Arabské mýdlo v sobě ukrývá olivy a vavřín

Syrské Aleppo si nezakládá pouze na pověsti průmyslového města, ale především na více než tisícileté tradici výroby olivového mýdla. Nejdříve se jednalo o polotekutou formu mýdla, ale až kolem 8. století se podařilo dát mýdlu pevný tvar.

I když jeho nejdůležitější ingrediencí je olivový olej, nikdo mýdlu jinak než vavřínové neřekne. Sabún ghár, čili vavřínové mýdlo, se dá považovat za obchodní značku, kterou používají stovky výrobců na území Mašriku (pozn. oblast arabského světa ležící na východ od Středozemního moře). Vavřínového oleje se pro výrobu mýdla běžně používá od dvou do čtyřiceti procent, zbylou část přestavuje olivový olej. Během vaření mýdla se ještě do směsi přidává alkalická soda a voda.

Vaření v obří kádi

Nejdříve se do obří nádoby nalije olivový olej a smíchá se s hydroxidem sodným. Za vysoké teploty a stálého míchání se postupně přidává vavřínový olej a voda. Při vaření mýdla vzniká glycerín, který se následně z kotle odebírá. Když vaření skončí a mýdlová směs dostatečně vychladne, vylije se postupně na rovnou podlahu, až vznikne velké zelené zrcadlo pronikavé vůně. Vrstva zelené hmoty o výšce 6-7 centimetrů se nechá den uležet. Poté si aleppští mýdlaři obují dřevěné sněžnice a připraví několikačepelový nůž připomínající hrábě. „Tihle pánové si postaví za sebe a tento mládenec si stoupne na tento nůž,“ vysvětluje majitel jedné z aleppských manufaktur na mýdla Ahmad Kassár. Stejně jako v pohádce o řepě řetěz lidí držících se chytne kolem pasu a společně táhnou a táhnou, ne však řepu, nýbrž toho mladíka stojícího na zmíněném noži. Tímto pohybem nakrájí mýdlo na vodorovné pruhy. „Paráda, kluci! A teď už pěkně ručně!“ povzbuzuje pan Kassár své zaměstnance, kteří špachtlí ukrajují kousky z dlouhých pruhů mýdla.

Dalším krokem je označení výrobce. „Pečetidlem se vyrazí požadovaný obrázek do kostky a dá se na stranu,“ představuje Ahmad Kassár další postup výroby. Mýdla se skládají tak, aby mezi jednotlivými mýdly byly mezery, kterými by proudil vzduch a odváděl z mýdel přebytečnou vlhkost. „Když je mýdlo čerstvé, je takhle zelené. Také obsahuje hodně vody. Musí zrát minimálně půl roku, aby začalo být tvrdé,“ říká Ahmad Kassár. Během procesu zrání se mýdla ještě několikrát přemístí a otočí, aby se dosáhlo rovnoměrného vyschnutí. Čím je mýdlo starší, tím je více hnědé. Stará mýdla jsou také hodně tvrdá, protože obsahují minimum vody. „Na tomto mýdlu je skvělé, že se nekazí. Čím ji starší, tím je lepší,“ raduje se Ahmadův kolega Imád al-Chálidí. „Když ho rozkrojíte, uvidíte, jak je prostřední část krásně zelená a voňavá. To vavřín dává mýdlu tuto vůni,“ prozrazuje tajemství úspěchu mýdla.

Mýdlo Aleppo se vyrábí v zimních měsících, kdy panují nejlepší klimatické podmínky pro přípravu a chladnutí směsi. Za horkých jarních a letních měsíců mýdlo dostatečně proschne. Na podzim je mýdlo připraveno k prodeji na trhu. Arabové si aleppské mýdlo oblíbili kvůli jeho výborným vlastnostem. Kůži dodává hebkost a vyživuje ji, vlasy jsou zas po použití krásně lesklé. Mýdlo je vhodné i na problematickou pleť, akné, ekzémy, lupenku, opary, záněty kůže, růžovku nebo odbourávání lipidů a kožního tuku.

Chybí už jen muzeum

Aleppo ale není jediným místem, kde se tradiční sabún ghár proslavilo. V Sýrii prosluly také města Kassab a Idlib, v Libanonu Sidon a Tripoli a v Palestině Nábulus. Aleppské mýdlo je však v současnosti nejznámější název. Nejeden výrobce v Aleppu již přemýšlel vzdát mýdlu poctu a otevřít zde muzeum tradiční výroby mýdla, zůstalo však jen u nápadu. Zato v libanonském Sidonu se sen skutečností stal, když se díky nadací rodiny Audi přeměnila bývalá továrna na mýdla na muzeum. Exponáty pocházejí ze všech koutů Mašriku, kde se mýdla z oliv a vavřínu vyráběli. Návštěvníci tak můžou vidět malé rozdíly v receptuře a tvaru mýdel mezi jednotlivými regiony. Mýdla totiž nemusí mít tvar obyčejné kostky, ale může být také trojhranných, kosočtvercových, srdcových či listových tvarů plných reliéfových dekorací.

Aleppské mýdlo lze koupit v e-shopu Madeinsyria.cz nebo v prodejně Qitra s.r.o. v Praze 5 – Radotín.

(Článek byl napsán pro deník Právo)