Syrským Kurdům byly slíbeny občanky

Syrský prezident Bašár Asad vydal ve čtvrtek, v den 64. výročí založení vládní strany Baas, dekret, kterým umožňuje syrským Kurdům získat státní občanství, které bylo doposud odepíráno asi 220 tisíců z celkového počtu asi 2 miliónů Kurdů v Sýrii. Tento problém nastal po roce 1962, kdy se téměř 20 procent tehdejších Kurdů nezúčastnilo sčítání lidu. Před týdnem byla jmenována komise, která měla do 15. dubna prostudovat možnost udělení kurdským „cizincům“ syrského občanství. Řešení problému přichází až po téměř padesáti letech, a to kvůli obavám rostoucím nepokojů v zemi. Kurdové vyšli do ulic teprve minulý týden, i když nepokoje v Sýrii začaly před třemi týdny. „Jeden, jeden, jeden, syrský lid je jeden,“ ozývalo se provincií Hasake na severovýchodě země. Svým pochodem si žádali zrovnoprávnění s ostatními obyvateli Sýrie po všech stránkách. Pátek byl pokaždé dnem, kdy protesty v Sýrii nabyly největší gradaci a tento týden by tomu nemělo být jinak. K uklidnění Kurdů by mělo přispět i propuštění 48 Kurdů z vězení v městě Raqqa. V Sýrii žijí také „neregistrovaní“ Kurdi, kterých se zmiňovaný dekret nejspíše netýká. Jejich počet se odhaduje na 80 tisíc.

Kromě kurdské otázky byly za poslední týden učiněny další ústupky pro sunnitské muslimy. Po úterním setkání s uznávaným syrským klerikem šejchem Muhammadem Saíd Ramadán al-Bútím byl odvolán zákaz nikábů (pozn. šátků, jimiž si ženy zahalují tvář) na vysokých školách, který byl zaveden v loňském létě. Asi 1200 učitelek tehdy ztratilo své zaměstnání, nyní se mohou do škol vrátit. Se zakázáním nikábů na školách souhlasila většina sunnitské obce, protože syrské sunnitky preferují bílý hidžáb, který nezakrývá tvář. Zákaz nikábů byl spíše vnímán jako symbolický útok proti vůči sunnitům než jako krok pro zlepšení univerzitní výuky. Prezident měl také údajně slíbit založení islamistické politické strany a islámské vysoké školy. Po páteční modlitbě se tedy uvidí, zda tyto ústupky, které se však nedají považovat za reformy, pomohly udržet klid v Sýrii.

Zlatá kupola nad Jeruzalemom

Každý kto niekedy stál na Olivovej hore a hľadel do údolia kde sa rozprestiera starý Jeruzalem skôr či neskôr zastavil pohľadom na obrovskej zlatej kupole od ktorej sa odrážajú slnečné lúče. Bez nej by Jeruzalem stratil svoju tvár, dušu a azda jeden zo svojich najznámejších symbolov. Nádherná stavba Skalného Dómu je s mestom tak spätá, že si ho bez nej nedokážem ani len predstaviť.Continue reading →

Baradá – pivo tisíce a jedné chutě

Pivní láhve před obchody v křesťanské čtvrti v Damašku jsou pokryty prachem. Mají stejný tvar, jaký kdysi býval k vidění i u nás. Není se čemu divit, syrský pivovar Baradá byl v sedmdesátých letech postaven československými podniky a celou dobu použíá stejnou formu na láhve. „Technoexport byl zodpovědný za stavbu pivovaru a další československé firmy dodaly technologie. Dodnes vaří Baradá podle české receptury,“ řekl zástupce Technoexportu v Sýrii Hakím Abdullah. „Když navštívím tento pivovar, mám pocit, že piju české pivo.“

Pivo na sluníčku

Chuť Barady se ale českým pivům nepodobá. Hlavně pivo koupené v obchodech nemá opojnou chuť. „Obchodníci nechávají pivo na slunci. Kromě toho v pivovaru používají k plnění vzduch místo oxidu uhličitého,“ vysvětlil Hakím Abdullah, proč toto pivo nemá lepší kvalitu. Pan Abdullah má pivo rád od doby svých studií v Čechách. Baradá se podle něj podobá českým pivům nejvíce, když je čerstvě uvařená. Mrzí ho, že s přibývající dobou skladování tato chuť vyprchá.

Finanční ředitel pivovaru Baradá Ahmad Kámil poukazuje také na fakt, že tradice pití piva v Sýrii se nemůže ani zdaleka rovnat s Evropou. Také si myslí, že v některých syrských podnicích neumín pivo ani správně podávat. „Místo, aby ho vychladili na správnou teplotu, dají do něj led nebo ho přechladí,“ kroutil hlavou.

Syřané nepijí pivo každý den, pouze u speciálních příležitostí. „Starší generace mají radši pivo z láhve, mladým se libí plechovky. Pivo ale není nejoblíbenější nápoj, tím je samozřejmě čaj,“ pousmál se Ahmad Kámil. Vzápětí dodal, že místní preferují z alkoholických nápojů domácí anýzovku zvanou arak nebo víno.

Československé stroje, které vydrží

V pivovaru Baradá se jakoby zastavil čas. Již při vstupu do budovy jsou cítit sedmdesáté a osmdesáté roky, které se v jejích útrobách usídlily. Stroje v útrobách továrny jsou ještě původní a na výrobních štítcích stojí napsáno Závody vítězného února, ČKD Praha oborový podnik nebo Továrny mlýnských strojů. „Vyměnili jsme jen plnící stroje, ostatní stroje fungují jako hodinky přes třicet let,“ radoval se Ahmad Kámil ze spolehlivosti československých strojů. Potají doufá, že ještě dalších třicet let vydrží, protože firma se zatím nehodlá pouštět do větších renovací výroby. Pivovar vyrobí ročně 42 tisíc hektolitrů piva a pokud bude vše fungovat, tak jak má, bude takovéto množství produkováno i nadále.

Kapka alkoholu a vznikne Turbo

V Sýrii fungují jen dva pivovary, Baradá je menším z nich. Větší Sharq vyprodukuje asi 60 tisíc hektolitrů za rok. Obě piva směřují hlavně pro domácí trh. I když Baradá nehodlá expandovat, přece jen by se jí mělo dařit v příštích letech lépe. Jeden irácký podnikatel si v tomto pivovaru objednal pivo s vyšším procentem alkoholu a dal mu název Turbo. „Pivo je úplně to samé, jak ho vyrábíme léta. Pouze do něj přidáváme alkohol. Přesně takhle to chtěl,“ řekl Ahmad Kámil na adresu piva smíchaného s panáčkem vodky. Původně mělo být Turbo dováženo pouze do Iráku, ale kupodivu má úspěch i v Sýrii.

Ale ani o zahraniční piva není v Sýrii nouze. Na trhu se lze najít nejrůznější značky. Dokonce i Plzeňský Prazdroj a českobudějovický Budvar se dají koupit, ale jen na vybraných místech. „V Damašku víme jen o jednom místě, kde se dá Plzeň sehnat,“ těšili se v létě čeští krajánci. Nyní však smutní, protože Prazdroj v Sýrii došel a nové zásoby dorazí „Bůh ví kdy“.

Na brehu Vanského jazera

Málokto si uvedomí, aká je Turecko obrovská krajina. Určite patrí k najrozmanitejším krajinám sveta, pretože pri bližšom pohľade návštevník zistí, že v nej nájde naozaj všetko. Milých, priateľských ľudí, vynikajúcu kuchyňu a očarujúce krásy prírody. Z Istanbulu je to k brehom Vanského jazera, ležiaceho na samom východe krajiny, približne toľko, ako keby sme sa z Bratislavy vybrali do Londýna. Brehy čoraz obľúbenejšieho Vanského jazera čakajú len na to, aby svojim návštevníkom odkryli nejednu zaujímavosť.Continue reading →