Alláh se smiloval nad touto suchou krajinou a seslal na ní vláhu. Od sobotního ráno silně pršelo a v neděli se déšť změnil ve sníh. Je to za tuto zimu poprvé, kdy se kapky životadárné vody snáší na Sýrii. Alhamduilláh, řekli si místní lidé, kteří vědí, že voda je zde nesmírně důležitá.
Tato vláha sebou ale přinesla i zmatek. Auta, motorky a autobusy nejsou vybaveny zimními pneumatikami. Co je horší, i ty letní pláště jsou pěkně sjeté. Největší komplikace byly vidět v damašské čtvrti Muhajireen, která je situovaná na kopci Qasijún. Auta, nebo spíše sáňky, se klouzala dolů a ta, která chtěla jet nahoru, nevyjela. Ucpanými silnicemi se rozléhaly hlasy řidičů, kteří na sebe pokřikovali. Světe div se, ale nebylo slyšet ani jeden klakson! Ti z vás, kteří byli na Blízkém východě a konkrétně v Sýrii, mi dáte za pravdu, že troubit na klakson je zde první věc, co se musí řidič naučit.
Za ty roky, co bydlím v Damašku, je dnešní den tím nejchladnějším, co jsem zažil. No nic, obleču se, beru foťák a jdu do Starého města brouzdat se zasněženými ulicemi. Vždyť kolikrát můžu mít v Damašku boty od sněhu?!
