Prvním městem, které zahraniční návštěvník v Libanonu uvidí po svém příjezdu, je hlavní město Bejrút – Paříž Blízkého východu. Od evropských měst se příliš neliší. Želízkem v ohni je jeho poloha – ráno si můžete zalyžovat v nedalekých horách a večer si užívat vůně moře nebo jet na výlet k antickým památkám nebo jen na výlet do přírody. Samozřejmě nesmíte zapomenout na výbornou kuchyni a víno.
Nyní ale není Libanonu tolik přáno, jak by se patřilo. Stále méně a méně turistů přijíždí do této krásné země s křehkou bezpečnostní a politickou stabilitou, která je provázána s děním a politikou v Sýrii. To však není nic nového, jak nám prozrazují dějiny, zejména z let 1975-1990. Teď je Libanon plný syrských uprchlíků a libanonská ekonomika se postupně více boří do krize, která je znát zejména na poli energií. Ceny rostou a syrským uprchlíkům docházejí finanční zásoby. Nezaměstnanost je také čím dál vyšší. „V příštích šesti měsících pravděpodobně uvidíme další pokles v oblasti cestovního ruchu a následně celkové ekonomiky, a to zejména poté, co se všechny strany zapojily do syrské krize,“ říká ekonom Ghází Wazní.
Cestovní ruch v Libanonu se v posledních letech zaměřil hlavně na návštěvníky ze Zálivu a těšil se růstu. Idylka však skončila. S pokračováním konfliktu v sousední Sýrii a jeho postupného přelévání do Libanonu se bohatí obyvatelé Zálivu zdráhají cestovat na západní pobřeží Středozemního moře, aby utráceli velké sumy peněz v nákupních centrech, drahých restauracích či nočních klubech. I když Syřané teoreticky „nahradili“ turisty ze Zálivu, finanční příjmy Libanonu se mnohonásobně snížily. Hlavně mu vzrostly náklady.
„Cestovní ruch přispívá asi 35,5 procenty do HDP Libanonu, přičemž 9,5 procenta pracovní síly pracuje v odvětví cestovního ruchu,“ říká Firás Sukkaríja z hotelu Coral Suites Al Hamra v Bejrútu. Považuje za nešťastné, že se libanonský cestovní ruch je v podstatě špatně řízen. Většinu příjmů spolkne Bejrút a okolí, kam přijíždějí obyvatele Zálivu, ale ostatní regiony jsou na tom hůř. „Nejdůležitější zajímavosti v Libanonu zůstávají neznámé. Takže místo toho, aby cestovní ruch pomáhal k rozvoji země účinným způsobem, tak se v Libanonu vytvářejí obrovské sociální rozdíly. Venkovští obyvatelé opouští své domovy a usazují se v Bejrútu, kde hledají pracovní příležitosti,“ tvrdí Firás Sukkaríja. Rád by viděl přijíždět více Evropanů a Asiatů, kteří se více zajímají o historické a přírodní památky než obyvatelé Perského zálivu. Tyto památky leží dále od hlavního města a jsou občas zastřeny „tak dobře“, že ani sami Libanonci mnohdy nevědí, jaké poklady mají na svém území. Lepší propagace a vyšší návštěvnost by mohli přispět k rozvoji těchto chudších regionů (v porovnání s Bejrútem).
