Když se izraelské vojsko v roce 2000 stáhlo z jižního Libanonu, vznikla myšlenka postavit památník na počest libanonskému odboji. Deset let poté se tento nápad stal skutečností. Nejedná se o žádný pomník někde na náměstí, ale o areál umístěný na hoře Mleeta, kde odbojové hnutí Libanonu mělo svojí základnu.
Na vrcholu hory se v 80. a 90. letech schovávali bojovníci odboje a podnikali partyzánské akce proti izraelským vojskům na libanonském území. „Tady si vykopali podzemní bunkry, ve kterých se schovávali a chystali útoky proti nepříteli,“ ukazuje průvodce na vchod do více jak sto padesát metrů dlouhé chodby. „Tady spali, tady měli kuchyňku a tady modlitebnu,“ vysvětluje návštěvníkům a ukazuje na místnosti po stranách chodby. Na místě je ještě cítit dobová atmosféra, kterou návštěvníkům představí sám Hassan Nasralláh ve filmu na začátku prohlídky parku. „A když vy zaútočíte na mezinárodní letiště Rafíka Harírího v Bejrútu, tak my zaútočíme na Ben Gurionovo letiště v Tel Avivu,“ zazní ve filmu část Nasralláhova projevu z roku 2006. Zhlédnutí propagandistického filmu má představit návštěvníkům význam tohoto místa. „Je potřeba vědět, co Mleeta pro nás znamená. Do půdy této hory se vsakovaly slzy, pot, krev a střelný prach bojovníků za osvobození okupovaných území sionistickým vojskem. Na jejich odvahu se nesmí zapomenout,“ rozpovídává se průvodce.
Další zastávkou je již zmíněný bunkr zvaný jeskyně, ke kterému vede stezka plná zajímavých bodů k zastavení. „Tohle bylo velitelské stanoviště Abbáse al-Mussáwího,“ nezapomene průvodce připomenout jednu z nejdůležitějších osobností libanonského resistence. „A na této motorce se sem vozilo téměř vše, protože sem žádné cesty nevedly. Ale z důvodu utajení se hlavně chodilo pěšky,“ pokračuje vzápětí.
Bunkr byl kopán tři roky, protože místní skála jeho hodně tvrdá. U východu z jeskyně se otevírá výhled do širokého okolí. „Jako na dlani, že? Ta vesnice pod námi se jmenuje Iqlím Tuffáh. A támhle v dáli je město Sidon,“ ukazuje průvodce směrem k moři.
Další stezka přivádí návštěvníka nejdříve k výstavě vojenské techniky Hizballáhu a potom k zbraním a munici izraelské armády. Centrální prostor areálu tvoří sousoší o rozloze 3000 m2 vytvořené z izraelských tanků Merkava se zauzlovaným dělem, vojenských vozidel trčících ze země nebo poházenými raketami a náboji, které znázorňuje bouři libanonského odboje, jež rozmetává izraelskou armádu.
Celý projekt byl postaven z peněz Hizballáhu a čestných dárců, aspoň podle slov průvodce. Odpovědím na choulostivější otázky se raději taktně vyhýbá. Je nutno si uvědomit, že Hizballáh má s Izraelem stále nevyřešené účty, a tak nechce na sebe příliš prozrazovat. Jedno je ale jisté – na kvalitě a službách zákazníkům si dali tvůrci projektu záležet. Také proto je nyní Mleeta jedno z nejnavštěvovanějších míst v Libanonu. Od otevření památníku v květnu 2009 ho už navštívilo kolem jednoho milionu návštěvníků. „Přijíždějí Arabové, Íránci, Evropané, Američané… Zkrátka z různých koutů Země. My vítáme každého,“ říká průvodce. Vstupné pro jednoho člověka činí asi 25 Kč.
Příběh hory Mleeta je návštěvníkům vyprávěn téměř dokonale. Lépe řečeno propagandisticky. Vzbudí emoce a představí hnutí Hizballáh v jiném světle, než se společnosti dostává ze západních médií. Aby návštěvníky i pobavil, buduje pro ně paintballový park. To by měla být sladká tečka na závěr prohlídky místa, kde se psaly dějiny libanonské resistence.