Tanec i boj v jednom, to je brazilská capoeira. Tento tanec si našel své oblíbence i v oblasti blízkovýchodní Levanty.
Blízký východ je regionem, kde konfliktů zrovna není málo. Irák, Palestina, Izrael, Libanon a Sýrie – tam všude jsou lidé, které postihla válka. V posledně jmenované zemi, v Sýrii, našli útočiště jak palestinští, tak iráčtí uprchlíci. Jejich počet se odhaduje na miliony, jen Iráčanů je v Sýrii asi jeden a půl milionu. Mezi nimi jsou samozřejmě i děti, které vyrůstají na předměstích a v chudších čtvrtích Damašku. Některé z těchto dětí našly oblibu v rytmu brazilské capoeiry, která se dá popsat jako vyjádření pocitů pomocí tance a rituálního boje. Své kořeny má sice v Africe, ale v době osídlení jižní Ameriky se její domácí zemí stala Brazílie. Hráči capoeiry tančí nebo, chcete-li, předstírají boj v kruhu utvořený z lidí, kteří hrají na nástroje a zpívají. K hraní se používá např. smyčcový nástroj berimbau, buben atabaque, tamburina panderos, zvonec agogo a reco-reco, což je vydlabaná dýně vydávající škrábavý zvuk. Možná si řeknete: Capoeira na Blízkém východě?! Poslechněte si, jak to vše začalo:
„Jmenuju se Tárik Salih a jsem napůl Němec, napůl Syřan. Do Sýrie jsem přijel v létě 2007, a protože miluji Capoeiru, vzal jsem si sebou pár nástrojů. Nevím, jak to mám říct?! Je jako můj domov nebo rodina. S dvěma třemi lidmi jsme hrávali na střeše a v parku. A potom přicházelo víc a víc lidí s dalšími nástroji, až z nás byla po jednom, dvou měsících dvacetičlenná skupina lidí. Přitáhl jsem svého kamaráda Mússu z Německa, který je také capoerista. Přišel asi rok po mně a společně s ním teď učíme. Takhle jsme tady začali s capoeirou. Její obliba roste, lidi ji milují. Je to hodně podobné jako v Brazílii, lidi mají rádi hudbu, tanec, zábavu, a tak to nebylo složité přitáhnout lidi ke capoeiře.“
Co budeme dělat po škole? Přece capoeiru!
Tárik a Mússa založili společně projekt, který pomáhá hlavně mladým palestinským uprchlíkům překonat odloučení od domova a nabízí jim zábavu ve volném čase. „Zaměřili jsme se především na děti. Máme pro děti projekt. Od května 2008 jsme zaregistrování u syrské sportovní federace. Máme vybavení, prostor a tak můžeme učit hodně dětí, na které jsme se zaměřili, a děláme to pro ně zdarma. Každé dítě může jen tak přijít a trénovat s námi. Přicházejí celé rodiny – děti, babičky. Nemusíte na nic umět hrát nebo dělat akrobacii, prostě jen zpíváte. Je to jednoduché se přidat,“ prozradil stále se usmívající Tárik.
Tyto aktivity zabírají Tárikovi většinu jeho času. V rámci projektu začal spolupracovat i s organizacemi jako UNICEF, Červený půlměsíc nebo Charitas a společně připravují další aktivity spojené s arabskými uprchlíky. Damašští capoiristé tak vlastně působí jako nezisková organizace. „To co dělám s capoeirou, dělám zdarma a zrovna teď mi to zabírá většinu mého času. Já z toho nic nemám. Dělám to pro lidi,“ svěřil se Tárik. Bez podpory sponzorů by se ale tento projekt neobešel. Jedním z nich je i realitní kancelář Yalla house, ve které Tárik v době volna pracuje.
Bojový tanec klidně i před mešitou
Caopeira se již postupně představila obyvatelům větších syrských měst. Není ani divu, že kolemjdoucí jsou pokaždé velmi příjemně překvapeni, když zpívající hlouček lidí s podivnými nástroji v rukou a pár poskakujících jedinců provozující bojový tanec rozproudí jednotvárný život arabské ulice brazilským rytmem. „Capoeira přivádí lidi dohromady, je to o sblížení kultur přes různé aktivity, můžeš se učit jazykům nebo když chceš, hrát na různé nástroje. V Sýrii nemáš moc místa pro sportování a capoeiru můžeš dělat všude. To co chci dělat je učit děti capoeiru, začali jsme tady v Damašku, ale chceme se rozrůst i do dalších měst a vesnic,“ řekl Tárik.
Komunita vyznavačů capoeiry se postupně rozrůstá a národnostní složení skupiny je barevné jako pravý kanárek z Brazílie. „Přichází velká parta lidí, hlavně Syřani a Palestinci, ale také hodně cizinců z Brazílie, Mexika, Venezuely, Turecka, Německa, Itálie, z celého světa. Máme ve skupině lidi asi z 25 zemí,“ dodal nakonec Tárik.
Národnostní složení capoeirstů na předměstí Damašku je tedy pestré jako peří brazilských kanárků. V arabských zemích je ale oblíben jiný skočný tanec – dabka. A tak ještě hodně let uplyne, než se stane z capoeiry tanec aspoň z poloviny tak oblíbený jako dabka.
(reportáž byl připravena pro Český rozhlas Leonardo a vy si jí můžete poslechnout na http://www.rozhlas.cz/_audio/02057526.mp3)
