Syrský konflikt expanduje i do Libanonu a otevírá zde další frontu. Obě země mají propojené dějiny, obzvlášť přítomnost syrských vojsk v Libanonu mezi roky 1976–2005 zanechala ve většině Libanonců odpor vůči okupantovi.

Na začátku povstání v Sýrii, možná také ještě před ním, se z Libanonu pašovaly zbraně do povstaleckých oblastí v Sýrii a mnohdy se v pohraničních horách ukrývali také rebelové. Říká se, že mezi povstalci nechyběli libanonští salafisté, kteří jako konzervativní sunnité mají veškeré šíitské směry islámu, včetně syrských alávitů, za odpadlíky. A jelikož se do konfliktu v Sýrii zapojilo i libanonské šíitské hnutí Hizballáh, věrný partner syrského režimu, zůstávalo otázkou času, kdy dojde mezi libanonskými sunnity a šíity na vyřizování účtů.

Tripolis dál sedí na soudku prachu

Minulý pátek explodovaly dva automobily u sunnitských mešit v severním Tripolisu a ukončily životy minimálně 45 lidí a dalším pěti stovkám způsobily zranění. Během minulého týdne byly nalezeny další trhaviny a zadrženi podezřelí. „Teď je to o něčem jiném, než si pamatujeme z dob občanské války. Tehdy jsme znali válčící strany a situace byla alespoň přehlednější. Dneska se mluví o al-Kajdá a jí podobných skupinách,“ říkají Rašá a Haifa, dvě obyvatelky Bejrútu.

Nálože nastražené v automobilech nejsou pro Libanon typické, proto mají Libanonci za to, že vše mají na svědomí cizí extremisté, kteří chtějí Libanon uvrhnout do chaosu. „To tady bude situace vypadat jako v Iráku nebo Afghánistánu?,“ kroutí nevěřícně hlavou muž sledující televizní zprávy v malém bejrútském koloniálu. „Hizballáh je příliš vychytralý, aby udělal takovou hloupost a takhle zabíjel. To opravdu vypadá na teroristy,“ míní jeden z nakupujících.

Po pátečních výbuších se čekalo, zda se násilí v Tripolisu ještě více vyhrotí, ale nestalo se tak. Přitom v tomto městě stačí daleko méně, aby se znepřátelené strany do sebe pustily. Závažnost situace si nejspíš uvědomují všichni, od prostých občanů až po politiky. Pokud by měl konflikt pokračovat, Libanon se ocitne v další občanské válce.

Politický pat

Libanonským problémům nepomáhá především politická krize, která se táhne již od pádu vlády Saada Harírího na začátku roku 2011. Letos padl i vládní kabinet Nadžíba Mikátího a nový se stále nedaří vytvořit. „Politická krize a polarizace, spojené s paralýzou ústavních institucí, dosáhly velmi nebezpečné úrovně. Vyzývám všechny lídry, aby se vrátili k dialogu, který je nepostradatelný pro překonání tohoto vážného období v regionu,“ řekl Mikátí.

Regionální mocnosti jako Saúdská Arábie, Sýrie nebo Írán mají tendenci zasahovat do politiky Libanonu. Dle mnohých libanonských médií stojí za patovou situací Saúdská Arábie, která prozatím nevyjádřila souhlas s vytvořením nového kabinetu.

Spekuluje se o tom, že Hizballáh by neměl být v příští vládě na popud Saúdské Arábie, avšak to by podle Hizballáhu silně zatřáslo libanonskou stabilitou. Sunnitská Saúdská Arábie je jedním ze sponzorů syrské opozice a stojí proti šíitským protivníkům – syrskému a íránskému režimu a Hizballáhu.

(Právo, 27.8.)

U dvou mešit v libanonském městě Tripoli vybouchly v pátek dva automobily naplněné trhavinou a zabily minimálně 30 lidí. Dalších 400 je zraněno. Stalo se tak po skončení pátečních modliteb u mešit Taqwá a Salám, kde měli kázání salafisté Sálim al-Rafei a Bilál al-Barúdí. Oba šejchové exploze přežili. Město, které je běžné považováno za epicentrum potyček mezi sunnity a šíitskými alawity, sympatizující se syrským režimem, se těsně po výbuchu ponořilo do černého kouře.

Politici mají za to, že někdo se záměrně snaží rozpoutávat nepokoje uvnitř státu. „Varuji obyvatelé Libanonu před přítomností teroristů a jejich dalšími bombovými útoky v celém regionu,“ řekl ministr obrany Fajíz Ghosn televizi LBC. Výbuch v Tripoli přišel týden poté, co na jižním šíitském předměstí Bejrútu explodovala nálož a zabila a zranila přibližně stejný počet lidí. Libanonští konzervativní sunnité mají za to, že páteční výbuchy má na svědomí šíitské hnutí Hizballáh. To však svou účast zcela popírá. Veřejnost se spíše přiklání k možné aktivitě al-Káidy, jenž se specializuje na podobný druh bombových útoků. Mnoho Libanonců se obává, že za podobnými atentáty stojí teroristé napojeni na al-Káidu.

Nervozitě v Libanonu nepomáhá ani fakt, že stát je již několik měsíců v politické krizi, když nedaří se mu vytvořit novou vládu „národní jednoty“. Libanon byl svědkem občanské války od poloviny sedmdesátých let do začátku devadesátých let. Aby se předešlo dalšímu konfliktu, je zde pravidlem, že ve vládě jsou zastoupeny všechny parlamentní strany. Ty se však nyní nedokážou dohodnout.