Veronika Kramáreková: Kát? První žvýkání nejsou romantická ani povzbudivá

Mgr. Veronika Kramáreková vystudovala Blízkovýchodní studia a Kulturní antropologii Předního východu na FF ZČU v Plzni. Region Blízkého východu každoročně navštěvuje, především Jemen, kde absolvovala kurzy arabského jazyka a okouzlilo ji starodávné město San´á. V současnosti studuje doktorský obor Etnologie na Katedře antropologie FF ZČU v Plzni a ve své disertační práci se věnuje společenskému významu žvýkání kátu v Jemenu.

„San´á je městem perníkových chaloupek, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete.
„San´á je městem perníkových chaloupek, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete.

San´á – je to ta pravá arabská poezie? Pravá Arábie?
Nepochybně ano, San´á je městem „perníkových chaloupek“, takovou architekturu nikde jinde na Blízkém východě ani na světě nenajdete. Zamilovala jsem si pravou orientální atmosféru starého arabského města, jeho trhy, volání prodavačů, úzké uličky, vůni koření a grilovaného masa.

A kdy člověk poprvé narazí na kát? Kdy si uvědomí, že je v království kátu? V ulicích Jemenu prý nenarazíte na psí exkrementy, zato je všude plno zelených fleků…
Na kát narazíte už při vstupu do země a během prvních kroků Jemenem. Nezáleží na tom, zda je den či noc, vždy narazíte na lidi, kteří kátují, strážníky, kteří mají noční službu, taxikáře, kteří se kátem udržují v bdělosti. Kát je ve společnosti všudypřítomný.

Proč právě kát? Proč jste zvolila kát za téma své disertační práce?
Než jsem letěla do Jemenu poprvé, vyhledávala jsem si informace o kátu a věděla, že se jedná o jedinečný jev jemenské společnosti. Hodně článků bylo cestopisných, stručné popisy kátových dýchánků jsou i v turistických průvodcích, odborné materiály se většinou zabývaly dopady užívání kátu na člověka z hlediska lékařského, ale málokde jsem narazila na analýzy toho, jaký má kát význam pro jemenskou společnost, jaké jsou sociální dopady kátování, dále například jaká témata se diskutují během dlouhých hodin žvýkání, to vše jsem se rozhodla podrobněji zkoumat v Jemenu a zpracovat ve své disertační práci.

Záznamy o pěstování kátu v Jemenu sahají až do 15. století. Kátování ale tehdy nebylo zdaleka rozšířené jako v současnosti, spíše bylo zábavou pouze bohatší vrstvy společnosti. Ke změně údajně došlo v 70. letech minulého století, kdy množství jemenských mužů odcházelo za prací do Saúdské Arábie, jejich životní úroveň se zvyšovala a kát se stal dostupný. Tak se kátování stalo praxí všech vrstev společnosti. V tomto směru je možné vnímat rozměr kátování v Jemenu nikoli jako nějakou tradiční záležitost, ale široký úpadek.
V 70. letech se zlepšovala finanční situace jemenských rodin a rozvíjela se celá jemenská ekonomika. Hospodářský vzestup umožnil budování infrastruktury, rozvoj dopravy a také nákup moderních zemědělských strojů, čímž se zjednodušily a zkrátily práce na polích, které dříve trvaly podstatně déle. Jemenci si najednou mohli dovolit půl dne nic nedělat, vše, co potřebovali, zvládli do oběda a po druhé hodině měli čas věnovat se společenským aktivitám. Zvrat v ekonomickém vzestupu nastal v devadesátých letech, kdy prezident Sálih nesouhlasil s přítomností amerických vojsk v Zálivu, na což reagovala Saúdská Arábie a další státy tím, že Jemence vyhostily. V Jemenu se tak najednou ocitl milion navrátilců bez práce a s omezenými možnostmi práci získat. Přestože jsou na tom v současnosti lidé ekonomicky bídně a pracovních příležitostí je málo, nadále tráví těch svých pět hodin žvýkáním kátu. Mnozí mladí lidé jsou apatičtí a kát je pro ně způsob, jak zabít čas, který by ovšem mohli věnovat například studiu cizích jazyků a aktivnímu hledání práce. Navíc mladým lidem chybí aktivní společenský život, v San´á nejsou například kina, posilovny, plovárny a sportoviště. Chybí cílevědomost a úvahy, jak vylepšit své vyhlídky do budoucna, mnozí Jemenci v tomto směru neuvažují.

Mafradž
Mafradž

 

WHO potvrdila, že kát není nutné zakazovat ani kontrolovat, že potenciál pro jeho zneužití a závislost je nízký. A nedoporučuje zařazení kátu na seznam hlídaných drog. V sousedních arabských státech je ale zakázán. Kde je rozpor?
Ve výkladu Koránu. V Saúdské Arábii odkazují na verše Koránu, v nichž jsou nařízení, že věřící nesmí užívat látky, které ovlivňují mysl. V Jemenu je ale kát dlouhodobou součástí kultury a Jemenci odmítají tvrzení, že by kát ovlivňoval mysl a chování člověka jako alkohol nebo drogy.

Četl jsem na internetu stížnosti muslimských žen na časté žvýkání kátu. Ozývají se právě ženy, manželky a matky, nejvíce proti kátu?
Nemyslím, že by ženy nesly prapor boje proti kátu, hodně jemenských žen žvýká a další to berou tak, že manžel žvýká, co s tím mám dělat… jsou s tím smířené. Spíše je to mladá generace, která si začíná uvědomovat, kam rozsáhlé užívání kátu může společnost zavést.

Kátují tedy muži i ženy. A kátují i děti? V kolika letech začínají s kátem?
Kátovat většinou začínají kolem patnáctého roku. Důvodem bývají i nějaké zkoušky, na které se připravují, protože kát jim pomáhá zůstat vzhůru. Na ulici ale uvidíte žvýkat i desetileté, dvanáctileté děti. Jeden známý, jehož rodina vlastní rozsáhlá kátová pole, mi vyprávěl, že kátuje dokonce od sedmi let. Je to podobné jako u nás, když má dítě přístup k cigaretám, začíná experimentovat už v mladším věku.

Kátový dýchánek
Kátový dýchánek

Když chce cizinec vyzkoušet kátování, jsou k němu Jemenci vstřícní?
Určitě, Jemenci mají úžasnou náturu, jsou milí, vstřícní a rádi pomohou. S pozváním na kát se setká každý cizinec, a protože je nezkušený, nemusí kát kupovat a lístky dostane od svých hostitelů. Jemenci mají obvykle svého stálého prodavače, přesto, pokud s nimi půjdete na trh s kátem, zažijete tradiční handrkování o cenu, většinou to končí tak, že kupující položí o něco méně, než prodavač požaduje, a odejde. To je takový kolorit prodeje kátu. Nejčastěji se kát kupuje před obědem, ve staré San´á jsou trhy, kde mají takové budky, metr na metr, Jemenci totiž bývají drobní a tak se tam skrčení vejdou, v nich prodávají balíčky kátu. Já jsem s doprovodem nejčastěji chodila kupovat na súk Anqád, je tam velké parkoviště, kde jsou na korbách aut balíky kátu, prodávají nejlacinější i dražší. V San´á se nejčastěji prodává na trzích druh hamdání, který mi chutnal nejvíce. Existují ovšem i trhy, kde se prodávají pouze dražší typy kátu a kde nekoupíte balení pod 50 dolarů. Levnou záležitostí kát není. Kát nechoďte kupovat sám, vždy s někým z místních, oni poznají kvalitní zboží, vědí, kolik který druh stojí, nezkušeného cizince prodavači oberou. V Jemenu se říká, že byste nikdy neměl věřit dvěma lidem – prodavači kátu a řezníkovi. To hovoří za vše.

Pro turistu – prožvýkat s Jemenci odpoledne, je to romantika?
Romantikou bych to nenazvala, zvláště když někdo hovoří s plnými ústy zelených lístků, to příliš romanticky nevypadá. Nejčastějším místem pro kátové dýchánky bývá přízemí domu a tzv. mafradž, kde se většinou žvýká ve dnech volna, je to vyšší část domu, odkud je nádherný výhled na celé okolí, právě v tom můžeme objevovat prvky té romantiky, protože výhled na starou San´á, na ty perníkové chaloupky, je prostě neopakovatelný.

Je pro začátečníka technicky náročné žvýkat kát?
První pokusy jsou opravdu obtížné, je to technicky náročné a nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne mít v ústech množství lístků. Zpočátku je lepší posouvat je dopředu, protože když jste nezkušený a máte je dále vzadu u stoliček, klouže to do hrdla. A je dobré řádně lístky rozžvýkat do kašičky, aby nepoškrabaly dáseň. Začátečník může mít i poněkud namožený jazyk.

Pokračovanie článku nájdete na www.cestomila.cz

Sisi sa stáva novým egyptským prezidentom

sisiAbdel Fattah el-Sisi vyhral prezidentské voľby v Egypte, pričom získal drvivú väčšinu voličov.

Bývalý veliteľ vojenského štábu, ktorý sa zaslúžil v júli o zvrhnutie úradujúceho prezidenta, získal 96,91% platných hlasov.

Po tom, čo Sisi akceptoval výsledky volieb, vyzval Egypťanov k práci na obnove stability krajiny a dosiahnutí slobody a sociálnej spravodlivosti.

Účasť na voľbách v Egypte bola 47%, aj napriek predĺženiu volieb z dvoch na tri týždne. Sisiho jediný oponent Hamdeen Sabahi získal 3,09% hlasov.

Sisi sa vyjadril, že potrvá ešte 25 rokov, kým sa krajina dostane k reálnej demokracii a zároveň vystúpil voči prílišným slobodám, ktoré môžu spôsobiť nestabilitu krajiny. Nový prezident zloží prísahu pred ústavným súdom túto nedeľu.

Krátko po zverejnení výsledkov saudský kráľ Abdullah označili Sisiho víťazstvo za historické a vyzval jeho prívržencov k podpore.

Bratom a priateľom Egypta… pozývam všetkých na darcovskú konferenciu… na pomoc k preklenutiu ekonomickej krízy,“ povedal.

Sisimu k víťazstvu pogratuloval aj britský minister zahraničných vecí William Hague a zároveň ho vyzval k otvoreniu politického priestoru, predovšetkým s ohľadom na slobodu prejavu a slobodu združovania sa.

Zdroj: Aljazeera

KAZpik 2014 – Prípravy na cestu

Máme predbežný dátum odchodu –  4. júla 2014 bude naším dňom nezávislosti. Prípravy na cestu sú v plnom prúde, čo v tejto fáze znamená, že sa snažíme prebojovať cez prísne vízové podmienky jednotlivých krajín a nie je to nič jednoduché. Postupne prichádzame k názoru, že bude najlepšie, ak  budeme už na ceste, lebo inak minieme  ešte pred odchodom celý majetok. Takto vyzerá naša posledná predstava o trase cesty. Máme ešte jednu adrenalínovú alternatívu – skratku cez Afganistan a Ukrajinu. No vzhľadom na to, že Afganistan z toho vychádza ako lepšia voľba, tak asi ostaneme pri dlhšej ale o to horšej ceste.

KAZpik 2014
KAZpik 2014

Vasiľ prechádza poslednou veľkou generálkou. Je to nepotvrdené, ale mám pocit, že Majo s Fabom z neho robia bojové obojživelné vozidlo.

Lada SUV - Semi Uzbek Vehicle
Lada SUV – Semi Uzbek Vehicle

No dobre..keď vyberieme tie zdviháky, tak to asi trochu klesne…ale aj tak je Vasiľ teraz úplný stroj. Ako sme tak vyhadzovali tie staré diely došlo nám, prečo to tam všetko klepalo, praskalo, pukalo a vŕzgalo…no, dobre že sme tú nápravu nevideli pred cestou do Albánska, by sme uzatvárali nové životné poistky. 

Každopádne Vasiľ je na najlepšej ceste stať sa najmodernejšou Ladou v strednej Európe. A ak nie v strednej Európe, tak aspoň v okruhu 10 kilometrov. Čo tomu predchádzalo: Vasiľ strávil na operačnom stole…alebo operačnom zdviháku tri dni. Chalani urazili s naším super mechanikom Radom kus cesty. Pomer odvedenej práce v percentách Rado/Fabo/Junior – 85/8/8. Na druhý deň Rado nemohol, takže sa Fabo s Juniorom zúfalo snažili o splnenie pětiletky. Junior chcel naštartovať auto bez časti výfuku kvôli zvuku Rallye špeciálu, Fabo mu to ale nechcel dovoliť, lebo bola nedeľa a opravovali v takej dosť malej a dosť veriacej dedine…tak by sa Junior nemusel dostať do neba za tento čin.

Bez kolies má Vasiľ jednoznačne agresívnejší vzhľad.
Bez kolies má Vasiľ jednoznačne agresívnejší vzhľad.

Každopádne, kolesá sú už na svojom mieste a nás nič nezastaví. Jedine, že by áno. Budeme vás ďalej informovať, ako nám to ide a čo všetko sa nám snaží zlepšiť alebo pokaziť deň.

Sponzoring: Ešte stále máme na Vasiľovi miesto na nálepky, treba to využiť, kým sa nezaplnia. K dispozícii sú aj miesta pre bannery na našich weboch. Ak máte teda nevyužitý rozpočet na propagačné účely, nemôžete nájsť lepsie miesto. Meno vašej spoločnosti môže svietiť na fotkách napríklad aj s takýmto pozadím:

Autori: Matej Fabšík, Majo Grofčík, Tomáš Kučírek

 

V prípade záujmu nás môžete podporiť.

 

Hodvábna cesta

Hodvábna cesta patrí pravdepodobne medzí najznámejšie obchodné trasy v histórii ľudstva. Spájala ďalekú Čínu, Perziu, Blízky východ a na druhom konci, ďaleko na západe, krajiny Stredomoria. Pomenovanie “Hodvábna cesta” sa však v dobe existencie cesty nevyskytovalo. Pochádza až z roku 1877 a zaslúžil sa oň barón Ferdinand von Richthofen, ktorý ho použil vo svojom päťzväzkovom geografickom atlase. Hodvábna cesta vlastne ani nebola jednou cestou a už vôbec nie výlučne hodvábnou. Jednalo sa o niekoľko trás smerujúcich z východu na západ a často sa nazývali podľa jednotlivých úsekov ako “cesta do Samarkandu”, prípadne “severná alebo južná trasa”. Vždy podľa významného miesta ležiaceho na tom ktorom úseku. Hodváb bol dôležitou komoditou žiadanou na trhoch v Európe, ale ani zďaleka nie tou najdôležitejšou. Z Ázie sa na trhy do Stredomoria dovážali chemikálie, korenia, kovy, sedlá, sklo a najmä papier, ktorý zohral vo vývoji Blízkeho východu a Európy rozhodne dôležitejšiu úlohu ako hodváb.

Hodvábna cesta, iranreview.org
Hodvábna cesta, iranreview.org

Trasa nikdy nebola cestou so spevneným povrchom, akými boli napríklad rímske cesty. Na mnohých úsekoch križovala púšte a nehostinné územia, kde sa obchodníci pohybovali v malých skupinkách a využívali služby miestnych sprievodcov. Keďže bol terén zlý a neumožňoval rýchly presun (karavány sa pohybovali rýchlosťou len okolo 20 km za deň), väčšina obchodníkov sa pohybovala na malých trasách medzi ich domovským mestom a ďalšou oázou.

Hodvábna cesta začínala v centrálnej Číne v meste Xi’an, pokračovala 1000 km severozápdne cez koridor Gansu, kopírovala južne púšť Gobi až dosiahla oázu Dunhuang v provincii Gansu. Tu sa museli obchodníci rozhodnúť, či využijú severnú alebo južnú trasu, obe obchádzajúce púšť Taklamakan.  Postupne opustili západočínske teritóriá a vydali sa naprieč dnešným Tadžikistanom do slávneho Samarkandu. Zo Smarkandu do Buchary, Chivy, do dnešného Teheránu, Hamadanu a ďalej do Sýrie, Anatólie a do Konštantínopolu, súčasného Istanbulu.

Cesta vznikla z iniciatívy vládcov čínskej dynastie Han v 2. st. pred Kr. a pretrvala až do roku 1453, kedy Osmanská ríša uvalila blokádu na obchod so západom, čím prakticky zrušila význam zaužívaných obchodných ciest. Prerušenie kontaktov s východom predznamenali éru zámorských objavov a objavenie Ameriky roku 1492.

Jednou z hlavných dopravných tepien Hodvábnej cesty bola Perzská kráľovská cesta, založená za Achamejskej ríše (6. – 4. st. pred Kr.), ktorá spájala Perziu s Malou Áziou. Prepojenie tejto dobre vybudovanej cestnej siete s Čínou predznamenalo rozvoj významných mestských centier v centrálnej a juhozápadnej Ázii.

Na hranici Číny a neskoršieho islamského sveta leží mesto Samarkand, ktoré bolo nielen významným moslimským kultúrnym centrom, ale ako obchodná zastávka fungovalo už dávno pred dobytím islamskými vojskami v 8. storočí.

Založené bolo v 7. st. pred Kr. v na mieste oázy v údolí rieky Zerafšan. Najvýraznejší stavebný rozvoj v meste prebehol až v 14. a 15. storočí, kedy sa stal hlavným mestom Timurskej dynastie.

Levia brána Samarkand, unesco.org
Levia brána Samarkand, unesco.org

Ďalšou zastávkou hodvábnej cesty, pri bránach Perzie, je Buchara, ktorá má jedno z najzachovalejších stredovekých jadier v centrálnej Ázii. Príkladom majstrovskej islamskej architektúry z 10. st. je hrobka Ismaila Samaniho, zakladateľa Samanidskej dynastie. Historické jadro zdobia aj početné madrasy zo 17. st.  Mesto sa stalo kultúrnym centrom kalifátu v 8. st., no jeho história ako obchodného centra je podstatne staršia.

Buchara, unesco.org
Buchara, unesco.org

 

V Uzbekistane, západne do hlavnej trasy Hodvábnej cesty leží mesto Chiva (Khiva). Archeologické nálezy dokumentujú jeho existenciu v 6. st. po Kr., no prvýkrát sa o ňom zmieňujú až dvaja arabskí cestovatelia v 10. st. Mesto ležiace západne od rieky Amu Darja bolo od 17. st. preslávané svojím trhom s otrokmi. Dodnes sa nám tu zachoval jeden z najväčších komplexov islamskej architektúry. Historické centrum mesta pokrýva plochu úctyhodných 24 hektárov a chránia ho monumentálne hradby.

Chiva, wikipedia.org
Chiva, wikipedia.org
Chiva, viaggiplanet.it
Chiva, viaggiplanet.it

Hlavné mesto Iránu – Teherán nemalo v minulosti také významné postavenie ako dnes. Pôvodná dedina Rey, ktorá sa nachádzala na trase Hodvábnej cesty, padla za obeť mongolskej invázii v 13. st. Osídlenie na tomto území ešte viac upadalo až do 16. st., kedy sa malé mesto dostalo do pozornosti prvého safavidského kráľa. Nechal ho opevniť hradbami so 114 vežami a za vlády jeho nasledovníkov tu vzniklo viacero záhrad, hostincov a murovaných budov. Stavebný rozmach mesta pokračoval aj v nasledujúcich storočiach.

V súčasnosti je hlavné mesto Iránu so svojimi 14mil. obyvateľov preplneným politickým a hospodárskym centrom krajiny. Nemôže prilákať návštevníkov takou pestrosťou historických pamiatok ako mestá Isfahán alebo Širáz, napriek tomu tu je množstvo múzeí a galérií, rovnako ako pamätníky moderných iránskych dejín. K najatraktívnejším miestam hlavného mesta patria Veľký bazar, pamätník Azadi, Golestanský palác, Národné múzeum a aj bývalá americká ambasáda, ktorá bola v roku 1979 okupovaná počas revolúcie a odvtedy ostala prázdna.

Pamätník Azadi - Teherán, tehran.ir
Pamätník Azadi – Teherán, tehran.ir
Azadi, wikimedia.org
Azadi, wikimedia.org
Golestánsky palác, iranreview.org
Golestánsky palác, iranreview.org

Na západe v Iráne leží posledná zastávka Hodvábnej cesty, predtým ako kupci opustili Perziu a pokračovali smerom cez Sýriu ďalej k moru. Mesto Hamadan leží v rovnomennej provincii na západe krajiny, východne od pohoria Zagros. Patrí jednoznačne k starším perzským mestám, keďže osídlenie je tu doložené už z 1. tisícročia pred Kr. Významnú pozíciu zastávalo mesto po stáročia, čo dokazuje aj fakt, že tu mali achamejskí vládcovia svoj letný palác. O meste je zmienka aj v Biblii.

Do rúk arabskám dobyvateľom padlo mesto už v 7. storočí. V neskoršom období sa stalo rodiskom viacerých významných moslimských učencov. V 13. st. mesto zničili Mongoli a v 14. st. Timur, ktorý nechal obyvateľstvo mesta zmasakrovať. K obnove mesta dochádza až v 17. st.

Nachádza sa tu hrobka Avicennu, Alavidský dóm z 12. st. a židovská časť mesta s údajným hrobom Ester, židovskej manželky kráľa Xerxesa.  Neďaleko od mesta sa nachádzajú jaskyne Ali Sadr a v údolí Gandž Nameh kameň s nápismi dvoch perzských kráľov Dária a Xerxesa.

Jaskyne Ali Sadr, 500px.org
Jaskyne Ali Sadr, 500px.org
Hamadan, trekearth.com
Hamadan, trekearth.com

 

Touto trasou hodvábnej cesty sa vyberie v júli 2014 naša posádka tímu Lada Svetom. Nezabudnite sledovať jej kroky. Určite sa im podarí preskúmať jednotlivé zastávky a možno pre nás zistia, či je Hodvábna cesta dnes už cestou a či sa dá po nej cestovať rýchlejšie ako 20 kilometrovou rýchlosťou za deň. (bolo by vhodné, keďže na to majú mesiac)  Sledovať prípravy môžete na: 

www.ladasvetom.sk

www.facebook.com/LadaSvetom

 

Zdroje:

HANSEN, V. The Silk Road, 2012.

WHITFIELD, S. Life Along the Silk Road, 1999.

WOOD, F. The Silk Road. Two Thousand Years in the Heart of Asia, 2004.

http://gallery.sjsu.edu/silkroad/history.htm

http://www.ancient.eu.com/Silk_Road/

http://whc.unesco.org/en/list/603

http://whc.unesco.org/en/list/602

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/316664/Khiva

http://www.lonelyplanet.com/iran/tehran/history

http://www.iranvisitor.com/city-guides/tehran-guide

http://www.britannica.com/EBchecked/topic/253131/Hamadan

Hamadan

Homs je v rukách armády, Assad víťazí

homs_busTri roky trvajúcim brutálnym bojom medzi sýrskou armádou a jednotlivými ozbrojenými skupinami o nadvládu v stredosýrskom meste Homs zrejme a snáď aj natrvalo odzvonilo. Po vyjednávaniach vlády a ozbrojených skupín došlo tento týždeň k vzájomnej dohode – sýrska armáda ukončí nálety a pozemné akcie zamerané proti ozbrojencom a zabezpečí im aj bezpečný odvoz zo starého centra, ak teroristické skupiny al-Nusra a ISIS umožnia prísun humanitárnej pomoci do dedín Nubbul a al-Zahra a prepustia unesených civilistov z provincií Aleppo a Lattakia. Prímerie a odchod bojovníkov sa de facto rovná víťazstvu armády v Homse, meste označovanom za ohnisko revolty voči sýrskej vláde. V Homse, ktorého časť je totálne zničená ako náletmi, tak aj  bombovými útokmi, mali ozbrojenci v poslednej dobe pod kontrolou už len staré centrum mesta, odrezané od akýchkoľvek dodávok potravín. Na nedostatok potravín a hladovanie upozorňoval a volal o pomoc aj holandský kňaz Frans van der Lugt, ktorý žil v Homse, no začiatkom apríla ho surovo zavraždili. Z vraždy sú obviňovaní členovia skupiny al-Nusra.

Ozbrojenci, pre ktorých sú do starého centra Homsu už od stredajšieho rána posielané autobusy pod dohľadom OSN, sa museli vzdať všetkých ťažkých zbraní a so sebou si mohli zobrať len základné veci. Až do týchto chvíľ bolo rebelmi prepustených 71 ľudí, väčšinou civilistov a autobusy previezli z Homsu do mesta al-Dar al-Kabira približne 960 bojovníkov, ich ďalší osud je nejasný, zrejmé je však to, že po posledných úspechoch sýrskej armády v okolí Damasku a libanonských hraníc si prezident Assad môže na svoje konto pripísať ďalšie veľké víťazstvo, hoci nad severom a východom krajiny už nemá takmer žiadnu kontrolu a je otázne, či toto územie ešte dokáže získať späť, obzvlášť kritická sa zdá byť situácia v meste Raqqa. Momentálne to vyzerá tak, že armáda sa bude čoraz viac sústreďovať na oblasť východne od Damasku, odkiaľ ozbrojenci naslepo vystreľujú granáty a mínometné strely priamo na centrum Damasku. Nech už má prevahu v bojoch jedna či druhá strana, Sýria na šachovnici mocností už utrpela najtvrdšie údery a potrvá desiatky rokov, kým sa spamätá z tejto absurdnej vojny, ktorú sa akosi nikto nesnaží ukončiť.

Víťazstvo armády v Homse určite zahralo do karát aj Bašárovi Assadovi, ktorý nedávno ohlásil postupný koniec aktívnej fázy vojenských operácií. Súčasný prezident Sýrie je pri moci od roku 2000, no až v tohtoročných prezidentských voľbách, ktoré sa uskutočnia 3. júna, bude mať protikandidátov. Sýrsky Ústavný súd rozhodol, že z 23 ľudí, ktorí sa do volieb prihlásili, sa o funkciu prezidenta krajiny môžu uchádzať traja kandidáti:

Bašár Assad – očný lekár, súčasný prezident
Hasan Abdoullah al-Nouri – sýrsky komunista, aktivista, účastník prvých pokojných protestov
Maher al-Hajjar – podnikateľ z Aleppa

Hoci OSN a Západ považujú vypísané voľby za frašku a „paródiu na demokraciu“, úplne nový formát sýrskych prezidentských volieb ponúka Sýrčanom možnosť slobodne si vybrať, doteraz to tak nebolo. Až tu sa naplno ukáže, či aj Sýrčania cítia skutočne taký odpor voči súčasnému prezidentovi Assadovi ako politické špičky Západu, jeho prehra je však momentálne len veľmi málo pravdepodobná vzhľadom na jeho kampaň v poslednom období, vojenské úspechy a najmä lojálnosť obyvateľov. Nech už voľby vyhrá ktokoľvek, gerilovú vojnu môžu stopnúť len krajiny dodávajúce zbrane a umožňujúce príchod nových a nových bojovníkov cez svoje hranice. V opačnom prípade bude krviprelievanie pokračovať a Sýria sa rozkladať.