Území dnešní Sýrie patřilo k důležitým zastávkám na obchodní trase zvané Hedvábná stezka. Jak název napovídá, hlavním obchodním artiklem směřujícím z Číny do Evropy bylo hedvábí.
Počátky historie Hedvábné stezky spadají asi do 5. století před Kristem. Syrská města Palmýra, Dúra Europos, Zalabíja a Halabíja se řadila mezi nejvýznamnější body na cestě obchodníků vezoucích poklady Dálného východu. S nástupem Mongolů k moci ve 13. století ale éra Hedvábné stezky končí.
Syřané byli tkalci od nepaměti
Význam textilní výroby se ale v Sýrii udržel. Tato země ležící na hranicích tří kontinentů nebývala totiž pouze tranzitní zemí pro čínské hedvábí, už od starověku patřili místní lidé mezi zručné výrobce látek a oblečení. Díky výborné geografické poloze Sýrie a vhodnému podnebí se tu dařilo pěstovat a zpracovávat bavlnu, len a hedvábí. Například před více jak čtyřmi tisíci roky vytvářeli tkalci ve městě Ebla hedvábné textilie se zlatými nitěmi a perletí.
V novodobější éře Sýrie jej jejím nejznámějším textilním produktem bezesporu hedvábný brokát zvaný Damašek. Jedná se o ručně tkanou lesklou látku vyrobenou převážně z hedvábných vláken. Nejdříve se vyráběla v Číně, poté v Indii a Persii. Syrští tkalci se stali ale mistry v její výrobě a jejich hedvábí předčilo látky ze zmíněných zemí.
Zeptal jsem se pana Ibrahíma Ajúbího, majitele jedné z fabrik na výrobu tradičního damašského hedvábí, kdy se tato látka, jak ji známe dnes, začala vyrábět: „Původní zemí přírodního hedvábí byla Čína. Nejdříve se dostalo do Indie a postupně i do jiných zemí díky hedvábné stezce až do Evropy. Historie výroby tradičního damašského hedvábí spadá do období před 1200 lety. Toto řemeslo se zmodernizovalo před 200 lety a od té doby se také používá jméno damašské hedvábí neboli brokát. Byli to damašští tkalci, kteří v tomto řemeslu vynikli. Proslavilo se ve světě, hlavně na Západě“.
Francouzský vliv na modernizaci výroby
Jak bylo řečeno, tkalcovství v Sýrii prošlo modernizací asi před dvěma sty roky. S příchodem Francouzů na Blízký východ byly dovezeny také dřevěné tkalcovské stavy a od strojů, které na českých vesnicích používaly naše babičky, se příliš nelišily. „Tkalcovský stav, který jste viděl, byl přivezen z Francie. Je mu asi 200 let. Původní stavy pocházejí ze Sýrie, z Damašku. Ještě před tím, než Francouzi vstoupili do Sýrie, převzali nápad ze stavu dovezeného do Francie. Ve čtvrti Rukn ad-Dín máme původní stav, kterému je 500 let. Je celý ze dřeva,“ pyšní se Ibrahím jedinečným kousek ve své sbírce.
Látky z Damašku byly v Evropě natolik oblíbené, že se jejich výrobou začala v 15. století zabývat Itálie a později i Francie se Španělskem. Dnes se dá koupit pravý damašský brokát pouze na několika místech, jak tvrdí obchodník Rámí: „Fabrik pro výrobu hedvábí v Damašku je, a to si nejsem stoprocentně jist, šest až deset, ne víc. Někdy jedna z nich zastaví na chvíli výrobu, protože příprava a výroba látky zabere hodně času. V celém Damašku najdete čtyři, pět, maximálně deset prodejců, kteří jsou schopni prodat hedvábí, není víc než deset prodejců, kteří mohou prodávat hedvábí.“ I proto patří damašský brokát k nejdražším hedvábným látkám na světě. Jeho cenu určuje především počet použitých barev, obtížnost vzoru a kvalita přízí. „Vlákna jsou kukly bource morušového ručně vytahována. Nepoužíváme k tomu žádného stroje. Damašské hedvábí je taky drahé, protože je tkáno ručně a je ho málo, a proto je taky vzácné. Pouze jeden metr se dá utkat denně, pouze jeden metr. A to tím se liší od čínského nebo indického hedvábí,“ Ibrahím zdůrazňuje fakt, že manufaktura je důležitým aspektem celého procesu výroby damašského hedvábí od počátku až do jeho konce. Obchodník Rámí vidí rozdíl damašského hedvábí také ve vzorech: „V Číně je také dobré hedvábí, používají stejné červy, víceméně stejnou techniku. My se lišíme hlavně v designu, například používáme detaily v sedmibarevném hedvábí, které Číňané nemůžou použít jako např. tento výjev ze Saladinova tažení.“
Je libo až sedm barev
Spektrum použitých barev je opravdu pestré. Nejvíce na zákazníka zapůsobí kombinace barev se zlatým, krémovým nebo rudým základem. Čím více je použito barev, tím je hedvábí dražší. Asi 80 procent tvoří čisté hedvábí, zbylých 20 procent len a nitě s příměsí drahých kovů, nejčastější stříbrné a zlaté. Vzory na látkách jsou různorodé. „Normálně můžete koupit z hedvábného materiálu nejméně jednu barvu, dvě barvy, někde jedna barva má dva odstíny, tři barvy, tady je zlatá s tmavě a světle zelenou. Normálně 1, 2, 3, 5 a konečně 7 barev. Nemůžeš koupit více než sedmibarevné hedvábí,“ sděluje mi Rámí a pokračuje, „počet použitých barev se odráží také na ceně. „Hedvábí je stejné, jen jeden druh. Nemůžete mít jiné např. padesátiprocentní hedvábí. Musí to být stoprocentní hedvábí. Potom cena záleží na počtu barev, od jedné do sedmi, začíná přinejmenším na 20 a končí 50 dolarech.“
Dárek nejen pro královnu
Asi nejvyšší poctou pro rodinu Ibrahíma Ajúbího se stala zakázka pro britskou královnu Alžbětu II. Během rozhovoru ukazuje Ibrahím na fotku na stěně a říká: „Toto je můj otec v časopise Rozhlas z měsíce únor roku 1954. Vlastnoručně utkal látku na šaty pro britskou královnu, která ji byla věnovaná jako dárek ze Sýrie. Tehdejší prezident Sýrie Šukrí Quwatlí věnoval dárek britské královně.“
Kromě šatů, které v létě příjemně chladí, se látka používá na čalounění nábytku a postelní povlečení. Damašský brokát nemůže chybět ani v paláci syrského prezidenta Bašára Asada. „V prezidentském paláci je damašské hedvábí použito na všech křeslech a pohovkách. Látka je zároveň lehká i silná,“ vysvětluje Ibrahím.
Dlouhé roky je damašský brokát pojmem ve světě látek. „Je oblíbený, protože je přírodní, přímo z kukly. To si myslím je asi největší důvod, proč je oblíbené. Utkat deset centimetrů látky trvá asi hodinu, je to hodně práce jí vyrobit a je kvalita je hodně vysoká,“ říká Rámí. Pokud přijedete do Damašku a navštívíte trh Sulejmáníja, můžete si vyzkoušet společně s Ibrahímem Ajúbím utkat kousek látky. Jeden tkalcovský stav má přímo v obchodě.
(reportáž a článek byl publikován na ČR Leonardo ned 13.1.2010)
