Hlavní město Sýrie patří k nejstarším osídleným městům na světě. Kolem jeho založení kolují mnohé pověsti. Nikdo však neví, která z nich je ta pravá. Nejzajímavější se zdá ta, ve které vystupují Kain a Ábel. Přesuňme se tedy do doby raně biblické. Synové Adama a Evy, Kain a Ábel, vyrůstali bok po boku. Starší Kain se stal rolníkem a mladší Ábel pastýřem. Kainova žárlil na mladšího bratra natolik, až jeho hněv vyústil k jeho zabití. Kain po tomto hrozném činu nevěděl, co si počít s mrtvým Ábelovým tělem, a tak ho vláčel po okolí, až spatřil havrana, jak zahrabává tělo svého druha. Inspirován havranem zakopal i on svého bratra. Na zemi však zůstala krvavá stopa, která dala jméno novému městu. „Krev bratra“ – i tak se dá přeložit arabský města Damašek.
Během dlouhé historie syrské metropole se její název různě doplňoval nebo měnil. Damašku se říkalo např. Sluneční město, Dimašq aš-Šám nebo taky jen Šám, což je také název pro oblast, zahrnující dnešní Sýrii, Libanon, Palestinu a Jordánsko.
Damašek patřil k důležitým křižovatkám obchodních cest v době předislámské i po ní. Po smrti proroka Muhammada se Damašek stal sídlem chalífů z rodu Umajjovců. Když se ale v roce 750 n. l. dostali k moci Abbásovci, přesunuli centrum moci do Bagdádu a Damašek ztratil část své významnosti. Stále však zůstal centrem islámské kultury a vědy. Po celá staletí zde nacházeli útočiště jak lékaři, tak i arabští filozofové, matematici a astronomové.
Památky nejen islámské
Ve středověku byl Damašek proslavený hojností vody z řeky Barady a lázněmi. Během staletí byla řeka znečištěna, tradiční lázně ale zůstaly. Sice nejsou tolik navštěvovány, jak by si jejich majitelé přáli, řadí se ale k hlavním „atrakcím“ Damašku. Tou nejhlavnější z nich je ale bezesporu Umajjovská mešita. Kdysi na jejím místě stál římský chrám zasvěcený Jupiteru, který byl přeměněn na křesťanský svatostánek. S příchodem islámu do Damašku se komplex přebudoval na velkolepou mešitu. Ve dvacátém století prošla rekonstrukcí a dnes je známá především svými zlatými mozaikami na nádvoří. Uvnitř mešity jsou vystaveny dvě svatyně – jedna uchovává památku Jana Křtitele a druhá zas hlavu Muhammadova vnuka Husajna, ke které přicházejí plakat íránští šiíté. Další odpočívající osobností v prostorách Umajjovské mešity je Salah ad-Dín, středověký hrdina, který úspěšně bojoval proti křižákům. Mešita má tři různé minarety – Západní, Ježíšův a Nevěstin.
Duch Orientu s vůní arabské kávy nebo čaje stále zůstává v bludišti úzkých damašských uliček a zákoutích. Návštěvníci historické části Damašku se cítí jako v jednom z příběhů Tisíc a jedné noci. Domy Starého Damašku postrádají jakoukoli pravidelnost, kolmost nebo vodorovnost, jejich vyšší patra doslova visí nad uličkami. Kouzlo damašské architektury ale z ulice neuvidíte. Zdobené stropy, nástěnná kaligrafie, stříkající fontánka nebo úzká schodiště patří k běžným prvkům damašských domů. Každý z nich je něčím jedinečný. Centrum hlavního města Sýrie je tak právem zapsáno mezi světové památky UNESCO.
Zub času se ale na kvalitě stavebního materiálu podepsal. Domy byly postaveny ze dřeva, kamení a jílu. Některé z nich musí být kvůli poškozené statice podepřeny kovovou konstrukcí.
Turistů je stále víc a víc
Cestovní ruch v Damašku vzrostl za poslední roky mnohonásobně. Např. před třemi roky byste na největším zdejším trhu zvaném Hamídíja zřídkakdy potkali cizince. Letos jsou skupinky turistů běžnou součástí procházky starým centrem a také služby pro ně se zlepšily. „Tento výlet mi byl doporučen kolegyní z práce. Říkala, že se nemusím ničeho bát a že prohlídka Damašku stojí za to,“ prozradila německá turistka ve středních letech během poslechu starověkých příběhů v kavárně Naufara v blízkosti Umajjovské mešity. A má pravdu. I když je mnohými státy Sýrie obviňována z podpory terorismu, řadí se k nejbezpečnějším státům na světě.
V centru Damašku najdeme kromě muslimské části také křesťanskou i židovskou čtvrť. Křesťané tvoří asi deset procent syrské populace. „Nevím o žádných větších problémech mezi námi. Navzájem se respektujeme a rozdíly mezi sebou neděláme. Společně s křesťany slavíme některé svátky, mám hodně kamarádů, kteří nejsou muslimové. Ale vzít si za ženu křesťanku, to by mi doma nedovolili,“ směje se Ahmad uprostřed hloučku mladíků, postávajících na rohu ulice. Židů zůstalo v Damašku málo, drtivá většina opustila Sýrii v osmdesátých letech. „Židů je tady za hrst, já vím asi jen o deseti,“ prozradil Taríq z obchůdku v židovské čtvrti. „Zůstaly jen prázdné domy, o které se nikdo nestará.“
Obyvatelé Damašku si zdejší atmosféru užívají po svém. Posadí se před obchůdky, uvaří si čaj, hrají backgammon zde zvaný táwila a pokuřují cigarety nebo vodní dýmku. „Ahlan, tafaddal,“ vítají kolemjdoucí turisty a zvou je k sobě do obchodu. Když ale nepochodí, vrátí se zpátky k původní činnosti. Nikoho k nákupu nepřemlouvají. „Nekoupí jeden, koupí druhý. Takhle to chodí už roky a roky,“ zapálí si Abú Fádí cigaretu a hodí kostkami v probíhající partii táwily mezi ním a sousedním prodejcem.
(článek vyšel na blogy.novinky.cz)
