S prvními zprávami o možné zahraniční intervenci se mezi obyvateli Sýrie spustila panika. O hrůzách vojenské invaze slýchávali od lidí prchajících z Iráku po roce 2003. Nyní mají obavy, že je sami zažijí. Dva a půl roku trvající konflikt v Sýrii by tak získal novou podobu, s největší pravděpodobností by to ale nebyla jeho poslední fáze. Západní země údajně neusilují o změnu režimu, ale jen chtějí potrestat syrský režim za použití chemických zbraní.

Do Libanonu dlouhodobě míří zástupy Syřanů, kteří teď mají díky hrozbě útoku o důvod navíc opustit svou zemi. Libanonské úřady mluví až o milionu syrských obyvatel pobývajících na svém území. Přitom samotných Libanonců je necelých 5 milionů. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) v Libanonu zaregistroval přes 700 tisíc Syřanů, každý den jich přibude až 3 tisíce dalších. „Pracujeme asi jen se třetinou požadovaného rozpočtu, takže nejsme schopni plnohodnotně pomoci všem žadatelům,“ tvrdí Joelle Eid z tiskového oddělení UNHCR v Bejrútu.

Abú Hasan je jeden ze Syřanů, který přijel na víkend za svojí rodinou do libanonského Bejrútu. Po dvou dnech vrací zpět do Damašku. „Mám tam dobrou práci, ale rodinu chci mít raději v bezpečí. Jednou za čtrnáct dní za nimi přijedu, abych je viděl a také jim dal peníze. Život tady není levný,“ vypráví Abú Hasan.

Strach z útoku na Sýrii mají také Libanonci. Pokud by se naplnily sliby o chystaném úderu, jak to poznamená Libanon a jeho ekonomiku, která je nyní v recesi? Zvýší se syrský exodus? Přestanou jezdit cizinci do Bejrútu, který není zas tak daleko od možných cílů zásahu? Podobných otázek mají nespočet. „Co si myslíš, že se stane v Sýrii?“ je první věta, kterou teď lidé začínají běžnou konverzaci v Libanonu. Kupodivu mnoho Libanonců, i když většina z nich nemá syrský režim vůbec v lásce, se domnívá, že tamní válka není taková, jak ji prezentují média. „Syřani, co jsou tady, neutekli jen kvůli tomu, že režim je špatný. Utekli také před druhou stranou konfliktu, která je možná ještě horším zlem než samotný režim,“ říkají studenti architektury z American University of Beirut (AUB). Sami se ptají Syřanů na tamní situaci a následně si dělají vlastní obrázek o syrském konfliktu. „Jsou mezi nimi bohatí i chudí. Nejvíce jich je vidět tady ve čtvrti Hamrá. Bohatí chodí do restaurací a chudí naopak žebrají,“ tvrdí studenti. V centru Bejrútu bývá hlavně večer vyšší koncentrace vesnických žen a dětí ze Sýrie, které nabízejí žvýkačky, růže nebo vyčištění bot.

Libanonci se na připravovaný vojenský zásah dívají skepticky. Nemyslí si, že by doopravdy něco změnil. A hlavně nikdo neví, co by přišlo potom, jak by režim na útok reagoval. „Klademe si otázku, co se pak se Sýrii stane? Já si myslím, že útok nic nevyřeší, ba se všechno jen zhorší. Teprve potom nastane občanská válka se vším, co k ní patří. Možná do toho bude vtažen i Izrael. Stále je ještě prostor na diplomatické řešení,“ říká jeden ze studentů.

V případě útoku Západu na Sýrii jsou Libanonci přesvědčeni, že se bezpečnostní situace zhorší na hranicích se Sýrií, odkud a kam by mohli díky chaosu téměř nekontrolovaně proudit extrémisté se zbraněmi a rozpoutávat násilí také v Libanonu. „Když vidíme veškerá videa, jak jsou ti lidé brutální, samozřejmě, že máme strach, že se to může dít také u nás,“ myslí si bejrútský obchodník, jemuž říkají Abú Tóny.

V současnosti je politická rovnováha v Libanonu již dost narušena neschopnosti sestavit novou vládu. Místní politická hnutí se dělí na dva bloky – jeden je prosyrský a druhý protisyrský. Pokaždé, když nedokáží najít řešení, hrozí eskalace násilí. Útokem na Sýrii by bezpochyby řešení vnitřní politické krize Libanonu nenašlo, spíše naopak. „Proto trneme hrůzou, jak to všechno bude. Už nám tady explodují auta, co teprve pak. Během patnáctileté války tady zemřelo 100 tisíc lidí. Stejně jako za dva roky v Sýrii,“ srovnává libanonskou občanskou válku a syrský konflikt Abú Tóny.

Čelit strachu a obavám se Libanonci naučili již dávno. Večerní veselí jim většinou nepokazí ani špatné zprávy z vedlejší čtvrti města. „Už z doby naší války jsme se naučili užívat si každý moment. Nebudeme kvůli něčemu, co se ještě nestalo zalezlí doma. Řešit se všechno bude, až to nastane. Je zbytečné si s tím lámat hlavu. Pokud se USA rozhodly něco udělat, tak to udělají, ať chceme nebo ne,“ tvrdí vysokoškolští studenti z AUB, kteří čekali na sobotní prohlášení amerického prezidenta Baracka Obamy. Když zjistili, že raději požádal Kongres o schválení útoku, pokračovali vesele v zábavě, protože vyhrocení syrské krize se protentokrát odložilo.