Sýria je krajina plná bohatého kultúrneho dedičstva, čo potvrdí každý, kto sa v nej aspoň chvíľku ocitol. Niektoré miesta sú symbolom krajiny, niektoré sú známejšie ako ostatné a zvykne sa hovoriť, že keby nemala Sýria svoju Palmýru, práve Apamea by patrila k najnavštevovanejším ruinám rímskeho staroveku…Continue reading →
Být jediným Evropanem v Aleppu
Aleppo se donedávna těšilo turistickému ruchu. Napjatá situace v Sýrii zapříčinila, že zahraniční turisté ruší své cesty do této oblíbené destinace posledních let. Místní hrad, ze kterého je krásný výhled na celé město, ale najednou osiřel. Cizinců by zde nyní šlo spočítat na prstech jedné ruky. Nejmarkantnější úbytek cestovního ruchu je vidět v kavárničkách pod hradem. Lépe řečeno, není zde vidět nikoho, pouze prázdná křesla a stoly. Číšnici se znuděně opírají o futra vchodových dveří a počítají lelky. Na nedalekém súqu je situace podobná. Ospalí prodejci už ani nečekají, že nějaký cizinec se kolem nich projde. Když mě někteří z nich uviděli, zajiskřily jim oči. „Jenom dolar, jen jeden dolar,“ volal na mě prodejce arafatek. Rádi by prodali aspoň něco během dlouhého dne. Škoda jen, že nemám zájem. Není to však pouze hrad a súq, které z ničeho nic ztratily své kouzlo. I samotné ulice, dříve připomínající mraveniště, se najednou zklidnily. Když jsem si nyní sednul do mé oblíbené restaurace, kde si dávám místní specialitu višňový kebab, nevěřil jsem svým očím. Před půl rokem všechna jídla podražila, nyní, v době krize, zase zlevnila. Višňový kebab opět stojí 150 SYP (asi 60 Kč), kdežto na podzim se jeho cena vyšplhala přes 200 SYP (asi 80 Kč). Je vidět, že najednou je pro místní každá „kačka“ dobrá. Naopak zdražovat začali snad jen taxikáři. „Mám co dělat, abych si vydělal,“ řekl mi můj řidič poté, co mi oznámil, že trasa, za kterou běžně platím 60 SYP i s bakšišem, mě nyní bude stát 150 SYP. „V tom je započítána i cesta prázdného taxíku do centra, v této době a na takovém místě je těžké najít zákazníka,“ vysvětloval mi hned. Povinnost mě nutila k tomu, abych s ním všechno prodiskutoval. Pochopil jsem jeho situaci, ale neodpustil jsem si poznámku, že cena je vysoká a že se mi vůbec nelíbí. Copak jsem nějaký turista?! Nakonec jsem mu těch 150 sypek dal. Když jsem mu peníze podával, zeptal se mě, zda mu odpustím. „Zeptej se Alláha, zda ti odpustí. Já jsem ti řekl, že cena je vysoká, ale dám ti ty peníze, abys viděl, že nejsem špatný člověk,“ odpověděl jsem mu. Ozvalo se v něm svědomí a hned mi podával 25 sypek zpátky. „A teď už mi odpustíš?“ zeptal se mě znovu. Oči mu zazářily, když jsem mu řekl, že se na něj nezlobím.
Busem nebo vlakem?
Dálnice mezi Damaškem a Aleppem, vedoucí přes dvě horké města Homs a Hamu, není Syřany považována za dvakrát bezpečnou a pohodlnou. Je na nich také několik kontrolních bodů, kde vojáci prohledávají auta kvůli obavám z pašování zbraní. Abych se těmto checkpointům vyhnul, vybral jsem si cestu vlakem. Sice trvá trochu déle než cesta autobusem, ale na druhou stranu je docela klidná. Nebyl jsem sám, kdo v současné době upřednostňuje tento způsob dopravy. Vlak byl zaplněn do posledního místa. Když jsem v Aleppu vystoupil, překvapila mě čekárna plná lidí, kteří se chtěli dostat k prodejnímu okénku a koupit si lístek na jeden z poměrně chudé nabídky vlaků. Já jsem si koupil zpáteční lístek na půlnoční „expres“, jenž stavěl snad u každé studny, protože asi 450 kilometrů dlouhá cesta trvala sedm hodin. Ale aspoň jsem se vyspal, i když jsem se nad ránem snažil pozorovat krajinu. „Vstávej, jsme v Damašku,“ probudil mě jeden ze spolucestujících. Na oplátku jsem zase já vzbudil jiného. Docela mě překvapilo, že jsem během cesty žádné stopy po protestech neviděl a ani jsem nezaznamenal, že by při vstupech do nádražní haly byly nějaké kontroly. I teď se dá docela dobře po Sýrii cestovat, není však nad to být opatrný.
Voľby v Tunisku až v októbri
Tunisko sa rozhodlo preložiť svoje prvé voľby od odchodu bývalého prezidenta Ben Alího na október, pretože zatiaľ neboli vytvorené podmienky pre nové voľby.Continue reading →
V mešite sultána Qaboosa
Hovorí sa, že každé mesto na svete má svoju dominantu, ktorú po čase pozná každý. Ománsky Muskat je síce hlavným mestom, ale nieje to metropola preplnená ľuďmi a pamiatkami. Starý Muskat dokresľujú hlinené pevnosti, biela architektúra tradičných domov, avšak symbolom mesta, hoci novým sa na prelome nového tisícročia stala obrovská mešita, ktorá nesie meno sultána Qaboosa.Continue reading →
Traja mŕtvi na Golanoch
Izraelské jednotky spustili paľbu na protestujúcich, ktorí sa snažili túto nedeľu prekročiť demilitarizovanú hranicu medzi Sýriou a Izraelom na Golanských výšinách. Informovala o tom Sýrska televízia.
Podľa vyhlásenia predstaviteľov izraelskej armády, vojaci spustili paľbu až po opakovaných varovaniach, najskôr slovných, neskôr vo forme varovných výstrelov do vzdychu. Napriek varovaniam sa snažilo niekoľko desiatok Sýrčanov dostať cez hranicu. Podľa hovorcu, IDF (Israeli Defense Forces) nemali už inú možnosť, ako spustiť paľbu. Sýrska televízia uviedla, že počas incidentu zomreli traja ľudia a ďalších deväť utrpelo zranenia.
Jednotky pred spustením paľby varovali cez reproduktory v arabčine, že každý, kto sa pokúsi prekročiť hranice bude zodpovedný sám za svoju krv. Vojaci začali paľbu v momente, keď sa demonštranti snažil dostať cez prvú z dvoch línií ostnatého drôtu, oddeľujúceho jednu stranu od druhej.
Izraelské jednotky sú vo vysokom stupni pohotovosti potom, čo aktivisti zo Západného brehu, Gazy a arabských krajín vyzývali na protesty a pochody smerom k izraelským kontrolným stanovištiam. Nedeľné protesty mali byť pripomenutím udalostí Šesťdňovej vojny, kedy Izrael obsadil Golanské výšiny. Pri príležitosti tohto výročia, Izrael posilnil jednotky na hraniciach s Libanonom a na Golanských výšinách.
V Gaze sa demonštranti zhromaždili severne od mesta Beit Hanun, no bezpečnostné zložky Hamasu im zabránili v pochode na izraelský priechod Erez. Libanonská armáda vydala v piatok zákaz akýchkoľvek demonštrácií v blízkosti izraelských hraníc.
Izraelský premiér Benjamin Netanyahu nariadil armáde, aby sa vyhla akémukoľvek krviprelievaniu, no uviedol, že musia chrániť hranice a obyvateľov.
Na izraelsko-palestínskych územiach sa objavili demonštrácie pri výročí vzniku Izraelu, ktoré Palestínci označujú názvom Nakba (katastrofa), pretože následne boli nútené desaťtisíce Palestínčanov opustiť svoje domovy. Tieto protesty si vyžiadali desať obetí. Čerstvé protesty podnietil aj zámer palestínskeho vedenia, vytvárať tlak na medzinárodné spoločenstvo s cieľom presadiť uznanie Palestíny v rámci OSN už tento rok v septembri. Palestínske vedenie požaduje hranice spred roku 1967, čo spomenul aj prezident Obama vo svojom prejave. Podľa izraelského premiéra sú ale hranice v tejto podobe pre Izrael neubrániteľné.
Zdroj: Alarabiya