Když se skutečnost změní jedním tahem pera

Pátek 25.3. nebylo v Damašku vidět protivládní demonstrace. Pouze ty na podporu syrského prezidenta. To samé se říká o jiných městech. Ale jak píšu, říká. Také se říká o větších protestech v těchto městech. Sledoval jsem články na internetu a musím říct, že se informace hodně liší. U některých jsem nevěřil, že je někdo vůbec schopen vypustit takové zprávy. V těchto článcích je úplně normální označit příznivce prezidenta za demonstranty nebo kurdskou oslavu svátku Nauróz za protestní akci. Také zprávy z agentur nebudou nejpřesnější, neboť tito novináři napíšou vše, co jim někdo sdělí, ale zprávu si již neověří. Senzace je pak na světě. Důkazem toho mohou být středeční nepokoje v Dará. Agentury přinášely různá čísla o mrtvých. Mohli jsme jich napočítat od 10 do 100. Široká škála, že? Když taková zpráva vyjde a dostane se do rukou novináři, který sedí v kanceláři někde v Evropě, o Sýrii má nějakou představu, ale v životě zde nebyl, upraví si jí podle sebe a pošle dál. Třeba dá dohromady i více zpráv, použije články svých kolegů. Díky téhle „tiché poště“ se skutečnost změní na úplný paskvil. Zpráva „Ahmed pije kávu“ se změní na „Ahmed bije krávu“.

Připadá mi, že zprávy z Libye už začaly být po těch dlouhých týdnech nudné a sdělovací prostředky si žádaly změnu. Nyní se začnou šířit zprávy o Sýrii a kampaň proti ní, uvidíte… Nejeden západní politik by si přál pád nepohodlného syrského režimu. Bylo by pro ně jednodušší se zbavit těch, co podporují boj proti Izraeli a bratříčkují se s Íránem. Že by nová strategie jak ovládnout region a neposlat tam jediného amerického vojáka? Tato myšlenka stojí za úvahu.

Bohužel ani oficiálním stanoviskům sdělených syrskou tiskovou agenturou Sana nebo státní televizí nelze příliš věřit. Včera jsem sledoval její televizní vysílání a co mi pak celou noc znělo hlavou, byly vlastenecké písničky a pocit, že se vůbec nic neděje.