Oblast Golanských výšin je nejedním Syřanem nazývána nejkrásnější částí Sýrie. Město Quneitra, ležící v údolí pod zmíněnými výšinami, vždy patřilo k nejdůležitějším místům v této oblasti. Golany však dnes spravuje Izrael a Quneitru zas Sýrie.

Během Šestidenní války v roce 1967 obsadil Izrael syrské Golanské výšiny a s nimi i zmíněné město Quneitra. Když v roce 1973 během židovského svátku Jom Kipur zaútočila Sýrie společně s Egyptem na Izrael, dobyla i část svého území zpět. Syrským vojákům se podařilo získat Quneitru, avšak jen na krátko – do izraelské ofenzivy. Obě armády se až do konce války o Quneitru přetahovaly.
Quneitra se natrvalo dostala pod syrskou správa až v červnu 1974, a to díky mezinárodnímu nátlaku. Když ale izraelští vojáci odcházeli, okupované město zničili. „Rozstříleli tuto nemocnici, zbourali okolní domy, dokonce nezapomněli ani na nedaleký kostel. Co se dalo odnést, odnesli,“ vysvětlil Ahmad důvod, proč v nemocnici nejsou žádná lůžka ani jiné vybavení. Ahmad pracuje jako průvodce po Quneitře, který je vždy návštěvníkům při vstupu do tohoto skanzenu přidělen. „Prezident Háfiz Asad rozhodl uchovat Quneitru v takovém stavu, jak ji Izraelci zanechali, aby všichni mohli vidět pozůstatky jejich chování,“ dodal.

Izrael coby kamenem dohodil

Zahraniční turisté mohou toto město navštívit pouze s povolením od syrských úřadů. Získat ho ale nebývá problém, stačí přijít ráno na patřičné oddělení ministerstva vnitra v Damašku a počkat si asi dvacet minut. Průvodce v Quneitře ukáže návštěvníkům hlavně nemocnici, kostel, mešitu a přechod mezi Sýrií a Izraelem. „Jednou denně je přechod k dispozici. Je to místo, kudy se mohou studenti z Golan dostat na syrské území, a to dvakrát do roka – na začátku školního roku a na jeho konci,“ vysvětlil průvodce funkci jediného hraničního přechodu mezi dvěma státy, které jsou stále oficiálně ve válečném stavu. Na damašském trhu lze také koupit golanská jablka, která se právě přes tento přechod dostávají z Golan do Sýrie.

Kromě syrských bezpečnostních složek jsou v Quneitře také přítomny jednotky OSN, které dohlíží na poklidný stav na hranicích. Jeden z jejich check-pointů je uprostřed zmiňovaného přechodu. „Na polích v Golanech, které vidíte, nepracují Syřané. To vše obdělávají Izraelci. Nenechte se zmást, tady nemají jen zeleninu. Všude okolo jsou radary a jiná vojenská technika,“ říká průvodce a prstem ukazuje, kde je rozmístněny vojenské jednotky.

„Město duchů“ symbolizují sutiny zničených budov. Zbytky zdiva visí na zrezlých kovových prutech, které trčí z betonových částí domů, některé zdi zbylých staveb jsou posprejované různými nápisy související s válkou. Při prohlídce místního kostela průvodce nezapomene podotknout, že toto místo navštívil i samotný papež: „V roce 2001 se tady modlil Jan Pavel II., když přijel na návštěvu Sýrie.“ Mezi troskami stojí ještě tři domy, v nichž dosud žijí místní rodiny. „Tyto tři rodiny se rozhodly v Quneitře zůstat, i když jsou si vědomy, že například do obchodu to nemají nejblíže,“ pousmál se průvodce Ahmad.

Muzeum, kde rok 1973 stále neskončil

Na počest říjnové války byl v devadesátých letech v Damašku vybudován památník zvaný Tišrín. Oválná stavba uvnitř areálu, kde jsou rozmístněny vojenské relikvie izraelského „agresora“ a ukázky tehdejší vojenské techniky syrské armády, skrývá ve svých útrobách panoramatické zobrazení boje v Quneitře. Celý obraz je dlouhý 130 metrů a návštěvník si ho může prohlédnout z otáčecího hlediště. Dílo severokorejského umělce věrně zachycuje vřavu bojů, plnou bolesti, smrti, emocí, mezi syrskou a izraelskou armádou. Prohlídka památníku má sice nádech syrské propagandy, přesto stojí zato vidět, jak si Syřané váží toho, že po Jom-kipurské válce získali zpět aspoň část svého území.

Své místo v areálu památníku Tišrín našla i dvě vojenská vozidla československé výroby – protiletadlová Šilka a V3Ska. „Až na tyto dva exempláře je všechno vojenské vybavení sovětské výroby,“ říká pravidelně návštěvníkům místní průvodkyně. V budově jsou také k vidění obrazy znázorňující důležité momenty z historie Sýrie a výstava věnovaná bývalému prezidentovi Háfizu Asadovi.