V pátek oznámila Evropská unie zavedení ropného embarga vůči Sýrii, aby vyvinula větší tlak na syrský režim, který půl roku se snaží vypořádat s protivládními demonstracemi. Ale takový krok se zdá být pouze symbolickým, protože embargo bude platit až do poloviny listopadu. Původně mělo platit už od 15. října, ale na popud Itálie, kam směřuje velká část vyvážené syrské ropy, se začátek sankcí odložil o měsíc.
Zavedení ropného embarga vůči Sýrii má režim připravit o téměř 25 procent příjmů do státního rozpočtu. Syrský režim však nepropadá panice. Z necelých 400 tisíc barelů vytěžených denně asi jen 150 tisíc míří za hranice, avšak Evropa není jedinou destinací pro syrskou ropu. Většina ropy je využita pro místní trh. Opatření EU syrský režim nepoloží, pouze mu zkomplikují situaci. „Sankce neztěžují život jen režimu, ale všem lidem v Sýrii,“ řekl investiční poradce v oblasti nerostných surovin v Damašku. Poukazuje na fakt, že kvůli všem sankcím přijatých EU a USA budou nejvíce „biti“ obyčejní lidé, kteří ztratí práci. „Taková je jejich taktika, položit na lopatky syrskou ekonomiku, rozdmýchat nepokoje v zemi a pak sem vstoupit jako mírotvůrci, kteří ve jménu lidských práv, demokracie a svobody převezmou nad státem kontrolu,“ tvrdí. Podle něj ale Západ nemá lehkou pozici. „Evropská unie a USA vytvářejí v Sýrii vakuum, které pak zaplní státy z východu. Už nyní tady operují čtyři čínské ropné společnosti,“ dodal. Pokud Sýrie nebude moci prodat ropu do Evropy, bude hledat jiná odbytiště. „Podívejte se na Írán. Ten je také pod sankcemi a ropu prodává tam, kde o ni je zájem,“ říká investiční poradce.
Syrská státní společnost na těžbu ropy spolupracuje formou joint venture se zahraničními společnostmi jako Royal Dutch/Shell nebo Total. Například prvně jmenovaná je v Sýrii největším investorem a od roku 1984 zde vytěžila přes 2,2 mld. barelů ropy. Kromě těchto západních firem zde operují i společnosti z Ruska, Indie a Číny, tedy zemí, které se v RB OSN postavily proti sankcím vůči Sýrii. Pokud by tyto firmy nemohly prodat ropu v Evropě, budou hledat zákazníky jinde. Výsledkem embarga tak bude, že Evropa koupí ropu jinde a Sýrie se zaměří na jiný trh. Režim tak o svých 25 procent do státního rozpočtu nepřijde.
Mnozí Syřané podporují připravované vládní reformy a za sankcemi vidí politickou hru Západu, kterou bylo možné spatřit před vojenskou operací v Iráku v roce 2003. „Říkají, že sankce jsou zavedeny proto, aby se pomohlo obyčejným lidem ke svobodě a demokracii. Já si to nemyslím. Jde jim o kontrolu nad oblastí, stejně jak tomu je i v Libyi,“ řekl jeden státní úředník v Damašku. „Když se podíváme na mapu Blízkého východu, uvidíme, že jediná země, kde nemají Spojené státy vliv, je Sýrie. Ve všech okolních státech již (Američani) jsou. Jejich snaha směřuje ke kontrole Sýrie, a proto podporují tzv. opozici,“ myslí si.
Sýrie se minulý rok začala přeorientovávat na jiné nerostné bohatství, a tou je zemní plyn, kterým postupně nahrazuje snižující se zásoby ropy. Objem zásoby plynu se v Sýrii oficiálně odhaduje na přibližně 280 mld. m3. Zatím však vytěžený plyn stačí pouze jen na vlastní spotřebu, plány na těžbu nových těžebních projektů a následný vývoz plynu zatím nebyly realizovány.
(Článek je určen pro deník Právo)
