Beduínská noc pod otevřeným nebem

Nad červenými skálami Vádí Rum v jižním Jordánsku vychází slunce a s prvními paprsky se vzduchem nese vůně zázvorového čaje. To se probouzejí místní beduíni. Musí si pospíšit, aby připravili snídani pro své hosty. Na sobě mají dlouhou bílou galábii a okolo hlavy obtočenou červenobílou arafatku. Na nošení tradičního muslimského oděvu si zakládají, ale kočovný život a jednoduché obydlí ve stanu již dnešní beduíni z Vádí Rum nevyhledávají. Díky příjmům z turistického ruchu si mohou dovolit plně zařízené domy a jiné výdobytky moderní doby. Památku na beduínský život ale udržují hlavně pro turisty, kteří jezdí do jižního Jordánska poznat přírodní rezervaci Vádí Rum a její úchvatné masivní skály trčící z různobarevného písku. Návštěvníky lákají hlavně zdejší kaňony, skalní mosty, rokliny nebo staré kresby starých Nabatejců. A to ticho narušené maximálně lehkým větříkem, který si pohrává se zrníčky písku! Taková klidná atmosféra přímo láká sednout si na konci slunečného dne na jednu ze skal a pozorovat v dáli zapadající slunce. Tak proč jim ještě nedopřát pocit Orientu, který je na míle vzdálený od uspěchané moderní doby?

Beduíni nové doby

Kde jsou ty časy, kdy pod pojmem beduín se automaticky rýsovala představa pouštního člověka žijícího ve stanu a chovajícího velbloudy. Současní beduíni žijí v domě ve vesnici Rum na okraji rezervace a vlastní džíp s pohonem na všechny čtyři kola, aby nezapadli do písku. Povinnou výbavou každého auta je voda a konvička na uvaření čaje během polední siesty.

Jordánští beduíni nabízejí turistům průvodcovské služby a možnost přespání v připraveném kempu někde ve stínu skal. O přestěhování do města ale žádný z nich neuvažuje. „Máme všechno – dům s vodou a elektřinou, auto, práci,“ svěřuje se mladý průvodce Muhammad. Jelikož se od mala pohyboval v blízkosti zahraničních turistů, svoje studium na vysoké škole zaměřil na cestovní ruch. „Mám džíp a starám se o jeden kemp. A co je dobré, že každý den mám práci a dokážu si vydělat peníze,“ usmívá se pod řídkým knírkem. Utéct do většího města by byla pro něj největší hloupost. „Tam bych nevydělal ani polovinu co tady,“ vysvětluje nad skleničkou čaje.

Zlato ve skálách

„Pětičlenná skupinu turistů, kteří na konci dne ještě přespí v kempu, mi zaplatí 175 JD (pozn. asi 195 EUR),“ řekl Muhammadův šéf Mdallah Afíq a s balíčkem peněz v ruce jen potvrdil, že průvodcovství po rezervaci je zlatým dolem. Beduíni poskytnou návštěvníkům na oplátku dobré služby. Kromě dopravy, ať už džípem nebo na velbloudu, se turistům dostane pravé beduínské večeře a nocleh pod rozzářenou hvězdnou oblohu. „Myslím, že naši zákazníci odjíždějí spokojeni. Nepamatuju se, že by se tady někomu nelíbilo,“ spokojeně tvrdí Mdallah Afíq. Odvážnější jedinci si mohou zkusit lezení po skalách na vybraných místech.

Jedním z prvních spokojených návštěvníků Vádí Rum byl beze sporu T.E. Lawrence, britský voják, který se podílel na arabském povstání během první světové války. Je po něm pojmenován i jeden ze skalních pramenů, a dokonce i ruiny jednoho domu. „Jedna z vymyšlených legend. Po někom ho pojmenovat museli,“ směje se Muhammad. „Vždyť by ho snědly mouchy,“ nepřestává se smát a odhání dotěrný hmyz, který létá kolem něj.

Vádí Rum stojí vidět v každé roční době, nejpříjemnější období je ale v podzimních nebo jarních měsících, kdy slunce není tolik silné a přespat pod hvězdami je více než lákající.

(Článek vyšel v deníku Právo dne 28.1.2011)