Stejně jako se my v Evropě těšíme na velikonoční svátky, tak mají i Kurdové svůj oblíbený svátek. Jmenuje se Nourúz a slaví se ve stejný den jako příchod jara, tedy 21. března. Jeho symbolem stal oheň před více než 2600 roky. A tak v předvečer bujarých novoročních oslav shoří v plamenech vše, co není potřebné a je zrovna po ruce. Černý dým tak leckomu připomene, že je na čase slavit.
Svátek svobody a spojitosti s přírodou
Od nepaměti Nourúz byl a dodnes je dnem oslav svobody. Tento den musí být novým dnem ve všem. Lidé by se měli odpoutat od nenávisti, závisti, sporů mezi sousedy, bratry a raději by měli vyrazit do přírody, aby se s ní spojili a byli její součástí.
Březen a duben patří k nejkrásnějším měsícům v kurdské oblasti. Pole a louky jsou pokryté zelení. A tak se nelze divit, že příchod jara probudí život v každém z obyvatel. „Lidé jsou blízko přírody a pojí s přírodou do té doby, než se stanou její součástí,“ řekl mi můj kurdský kamarád.
Jak Káwa přemohl Daháka
Po dlouhé generace se tradoval příběh o vzniku Nourúzu a jeho symbolu ohni. Kdysi panoval tyranský král, kterému se říkalo Dahák. Dle pověsti mu na zádech vyrostli dva hadi. Králův lékař navrhl léčbu spočívající na pravidelném podávání lidské krve hadům. Poté se mělo dostavit vyléčení. (Pozn. některé prameny uvádějí, že hadi pojídali lidské mozky). Takováto léčba si vyžádala každý den mnoho obětí a králův stav se nezlepšil. Tehdy žil kovář, který se jmenoval Káwa. Vzbouřil se proti tyranovi, vstoupil do hradu a obávaného vladaře zabil. Na znamení vítězství zapálil Káwa oheň nad hradem, který se stal symbolem nově zrozeného kurdského lidu.
Fire walk with me
Oheň dodnes připomíná Kurdům boj za svobodu. 20. března se dá považovat za kurdský silvestr. Po celé oblasti na východě Turecka, severovýchodu Sýrie, severu Iráku a severozápadě Íránu, ale také v jiných státech středozápadní Asie, se rozhoří slavnostní ohně a jejich černý dým zatemní slunce. Jednou za rok se snad může naházet do ohně cokoliv, co je na dosah a není to živý tvor. S podobnou nadsázkou bránili svoji tradici kurdští mladíci, i když je jim jasné, že tohle nemá se sblížením s přírodou nic společného.
Jak mi bylo řečeno, v novodobé historii si lidé kromě velkých ohňů také oblíbili zapalování svíček, kterými každý rok vyzdobí chodníky nebo okraje střech domů. Je zajímavé pozorovat město, jak se postupně rozsvicuje plamínek po plamínku. A kdo jiný než děti mohl najít v této tradici zalíbení, protože na výrobu stínítek používají papíry ze starých sešitů.
Kempování na nový den
Spát se chodí ještě před půlnocí, aby se ráno mohlo vyrazit na místo určené pro hromadné oslavy. První den nového roku je pokaždé zasvěcen kempování na volném prostranství, tančení, zpívání a grilování. Rozloží si stan a za pití sladkého čaje dýchají zhluboka čerstvý jarní vzduch, ve kterém je ještě cítit zbytek kouře z předešlého večera.
Někteří všichni Kurdové ale neslaví Nouróz pouze ve dnech přechodu zimy a jara. Za současné dobré situace v iráckém Kurdistánu si tamní obyvatelé mohou dovolit slavit od začátku března. V Turecku se slaví tak týden před příchodem nového roku a v Sýrii mají na oslovu pouze jeden den. Potěšující zprávou letos bylo, že generální tajemník OSN Ban Ki-moon prohlásil 21. březen a Nourúz za celosvětový svátek.
Kombinace flitrů a ganjy
Ani na tradiční oblečení se nezapomíná. Pro dívky a ženy je typické se odít do dlouhých šatů posetými flitry. Za slunečného počasí se tak oděv rozzáří na všechny strany a stejně jako zlaté rybky přitahují i ženy pozornost okolí. Muži již tradiční oděv, skládajícího se z kalhot zvané širwál, nosí pouze sporadicky.
A zajímavost nakonec. Setkání Kurdů na louce tak trošku připomíná reggae party. Kombinace červené, žluté a zelené trikolóry je společná jak pro vyznavače rastafariánské muziky, tak pro kurdské obyvatelstvo. A kdo chtěl být letos in, koupil si na některém z trhů tričko nebo aspoň šátek, kde byl na zmíněných barvách zobrazen i konopný list. Být tam více hudební aparatury, mohlo by se takovému setkání říkat klidně Kurdstock nebo Kurdtek. Ale to už předbíhám s nápady na příští rok…
