Pozvánka na debatu a film, Praha

Veřejná debata a promítání: JARO UPROSTŘED SYRSKÉHO KONFLIKTU

Ve čtvrtek 23. 8. od 19 hodin proběhne v Langhans – Centru Člověka v tísni veřejná debata o širších souvislostech probíhajícího konfliktu v Sýrii.

Po debatě se bude promítat krátký film (Ibn Al Am online – Ali Attasi 2012, 36 min) o předním syrském disidentovi Rijádu al-Turkovi, který strávil v tamních věznicích více než 20 let. Al-Turk vypráví o aktivismu v syrských podmínkách a mimo jiné představuje klíčovou roli sociálních sítí v dnešním boji za svobodu.

Místo konání akce: Langhans – Centrum Člověka v tísni, Vodičkova 37, 110 00 Praha 1

Plagát: Pozvánka na debatu

Jiskry nad sudem s prachem

Syrská krize se pomalu, ale jistě, rozrůstá i na další místa regionu. Příkladem může být západní soused Libanon, který se za poslední dny stal dějištěm svárů. Začalo to ve středu, když klan Miqdádů unesl na cestě mezi Bejrútem a letištěm Rafíka Harírího skupinu Syřanů a jednoho tureckého občana, jako odplatu za únos Hasana Miqdáda syrskými rebely na začátku týdne. Libanonský klan, který sám sebe označuje za militantní křídlo, prohlásil, žeContinue reading →

Džemmajze – bejrútská čtvrť pamatující francouzský šanson

Zatímco se Libanonu říká „Švýcarsko Blízkého východu“, jeho hlavní město Bejrút je mezi arabskými městy Paříží. I když svou moderní podobou, které dominují výškové budovy, se spíše podobá západním velkoměstům, původní čtvrtě Bejrútu jako například Džemmajze (anglicky psáno Gemmayzeh) nám připomenou starou dobrou Paříž. Francie a její mandát z první poloviny 20. století se totiž na vzhledu metropole Libanonu značně podepsaly.

Francouzský vliv na Džemmajze je poznat na první pohled. Architektura budov s vysokými stropy, malými balkony a dřevěnými okenicemi je první nápovědou, že zdejší styl není arabský. Nápisy na obchodech a jídelní lístky bývají dvojjazyčné, kombinující arabštinu s francouzštinou, kterou Libanonci doposud používají i během konverzace, speciálně v Džemmajze. „Mnoho Libanonců během občanské války uteklo do Francie a naučili se používat oba jazyky současně,“ vysvětluje Francois Murád, proč je tady stále francouzština stále slyšet. I on je jeden z těch, kteří mluví francouzsky každý den. „Vždyť je tu hodně Francouzů, někteří obchodují s vínem. A my máme skvělé víno,“ usmívá se Francois.
Libanonská občanská válka a válka s Izraelem se nechvalně podepsaly na vizáži této čtvrtě, respektive celého Bejrútu. Dosud hodně místních domů nese stopy po těžkých bojích. Mnoho z těchto budov bylo stržených, jiné byly alespoň částečně opraveny. Nelze však přehlédnout, že i zde se začínají stavět moderní výškové budovy.

Podpisy války připomínají, čím si Libanonci během těžkých chvil prošli. „Bydlím zde více než čtyřicet let. Mám dobré i špatné vzpomínky na život v těchto ulicích. Pokaždé, když vidím na fasádě domu díru po náboji, vzpomenu si na ty těžké časy,“ říká důchodce s bekovkou na hlavě během odpoledního posezení v jedné z místních útulných kaváren. Žádné velké nákupní centra zde nehledejte, všechny obchůdky jsou malé a útulné, ať už se jedná o antikvariát s rozbitým kočárkem u vchodu či zelinářství s trsy rajčat za výlohou.

Džemmajze je křesťanskou čtvrtí, která sehrála svou roli ve vzpomínané občanské válce. Dnes rozepře mezi náboženskými sektami připomínají jen ty poničené domy a náboženská otázka se přesunula na druhou kolej. Mladí Bejrúťané náboženství příliš neřeší a preferují západní styl života s výdobytky moderního světa.

Za jídlem i zábavou

Francouzskou Paříž mohou připomínat také dlouhé schody táhnoucí se mezi starými zaprášenými domy. Hlavní tepnou čtvrtě Džemmajze je ulice Rue Gouraud, která je v novodobé historii Bejrútu známá díky svým kavárnám, restauracím, barům a hudebním klubům. Noblesní podniky dávají místu glanc, jsou to však tradiční putyky a kavárny, jež pamatují dávnou dobu. Jejich návštěva vrátí člověka o pár desetiletí v čase zpět.

Speciality tradiční libanonské kuchyně je nejlépe si vychutnat v do bíla oblečené kavárně Leila nebo v restauraci Le Chef, kde na Vás dýchne atmosféra sedmdesátých let. „Humus si dejte jindy, dnes doporučuju libanonský kuskus s dvěma druhy masa,“ nabádá vrchní z Le Chef své hosty. Objednané jídlo je na stole do pěti minut, společně s košíkem chlebových placek, talířem nakládané zeleniny a čerstvé máty. Po lahodném pokrmu stojí zato si dát skleničku anýzového araku, který se pije s vodou a ledem. „Dobrá volba, pane,“ mrkne vrchní šibalsky.

Ve večerních hodinách se ulice zaplní mladými lidmi, kteří mají namířeno do jednoho z místních zábavných podniků. „Lidé si oblíbili Rue Gouraud asi před sedmi roky. Nikde v Bejrútu není večer taková atmosféra jako tady,“ tvrdí barman Roger. V samotném centru libanonské metropole konkuruje Džemmajze ulice Hamrá, kde je také množství barů a restaurací. „Srovnáváte jablka a hrušky. Tady to má větší jiskru,“ brání se Roger.

Co ještě čekat od Džemmajze

Hodně zajímavou stavbou v této čtvrti je kostel sv. Antonína, který svým klenutým obloukem spíše připomíná zimní stadion ve slovenském Popradu než křesťanský svatostánek. Džemmajze je plná architektonických skvostů z 20. století, i když poznamenaných občanskou válkou. Jsou to spíš starší obyvatelé, kteří tuto čtvrť dělají zajímavou. Těžko posoudit, kdo se na její image nejvíce podílí. Je to stařičký pár, který sedí u stolku pod stromem? Ospalý muž v obchodě s alkoholem? Usmívající se paní za pokladnou v restauraci nebo snad dvě šarmantní dámy vesele klábosící na chodníku? Na jejich tvářích najdete něco pozitivního, co tuto křesťanskou čtvrť dělá v Bejrútu jedinečnou.

Syrské ženy v pracovním procesu

Ženy v Sýrii si dokážou najít práci snadněji než muži. To platí nejvíce pro hlavní město Damašek, je pracovních příležitostí asi nejvíce. V dalších regionech se situace liší. Například v průmyslovém a obchodním městě Aleppo se zaměstnání vždy hledalo lépe než v Deir ez-Zoru, Hasake nebo Kámišlí. „Až se vrátím do Damašku, kde studuji, najdu si nějakou práci. Tady není vůbec nic,“ říká studentka anglické literatury Šerín ze severovýchodní oblasti Sýrie, která ale většinu roku tráví v hlavním městě. Continue reading →