Zatímco se Libanonu říká „Švýcarsko Blízkého východu“, jeho hlavní město Bejrút je mezi arabskými městy Paříží. I když svou moderní podobou, které dominují výškové budovy, se spíše podobá západním velkoměstům, původní čtvrtě Bejrútu jako například Džemmajze (anglicky psáno Gemmayzeh) nám připomenou starou dobrou Paříž. Francie a její mandát z první poloviny 20. století se totiž na vzhledu metropole Libanonu značně podepsaly.
Francouzský vliv na Džemmajze je poznat na první pohled. Architektura budov s vysokými stropy, malými balkony a dřevěnými okenicemi je první nápovědou, že zdejší styl není arabský. Nápisy na obchodech a jídelní lístky bývají dvojjazyčné, kombinující arabštinu s francouzštinou, kterou Libanonci doposud používají i během konverzace, speciálně v Džemmajze. „Mnoho Libanonců během občanské války uteklo do Francie a naučili se používat oba jazyky současně,“ vysvětluje Francois Murád, proč je tady stále francouzština stále slyšet. I on je jeden z těch, kteří mluví francouzsky každý den. „Vždyť je tu hodně Francouzů, někteří obchodují s vínem. A my máme skvělé víno,“ usmívá se Francois.
Libanonská občanská válka a válka s Izraelem se nechvalně podepsaly na vizáži této čtvrtě, respektive celého Bejrútu. Dosud hodně místních domů nese stopy po těžkých bojích. Mnoho z těchto budov bylo stržených, jiné byly alespoň částečně opraveny. Nelze však přehlédnout, že i zde se začínají stavět moderní výškové budovy.
Podpisy války připomínají, čím si Libanonci během těžkých chvil prošli. „Bydlím zde více než čtyřicet let. Mám dobré i špatné vzpomínky na život v těchto ulicích. Pokaždé, když vidím na fasádě domu díru po náboji, vzpomenu si na ty těžké časy,“ říká důchodce s bekovkou na hlavě během odpoledního posezení v jedné z místních útulných kaváren. Žádné velké nákupní centra zde nehledejte, všechny obchůdky jsou malé a útulné, ať už se jedná o antikvariát s rozbitým kočárkem u vchodu či zelinářství s trsy rajčat za výlohou.
Džemmajze je křesťanskou čtvrtí, která sehrála svou roli ve vzpomínané občanské válce. Dnes rozepře mezi náboženskými sektami připomínají jen ty poničené domy a náboženská otázka se přesunula na druhou kolej. Mladí Bejrúťané náboženství příliš neřeší a preferují západní styl života s výdobytky moderního světa.
Za jídlem i zábavou
Francouzskou Paříž mohou připomínat také dlouhé schody táhnoucí se mezi starými zaprášenými domy. Hlavní tepnou čtvrtě Džemmajze je ulice Rue Gouraud, která je v novodobé historii Bejrútu známá díky svým kavárnám, restauracím, barům a hudebním klubům. Noblesní podniky dávají místu glanc, jsou to však tradiční putyky a kavárny, jež pamatují dávnou dobu. Jejich návštěva vrátí člověka o pár desetiletí v čase zpět.
Speciality tradiční libanonské kuchyně je nejlépe si vychutnat v do bíla oblečené kavárně Leila nebo v restauraci Le Chef, kde na Vás dýchne atmosféra sedmdesátých let. „Humus si dejte jindy, dnes doporučuju libanonský kuskus s dvěma druhy masa,“ nabádá vrchní z Le Chef své hosty. Objednané jídlo je na stole do pěti minut, společně s košíkem chlebových placek, talířem nakládané zeleniny a čerstvé máty. Po lahodném pokrmu stojí zato si dát skleničku anýzového araku, který se pije s vodou a ledem. „Dobrá volba, pane,“ mrkne vrchní šibalsky.
Ve večerních hodinách se ulice zaplní mladými lidmi, kteří mají namířeno do jednoho z místních zábavných podniků. „Lidé si oblíbili Rue Gouraud asi před sedmi roky. Nikde v Bejrútu není večer taková atmosféra jako tady,“ tvrdí barman Roger. V samotném centru libanonské metropole konkuruje Džemmajze ulice Hamrá, kde je také množství barů a restaurací. „Srovnáváte jablka a hrušky. Tady to má větší jiskru,“ brání se Roger.
Co ještě čekat od Džemmajze
Hodně zajímavou stavbou v této čtvrti je kostel sv. Antonína, který svým klenutým obloukem spíše připomíná zimní stadion ve slovenském Popradu než křesťanský svatostánek. Džemmajze je plná architektonických skvostů z 20. století, i když poznamenaných občanskou válkou. Jsou to spíš starší obyvatelé, kteří tuto čtvrť dělají zajímavou. Těžko posoudit, kdo se na její image nejvíce podílí. Je to stařičký pár, který sedí u stolku pod stromem? Ospalý muž v obchodě s alkoholem? Usmívající se paní za pokladnou v restauraci nebo snad dvě šarmantní dámy vesele klábosící na chodníku? Na jejich tvářích najdete něco pozitivního, co tuto křesťanskou čtvrť dělá v Bejrútu jedinečnou.
