Bitva o Alžír

Dnes jsem ve své sbírce filmů našel zajímavý kousek, který se svou tématikou hodí do současné doby. Italsko-alžírský koprodukční snímek Bitva o Alžír je věrnou rokonstrukcí událostí, k nimž došlo ve čtvrti Casba, hlavního města Alžírska, v letech 1954-1957. Byla to první fáze otevřeného odporu proti francouzskému kolonialismu a boje za nezávislý alžírský stát. Tehdy totiž začala Fronta národního osvobození (FLN) s rázným potíráním právě bezvýznamného vnitřního nepřítele svobody alžírského lidu: alkoholismu, užívání drog a prostituce. Současně přikorčila k urychleným přípravám na vojenské akce: přepadáváním francouzských hlídek si útočníci začali opatřovat zbraně k dalšímu boji. V čele FLN stála malá skupinka lidí, jako byl en M´Hidi, Yacef Saadi (později producent a herec v tomto filmu), Lahdi Džafar a Omar Ali, zvaný Bodák. Parašutistům francouzského plukovníka Mathieua (inspirace generálem Massu) se s pomocí těch nejbrutálnějších metod podařilo postupně všechny zlikvidovat nebo zatknout. Národně osvobozenecký boj alžírského lidu však zničit nemohli. Ten skončil 2. června 1962 naprostým a definitivním vítězstvím. Scénář snímku vznikl na základně důkladného studia množství materiálů a tisíce účastníků bojů. Bez použití dokumentárních materiálů se tvůrcům podařilo úspěšně natočit hraný film dokumentární metodou, čímž vzniklo dílo, které je svéráznou syntézou dokumentárních metod v hraném filmu. Jednotlivé události nedramatizuje, jenom je zaznamenává, čímž vytváří něco jako kroniku. Režisér Pontecorvo (italský levičák) sympatizuje se statečnámi bojovníky za svobodu. Jeho pohled na věc však tomuto snímku spíš pomáhá, než škodí. Všichni představitelé rolí, až na francouzského plukovníka Mathieu (J. Martin), byli neherci.

V roce 1966 získal film na XXVII. MFF v Benátkách cenu Zlatého lva. Francouzi tento film dlouho bojkotovali.

Bitva o Alžír (angl. The Battle of Algiers, it. La Battaglia di Algeri)
Režie: Gillo Pontecorvo, Scénář: Franco Solinas, Kamera: Marcello Ganti, Hudba: Ennio Moricone, Hrají: Jean Martin, Yacef Saadi, Brahim Haggiac, Tommaso Neri, Fawzla El Kader, Ugo Paletti
Délka: 114 minut

Arabské mýdlo v sobě ukrývá olivy a vavřín

Syrské Aleppo si nezakládá pouze na pověsti průmyslového města, ale především na více než tisícileté tradici výroby olivového mýdla. Nejdříve se jednalo o polotekutou formu mýdla, ale až kolem 8. století se podařilo dát mýdlu pevný tvar.

I když jeho nejdůležitější ingrediencí je olivový olej, nikdo mýdlu jinak než vavřínové neřekne. Sabún ghár, čili vavřínové mýdlo, se dá považovat za obchodní značku, kterou používají stovky výrobců na území Mašriku (pozn. oblast arabského světa ležící na východ od Středozemního moře). Vavřínového oleje se pro výrobu mýdla běžně používá od dvou do čtyřiceti procent, zbylou část přestavuje olivový olej. Během vaření mýdla se ještě do směsi přidává alkalická soda a voda.

Vaření v obří kádi

Nejdříve se do obří nádoby nalije olivový olej a smíchá se s hydroxidem sodným. Za vysoké teploty a stálého míchání se postupně přidává vavřínový olej a voda. Při vaření mýdla vzniká glycerín, který se následně z kotle odebírá. Když vaření skončí a mýdlová směs dostatečně vychladne, vylije se postupně na rovnou podlahu, až vznikne velké zelené zrcadlo pronikavé vůně. Vrstva zelené hmoty o výšce 6-7 centimetrů se nechá den uležet. Poté si aleppští mýdlaři obují dřevěné sněžnice a připraví několikačepelový nůž připomínající hrábě. „Tihle pánové si postaví za sebe a tento mládenec si stoupne na tento nůž,“ vysvětluje majitel jedné z aleppských manufaktur na mýdla Ahmad Kassár. Stejně jako v pohádce o řepě řetěz lidí držících se chytne kolem pasu a společně táhnou a táhnou, ne však řepu, nýbrž toho mladíka stojícího na zmíněném noži. Tímto pohybem nakrájí mýdlo na vodorovné pruhy. „Paráda, kluci! A teď už pěkně ručně!“ povzbuzuje pan Kassár své zaměstnance, kteří špachtlí ukrajují kousky z dlouhých pruhů mýdla.

Dalším krokem je označení výrobce. „Pečetidlem se vyrazí požadovaný obrázek do kostky a dá se na stranu,“ představuje Ahmad Kassár další postup výroby. Mýdla se skládají tak, aby mezi jednotlivými mýdly byly mezery, kterými by proudil vzduch a odváděl z mýdel přebytečnou vlhkost. „Když je mýdlo čerstvé, je takhle zelené. Také obsahuje hodně vody. Musí zrát minimálně půl roku, aby začalo být tvrdé,“ říká Ahmad Kassár. Během procesu zrání se mýdla ještě několikrát přemístí a otočí, aby se dosáhlo rovnoměrného vyschnutí. Čím je mýdlo starší, tím je více hnědé. Stará mýdla jsou také hodně tvrdá, protože obsahují minimum vody. „Na tomto mýdlu je skvělé, že se nekazí. Čím ji starší, tím je lepší,“ raduje se Ahmadův kolega Imád al-Chálidí. „Když ho rozkrojíte, uvidíte, jak je prostřední část krásně zelená a voňavá. To vavřín dává mýdlu tuto vůni,“ prozrazuje tajemství úspěchu mýdla.

Mýdlo Aleppo se vyrábí v zimních měsících, kdy panují nejlepší klimatické podmínky pro přípravu a chladnutí směsi. Za horkých jarních a letních měsíců mýdlo dostatečně proschne. Na podzim je mýdlo připraveno k prodeji na trhu. Arabové si aleppské mýdlo oblíbili kvůli jeho výborným vlastnostem. Kůži dodává hebkost a vyživuje ji, vlasy jsou zas po použití krásně lesklé. Mýdlo je vhodné i na problematickou pleť, akné, ekzémy, lupenku, opary, záněty kůže, růžovku nebo odbourávání lipidů a kožního tuku.

Chybí už jen muzeum

Aleppo ale není jediným místem, kde se tradiční sabún ghár proslavilo. V Sýrii prosluly také města Kassab a Idlib, v Libanonu Sidon a Tripoli a v Palestině Nábulus. Aleppské mýdlo je však v současnosti nejznámější název. Nejeden výrobce v Aleppu již přemýšlel vzdát mýdlu poctu a otevřít zde muzeum tradiční výroby mýdla, zůstalo však jen u nápadu. Zato v libanonském Sidonu se sen skutečností stal, když se díky nadací rodiny Audi přeměnila bývalá továrna na mýdla na muzeum. Exponáty pocházejí ze všech koutů Mašriku, kde se mýdla z oliv a vavřínu vyráběli. Návštěvníci tak můžou vidět malé rozdíly v receptuře a tvaru mýdel mezi jednotlivými regiony. Mýdla totiž nemusí mít tvar obyčejné kostky, ale může být také trojhranných, kosočtvercových, srdcových či listových tvarů plných reliéfových dekorací.

Aleppské mýdlo lze koupit v e-shopu Madeinsyria.cz nebo v prodejně Qitra s.r.o. v Praze 5 – Radotín.

(Článek byl napsán pro deník Právo)

Diplomovka pripravená na obhajobu

Náš projekt blizkyvychod.eu sa pomaly ale isto dostáva k ďalšiemu prelomovému bodu svojej existencie. Myslím, že väčšina z vás už postrehla, že realizácia tohto webu bola praktickým vyústením diplomovej práce Propagácia cestovného ruchu Blízkeho východu na Slovensku, ktorou mám ukončiť svoje štúdium na Katedre manažmentu kultúry a turizmu v Nitre.

Posledné obdobie som sa teda venoval trocha viac písaniu diplomovej práce, ako prispievaniu na web. Našťastie túto medzeru usilovne vypĺňali Lukáš s Tomášom, ostatne ako doteraz vždy. Prácu som dokončil a odovzdal koncom apríla na univerzite. Z nedostatku času som prácu nedopracoval možno tak, ako by som si predstavoval, ale hlavné veci, ktoré som do nej chcel spísať, som aj spísal. Pred pár dňami sa mi vrátil školiteľský a oponentský posudok. Pochopiteľne s určitými výhradami k práci, ale práca si vyslúžila dve hodnotenia A. Teraz ostáva len prácu úspešne obhájiť 24./25. mája a budeme môcť povedať, že diplomovku blizkyvychod.eu sa nám podarilo doviesť do zdarného konca.

Keďže spolu s obhajobou ma čakajú v rovnaký deň aj štátnice, môžete držať svorne palce, nech to dobre dopadne, prípadne môžete prísť hromadne skandovať na katedru.

V posledných dňoch nám trocha opadla aj aktivita na stránke, no je to spôsobené hlavne tým, že kompletne celá redakcia je buď odcestovaná alebo rieši iné povinnosti. To sa ale, pevne verím, v najbližšej dobe zmení. Presne v takýchto momentoch by sme ocenili príspevky od viacerých nových autorov. To je už ale na návštevníkoch webu, či majú čím prispieť a či sú ochotní niečo spísať. Zvýšilo by to potenciál webu aj z dlhodobého hľadiska. Diplomová práca je síce hotová a odovzdaná, čím sa vlastne cieľ webu formálne naplnil, no tento web nebol vytvorený len pre účely diplomovej práce. Pri volení témy som mal odporúčanie vytvoriť brožúru, no ja som sa rozhodol pre internetové médium, pre jeho dosah a možnosti, ktoré ponúka. Toto médium dalo hlavne viacerým ľuďom priestor pre prezentáciu ich osobných cestovateľských skúseností. Časom hádam pôjdeme ešte ďalej a objavia sa na webe aj články viac odborného charakteru. Bola by nesmierna škoda ukončiť stránku spolu s odovzdaním diplomovej práce. Všetci, ktorí sa podieľajú na jej tvorbe veria, že má význam aj do budúcna a ja si myslím, že stojí za to, pokračovať v tejto práci aj naďalej.

Na záver príspevku by som chcel poďakovať znova ľuďom, ktorí udržali doteraz projekt pri živote. Ešte by som sa chcel ospravedlniť čitateľom za výpadky webu v posledných dňoch. Priznám sa, že netuším, čím boli spôsobené, ale snáď sa to už nebude opakovať. Aspoň nie takto často.

Ak máte nejaké pripomienky k fungovaniu, nápady a tak podobne, napíšte nám, komentujte príspevky  alebo napíšte vlastný článok, komentár či správu.