V písečných dunách arabských pouští se voda hledá opravdu těžko. A co teprve led?! O státech Perského zálivu se říká, že kamkoli zapíchnete lopatu do země, může vytrysknout ropa. Samozřejmě, že to je nadsázka. Díky jejich ropnému bohatství je ale vše možné. Proč byste nemohli hrát hokej na ledě v poušti? Blízký východ je plný možností. Ráno si dáte čaj a vodní dýmku v beduínském stanu na okraji rozpálené pouště a odpoledne hrajete nejchladnější hru na světě!
Lední hokej se na Blízkém východě objevil na začátku 80. let, když byla v Kuvajtu postavena hokejová hala. „Všechno se točilo kolem jedné rodiny, respektive pěti bratrů. K nim se postupně přidávali jejich známí a tvořili kostru týmu,“ říká Tomáš Mahovský, který působil jako trenér u kuvajtského reprezentačního týmu v letech 2010-11.
Arabové mají několik oblíbených sportů. Mezi ně patří fotbal, basketbal, jezdectví, střelba nebo sokolnictví. Lední hokej je v těchto končinách exotickým sportem a o jeho existenci mnozí nemají ani ponětí. „Když jsem poprvé viděl hokej, řekl jsem si, že tuto hru musím hrát,“ prozradil Chálid al-Suwaidí ze Spojených arabských emirátů. Ve dvaceti letech se začal sám učit bruslit pomocí videí na Youtube, která nabízela výuku techniky a také základní pravidla hokeje. „Když se ptal různých lidí, jaký je nejtěžší post v hokeji, mluvili o brankáři. Tak jsem si řekl, že budu brankářem.“
Je málo míst, kde se dá hrát hokej na Blízkém východě. Zatímco Kuvajt, Bahrajn a Omán mají po jednom kluzišti, v Emirátech jich je hned sedm! „Rozvoj hokeje záleží i na tom, jestli tam nějaký šejk najde zalíbení v hokeji,“ tvrdí Tomáš Mahovský. Mezi první místa, kde se Arabové poprvé postaví na brusle, jsou kluziště v obchodních centrech. Na začátku devadesátých let, během horkých letních dnů, se na jednom z nich učil bruslit i Suhail al-Muhairí, dnes již jeden ze stabilních hráčů reprezentace Emirátů. „V roce 2000 za mnou přišel kamarád, že se v Abu Dhabí zakládá tým. Tak jsem se přidal,“ vypráví vesele Suhail v pořadu televize Dubai Sport Channel.
Od konce devadesátých let minulého století doposud se několik arabských států stalo členy Mezinárodní hokejové federace IIHF. V letech 1985-92 byl prvním členem Kuvajt, ale kvůli nečinnosti a politické situaci ve státě o svoje členství přišel. Obnovit se mu ho podařilo až v roce 2009.
V roce 2008 byla dokonce založena Arab Ice Hockey Federation se sídlem v Abú Dhabí. V současnosti se lední hokej se hraje v devíti arabských státech, a to v Alžírsku, Bahrajnu, Kataru, Maroku, Ománu, Saudské Arábii, Tunisku, Spojených arabských emirátech a Kuvajtu. Tento sport se ale v Arábii rozvíjí pomalu. Většina místních hráčů jsou již dospělí muži, s budováním mládežnických týmů se příliš nespěchá. Tomáš Mahovský kladně hodnotí práci s mládeží ve Spojených arabských emirátech, asi nejlepší hokejové školy v Perském zálivu. „V Kuvajtu bohužel není snaha o rozvoj hokeje. S dětmi se tady moc nepracuje. Je to jen na bázi, že se někdo naučí sám bruslit nebo se k tomu dostane přes někoho blízkého,“ tvrdí Tomáš Mahovský.
Hokej se snaží získat v Zálivu finanční podporu. Nejvíce je to vidět v Emirátech, kde hokej má finanční prostředky na rozvoj sportu a hostí turnaje jako Gulf Cup. Dokonce poskytuje hráčům výdaje za tréninkové kempy a zahraniční turnaje. Domácí hokejisti mohou získat i malou měsíční gáži a bonus za vítězství na turnajích. I když jsou státy Zálivu bohaté, je v nich těžké najít sponzory, kteří by pokryli většinu výdajů. Je tedy na hráčích, aby si platili pronájem ledové plochy a nákup výstroje sami. „Je to jiný sport. Nový sport. Hrajete na ledě uprostřed pouště, „říká manažer bahrajnského týmu Muhammad Džúma al-Dúj. „Obliba roste, ale pořád potřebujeme podporu od vlády.“
Podobnými těžkostmi si prochází i ománský tým. Jeho manažer Kásim al-Tálib ho založil v roce 2008 a z drtivé většiny ho také financoval. „Všichni říkají, že se můj tým zlepšuje,“ řekl al-Tálib. „Ale nám chybí tolik věcí – sponzoři a asociace. Bez ní nemůžeme nic dělat. Je to velmi nákladné. To vše jde na můj účet,“ tvrdí Kásim al-Tálib.
O rozvoj hokeje se v Perském zálivu starají hlavně cizinci, kteří v Emirátech pracují převážně pro ropné společnosti. Kromě amatérské soutěže v Dubaji byla v roce 2009 byla založena také národní liga, ve které je pět týmů složených z cizinců a domácích hráčů. „Když jsem poprvé přijel do Emirátů, vzal jsem si s sebou pouze pracovní oblečení, letní oblečení a hokejovou výstroj,“ vzpomíná jeden z Kanaďanů ve středním věku hrající ve svém volném čase za tým Abu Dhabí Scorpions.
Díky aktivitě zahraničních amatérských hokejistů se i národní tým SAE zlepšuje a v porovnání s ostatními reprezentačními týmy v Zálivu je bezesporu nejlepší. „V Kuvajtu a asi i ostatních arabských státech je problém v tom, že o hokej není mezi domácími moc velký zájem,“ dodává Tomáš Mahovský. K hokeji se hráči dostanou většinou přes známé, mnohdy až v pokročilém věku. Nasazení, emoce a úroveň hry nepřekračuje standart rekreačních evropských soutěží.
Arabská jména nejsou neznámá ani v NHL. Například Kanaďan Nazem Kadri z Toronto Maple Leafs, který v základní části letošní zkrácené sezóny nasbíral 44 bodů v 48 zápasech, je potomkem libanonského emigranta. Jako rodilý Kanaďan začal s hokejem na zamrzlém rybníku. Kdo ví, co by děla, kdyby se narodil na Blízkém východě. Nejspíš by se k hokeji ani nedostal.
