Když před deseti lety usedl Bašár Asad do prezidentského křesla, očekávala se radikální změna v politickém i ekonomickém vývoji Sýrie. Mladý a západně vzdělaný syn zesnulého prezidenta Háfize Asada byl příslibem dynamických reforem.
Složitý mocenský aparát, který zdědil po otci, ale mnohé korigoval: tradiční vysoké kruhy dál pevně držely svůj podíl na moci a ani s příchodem čerstvé krve nenastala rekonstrukce celého systému – aspoň tak, jak si to představovaly západní mocnosti. Bašárovo úvodní slibné tempo polevilo a potřebné změny nepřicházely v potřebné míře. Ani prezident s velkými pravomocemi nedokázal za deset let porazit starý mocenský aparát pevně prorostlý s byrokracií, jež do jisté míry dál ovládá chod dění ve státě.
Dva kroky vpřed, jeden vzad
Bašár Asad je tak po deseti letech kritizován za pomalý rozvoj. K výročí mu organizace Human Rights Watch vydala zprávu Promrhaná dekáda, v níž kritizuje nesplněné sliby. Rostoucí moc bezpečnostních složek, porušování lidských práv, potlačování opozice, útlak kurdské menšiny a nedostatečná svoboda projevu jsou jen zkráceným výčtem toho, co by si žádalo brzkou nápravu.
Takové výtky ovšem nepatří ale pouze Sýrii – většina z nich je společných i pro další země Blízkého východu. Pro současnou Sýrii jsou ale pomalost reforem a přijetí nových zákonů příznačné. Navíc řešení vnitrostátních problémů je zastíněno mezinárodní situací točící se kolem Izraele.
Sýrie se staví na stranu Íránu a hnutí jako Hamás nebo Hizballáh. Izraeli nabízí mír, jen pokud jí budou navráceny Golanské výšiny, které židovský stát okupuje od roku 1967.
I ve tmě trochu světla
Jelikož Asad má dobré vztahy s klíčovými hráči na Blízkém východě, nabízí možnost řešit mírovou otázku celkově. Mírové rozhovory mezi Izraelem a Sýrií byly velmi blízko před rokem a půl, ale kvůli válce v Gaze ztroskotaly. Těch deset let se ale nedá považovat za neúspěch. Bašár Asad si velmi dobře vede na mezinárodním poli. Dlouhé roky měla Sýrie velmi špatné vztahy se svými sousedy. Jenže to už neplatí. Především komunikace s Tureckem a Libanonem se zlepšila natolik, že dřívější neshody zůstaly zapomenuty.
Například obvinění Bašára Asada současným libanonským premiérem Saadem Harírím ze spoluúčasti na atentátu jeho otce Rafíka Harírího v roce 2005 se za poslední rok změnilo v přátelská obětí během jeho častých návštěv v Damašku.
Sýrie se také otevřela zahraničním investicím, rozvinul se finanční a bankovní sektor, vznikly soukromé školy. Životní úroveň Syřanů by tedy měla růst. Jenže – pomyslné nůžky mezi chudými a bohatými se dál rozevírají.
Podle oficiálních statistik žije v zemi kolem 34 procent obyvatel pod hranicí chudoby. Ekonomické ukazatelé sice ukazují, že syrská ekonomika roste, běžní obyvatelé ale příliš nepociťují, že by se měli lépe.
Jaké bude druhé desetiletí Bašárovy vlády? Asi dost podobné jako to první: reformy budou jen pomalé. Úhelným kamenem všeho je mír s Izraelem. Nebude-li mír, nebude ani stabilita v regionu, ani pozitivnější a rychlejší vývoj v samotné Sýrii.
(článek vyšel 20.7.2010 v deníku Právo)
