I na těžkých časech v Sýrii se dá najít něco pozitivního. Tato země se za poslední rok změnila k nepoznání. Střety mezi vládními bezpečnostními oddíly, ozbrojenou opozicí a demonstranty si vyžádaly tisícové oběti. Stabilita se přeměnila v chaos a pocit bezpečí se rozptýlil jako pára nad hrncem. Ale jak říká staré moudré pořekadlo, „všechno zlé je k něčemu dobré“. Syřané potřebovali nějaký impuls, aby se stali aktivními tvůrci své budoucnosti.
Hlavně mladí lidé se nyní nebojí vzít osud společnosti do svých rukou. Jedni chodí do ulic protestovat a mnohokrát i riskovat své životy, jiní se zase angažují v různých společenských a dobročinných spolcích, scházejí se, aby diskutovali o současných problémech, připravují propagační a informační kampaně. Ať už stojí na jakékoli straně barikády, mají za cíl změnit Sýrii k lepšímu. Problém mladých Syřanů tkví rovněž v nezaměstnanosti. Ještě před samotnými protesty, které začaly před více než rokem, měli problém najít dobrou práci. Za současné situace se tento problém ještě více prohloubil, když ekonomika státu postupně skomírá.
Někdo je pro, někdo je proti
Ibrahím je mladý student, který si během dne přivydělává jako prodavač v obchodě a večer se schází s kamarády, se kterými připravují protestní akce. Když během pracovní doby uslyší z ulice dětský křik, pomalu vyjde před obchod a usměje se. „Takhle se buduje svoboda,“ ukáže na hlouček školáků, kterým skončilo vyučování. Děti v modrých uniformách si stouply doprostřed křižovatky a provolávaly hesla proti prezidentovi Bašáru Asadovi. Ibrahím se zároveň považuje za aktivistu, který svádí boj s neoblíbeným režimem již několik let. S pohledem na protestující děti Ibrahímovo srdce zaplesá. „Je nutné, aby se děti od teď učily, jak říkat NE. Jsou to ony, které budou strůjci nového režimu,“ tvrdí Ibrahím.
Jeho vidina budování nového demokratického režimu je jasná. Podle něj je to právě hlas ulice, který má tvořit vývoj státu. „Až bude nastolen nový režim a těmhle dětem se nebude líbit, tak už budou vědět, jak se proti němu postavit,“ myslí si. Budování nové Sýrie bude podle něj trvat dlouhé roky. V případě pádu režimu nepočítá s tím, že se situace v zemi zlepší okamžitě. „Revoluce není otázkou pár dní. Její úspěch bude možná vidět třeba až za pět let. Vše se musí vybudovat postupně od základů,“ vysvětluje Ibrahím.
Příznivci Bašára Asada rovněž chtějí v Sýrii změnu, ale jenom částečnou. Mezi jejich požadavky rozhodně není odstoupení současného prezidenta, kterého téměř uctívají jako modlu. Asadův program politických, ekonomických a sociálních reforem je pro ně správným řešením pro současnou krizi. „Věříme, že tohle je ta správná cesta. Kdo chce lepší a spravedlivější Sýrii, tak ať se přidá a pracuje na tom s námi,“ zní z hloučku provládních aktivistů. Do blížících se parlamentních voleb se bude hlásit i Vlastenecká strana mládeže, která se snaží posílit úlohu a postavení mladých lidí v oblasti zmíněných reforem v Sýrii.
Konec pasivity
Syrská mládež, tvořící většinu syrské společnosti díky vysoké porodnosti v minulých třech desetiletích, se začala se chovat způsobem, který vyjadřuje nové uvědomění politické a společné reality. Podle časopisu Syria Today tvoří muži a ženy mezi 15 a 29 roky asi 56 procent celé syrské populace. Toto vysoké číslo bezesporu ukazuje, jak velký podíl mají a budou mít v nově se rodící společnosti. Díky ztrátě strachu získali sebevědomí, které oživilo jejich vnímání budoucnosti a učinilo je optimističtějšími. Stali se z nich vlastenci, kterým není jedno, jakým směrem stát půjde.
Politika již není pouze výsostí režimu. Mladí Syřané objevili, že mají důležité slovo a vycházejí do ulic, aby vyjádřili svůj politický názor, ať už proti režimu nebo s ním. Změna jejich chování se zdá být veliká, protože v minulých letech byli lidé mlčenliví a přijímali fakt, že strana Baas řídí stát a společnost a jejich hlas nemá žádnou moc. Nyní naopak jsou si vědomi, že jejich moc sílí.
