Syrský prezident Bašár Asad přijel do Libanonu poprvé od stažení syrských vojenských jednotek z Libanonu v roce 2005. Arabské televizní stanice a noviny mluví o této návštěvě jako o historické události, protože v roce 2005 byla atmosféra během odchodu syrského vojska dost napjatá. Ve vzduchu totiž visela obvinění Sýrie z atentátu na bývalého premiéra Rafíka Harírího. Odchod syrských vojsk z Libanonu se dost podobal situaci v Československu na začátku devadesátých let dvacátého století, kdy se sovětská armáda musela také vrátit zpět do vlasti. Dodnes Libanonci nemají Syřany příliš v lásce a nedokážou jim odpustit ty léta „okupace“. Jenže Sýrie z dřívějších let není ta samá Sýrie ze současnosti. Věta „Co jsme si, to jsme si“ by mohla vystihovat nynější stav mezi Libanonem a Sýrií. I takový Saad Harírí, nynější předseda vlády a syn zesnulého Rafíka Harírího, který se ještě loni před volbami stavěl proti Sýrii, si nyní s Bašárem Asadem vyměňuje přátelské úsměvy. Libanon si uvědomuje, že potřebuje být se Sýrií zadobře.
Řešení zvenčí
Bašár Asad přiletěl do Bejrútu společně se saudským králem Abdulláhem, blízkým přítelem Harírího rodiny. Saudská Arábie a Sýrie hrály na podzim loňského roku důležitou roli, když domluvily libanonským politickým stranám a nepřímo tak pomohly ke vzniku libanonské vlády. Saudský král má totiž dobrý vliv na tamní sunnitské strany a syrský prezident zase na ty šíitské, převážně na hnutí Hizbulláh.
Nyní přijeli oba státnici do Libanonu, aby se znovu podíleli na řešení zapeklité situace. Na mezinárodní politické scéně se totiž šušká, že soudní tribunál, jenž vyšetřuje vraždu bývalého premiéra Harírího, možná vznese obvinění vůči několika členům hnutí Hizbulláh. Současný stav klidu, na který přistoupily libanonské politické strany loni v listopadu, by se mohl zhoršit, pokud by na někoho z Hizbulláhu byl vydán mezinárodní zatykač. Na něčem takovém ale teď nemá nikdo v Libanonu zájem, protože si všichni Libanonci pamatují, jak těžká byla loňská jednání mezi koalicí a opozicí, aby byl vůbec sestaven vládní kabinet, ve kterém jsou nyní zastoupeny všechny parlamentní strany. „Situace je opravdu vážná,“ řekl jeden nejmenovaný syrský státník.
Za vším prý stojí sionisti
Vůdce Hizbulláhu Hassan Nasralláh se ve svých nedávných projevech několikrát nechal slyšet, že pokud soudní tribunál vznese vůči členům tohoto hnutí nějaká obvinění, nebude je akceptovat. Vše je zatím v rovině spekulací a nedá se s určitostí říct, jaký verdikt tribunál vynese. Dle Nasralláha stojí za celým spiknutím Izrael. „Můžeme věřit komisi, která se zabývá tímto případem, když byla sestavena americkou a britskou vládou a její vyšetřovací komisaři pocházejí ze zpravodajských složek napojených na izraelský Mosad?!“ pronesl Hassan Nasralláh minulý týden ve svém projevu.
Také v roce 2008 se některé státy Blízkého východu podílely na řešení napjaté situace v Libanonu, když se politici nemohli dohodnout, kdo se stane novým libanonským prezidentem. A vypadá to, že historie se bude opakovat, jelikož další z důležitých hráčů tehdejšího summitu v Dauhá, katarský emír Hamád bin Chalífa as-Sání, rovněž přijel v pátek do Bejrútu na státní návštěvu a dle nepotvrzených informací se měl přidat k výše uvedeným státníkům.
Současné problémy v Libanonu ale znovu jen dokazují, že si tato malá země nedokáže sama poradit, pokud se v ní něco semele. Libanon si několikrát prošel občanskou válkou, kde proti sobě stály náboženské či politické frakce.
Dalším důležitým faktorem je napjatá atmosféra s Izraelem. Chtějí-li arabské státy jako Sýrie a Libanon donutit Izrael řešit blízkovýchodní otázku, musí nejdříve vyřešit takovéto vnitřní problémy a být více jednotné než doposud. A jak je vidět, snaží se pro to
dělat maximum.
