, ani koalice ani opozice. Především libanonským spojencům se myšlenka destabilizace země s cedrem ve znaku nezamlouvá. Sýrie a Írán potřebují v Libanonu stabilní situaci. Proč? Aby mohl čelit hrozbě útoku směřujícího z Izraele. „Chceme jednotný a silný Libanon,“ vyjádřil se Ahmadínedžád na středeční tiskové konferenci. Jakmile by se zmítal ve vnitrostátních problémech, byl by pro Izrael slabším soupeřem.
Politická scéna v Libanonu se v minulých týdnech rozbouřila kvůli průběhu vyšetřování vraždy bývalého premiéra Rafíka Harírího. Speciální tribunál pro Libanon zatím nevyřkl závěry celého šetření, vedení Hizballáhu se ale obává, že někteří jeho členové budou obviněni. Karím Makdísí ale popřel, že by se Hizballáh snažil vyhrotit vnitropolitickou situaci. „Jim vyhovuje status quo, na kterém se libanonské strany dohodly. Žádná z politických stran nemůže udělat velké rozhodnutí sama. Hizballáh ale cítí, že se chystá být zdiskreditován Západem pomocí zmíněného tribunálu. Proto se brání.“ Takhle to údajně chápe i premiér Saad Harírí, syn zesnulého Rafíka Harírího, který je Hizballáhem nabádán, aby využil své konexe na mezinárodní scéně a předešel tak rozkolu ve státě.
I když je Libanon brán jako multináboženský stát, současné problémy nejsou kvůli rozdílu náboženství. Byl to křesťanský prezident, kdo íránského prezidenta pozval a jako první přivítal. Byl to sunnitský premiér Saad Harírí, kdo na Ahmadínedžáda čekal ve středu ráno přes tři hodiny a poté mu s úsměvem potřásl ruku. V tomto směru jde náboženství stranou. Libanonská vláda vítá posílení vztahů s Íránem převážně z bezpečnostního a ekonomického hlediska. A tento vývoj bude pokračovat, dokud Izrael nezačne přistupovat k otázce blízkovýchodního mírového procesu odpovědně.
