Staré mesto Damasku predstavuje jedno z najkrajších miest Blízkeho východu. Úzke uličky a hlinou ohádzané budovy s drevenou nadstavbou, či obrovské kúpele alebo veľká Umajjovská mešita. To ale nie je všetko, čo v sebe toto mesto doslova ukrýva. Mnohé poklady sú totiž stále skryté pred očami cudzinca, tak ako boli aj v minulosti. Ani len netušíte, čo sa za obyčajnými drevenými dverami v úzkej uličke môže skrývať. Fádne a chudobne vyzerajúce budovy sú len vonkajšou maskou často prepychových palácov vo vnútri. Presne ako funguje celý Blízky východ. Všetko musí mať dve tváre. Jednu pre verejnosť a jednu pre rodinu a úzky okruh priateľov. Rovnako ako závoj ukrýva tvár arabskej ženy, tak aj jednofarebná fasáda, zvonka ničím nezaujímavého domu, zahaľuje menší omnoho bohatší svet orientu vo vnútri.
Ako sa zmenila doba, tak sa zmenili aj ľudia, ktorí ostali v Starom Damasku. V poslednom storočí sa bohatí presťahovali von do nových, pohodlnejších štvrtí. Veľa bohatých obchodníckych rodín jednoducho z historického centra vymizlo a zanechalo po sebe mnoho chátrajúcich skvostov sýrskej architektúry. Často krát do nich zateká a bez povšimnutia sú odovzdané svojmu osudu. Našťastie viaceré z nich boli zachránené a s novými majiteľmi prišlo aj nové využitie. Staré damaské domy teraz slúžia ako reštaurácie, hotely a kultúrne centrá.
Jedným takým starým domov je aj Bajt al-Aqqad, ktorý bol na začiatku tohto storočia opravený a dnes tu je umiestnený Dánsky inštitút v Damasku. Na priblíženie jeho histórie použijem časť rigoróznej práce Tradiční architektura Starého Damašku a její funkční změny od Lukáša Gogu. Doplnené o jeho skvelé fotografie interiéru.
„Jedná se o dům stojící jižně od súqu Medhat Paša. Archeologické průzkumy ukázaly, že Bajt al-Aqqad byl postaven na ruinách římského divadla z 1. století př. n. l., které jsou na tomto místě nejstarším historickým nálezem. Další důkaz, že na tomto místě existovalo obydlí, je z 15. století a jedná se o mamlúcké ornamenty na zdi v blízkosti íwánu. Další stavební akce jsou datovány až v 18. století a jednalo se hlavně o přestavby. Poslední velké změny byly realizovány na konci 19. a začátku 20. století, kdy byla přistavěna východní a západní křídla.
Rodina Aqqadů, po kterých se dnes dům jmenuje, vlastnila dům až od poloviny 19. století a přestavěla jej do stylu tureckého rokoka. Ještě v první polovině 20. století patřil dům téže rodině, později sloužil jako škola. V posledních dvaceti letech 20. století byl však opuštěn a zchátral.
V roce 1996 byl založen Dánský institut v Damašku, který se zajímal o vybudování zázemí v útrobách nějakého tradičního arabského domu v centru Damašku. Vybral si Bajt al-Aqqad, který byl tehdy v dezolátním stavu. Po uzavřené dohodě mezi Dánským centrem a syrskými úřady (Ministerstvem kultury, Generálním ředitelstvím pro historické památky a muzea a Ministerstvem vzdělání) se založil syrsko-dánský výbor pro restaurování, který společně, z peněz C.L. David Foundation, zařídil rekonstrukci domu, která byla dokončena v roce 2000. Historický dům byl tím zachráněn. Na 50 let si jej pronajal Dánský institut, který v těchto místech má kanceláře a pořádá zde kulturní akce, konference a fóra.“
Bajt al-Aqqad bol jedným z prvých miest, ktoré som tento rok v Sýrii navštívil. Nedá sa povedať, že by to bola práve známa turistická atrakcia Damasku, ktorú navštívia tisíce ľudí denne, ale ak pôjdete okolo, nemali by ste ho obísť. Ale zasa, keď neviete kde je, určite ho obídete. Stavitelia ho tak zvonka navrhli zámerne.
