Taxikář Ahmad Bakarí má úsměv na tváři. Jeho žluté auto má opět plnou nádrž a on si tak může vydělávat na živobytí. „Ale včera jsem čekal sedm hodin, abych natankoval. Podívejte!“ ukazuje na více než půlkilometrovou frontu automobilů u čerpací stanice Qassion v damašské čtvrti Masákin Barze.
„Proto jsou naše ceny vyšší. Cena benzínu se oficiálně nezměnila, ale je ho málo. Když stojím v takovéto frontě, nevydělávám. Někdy se stane, že za jeden litr nezaplatím běžných 55 syrských liber (SYP), ale rovnou 100 (asi 20 až 25 korun), protože nemám na výběr,“ vysvětluje řidič, proč nezapíná taxametr, kde by cena ani neodpovídala nákladům. Nedostatek pohonných hmot se stal v Sýrii každodenním problémem už více než před rokem. Konfliktem zmítaná země se ale stále drží nad vodou, i když je její pozice velice složitá. Úsporná opatření musela přijmout snad každá rodina, která vlastní automobil nebo kupuje mazut na vytápění domácnosti. „Auto používám minimálně. Dříve jsem jezdil každý den, nyní nanejvýš jednou týdně. Do práce už chodím pěšky,“ tvrdí Abú Chálid žijící v centru Damašku.
U již zmíněné čerpací stanice Qassion, vedle které v prosinci explodovala nastražená bomba a poničila ji, se dnes opět tvoří fronty čekajících aut z jedné strany a lidí s kanystry ze strany druhé.
Musejí počkat, až bude znovu otevřeno, protože pohonné hmoty došly. Všichni přítomní vyhlížejí, až dorazí nové zásoby. Přesný čas dodávky ale nikdo neví. „Snad ještě dnes, dá-li Alláh,“ přeje si jeden z čekajících.
Kdo je vinen?
Podobný problém je i s plynem. Modrá plynová láhev, jejíž oficiální cena se pohybuje mezi 400 a 450 SYP, se dnes v Damašku obvykle dostane za 1500 až dva tisíce liber. Na severu země je cena plynu ještě vyšší. „Nejlevnější cena, kterou jsem slyšel, je 3500, nejčastěji se ale koupí až za pět tisíc,“ prozrazuje Abú Mádžid, který má část své rodiny v Aleppu.
Očekávaná odpověď na dotaz, co je důvodem takových vysokých cen, by podle dostupných zpráv v Evropě nejspíš zněla, že režim Bašára Asada. Většina dotázaných lidí v Damašku se ale shodla na praktikách osvobozenecké armády.
„Ničí ropovody a přepadávají nákladní automobily, které distribuují benzín, mazut a plyn po Sýrii. Pak je sami prodávají za vyšší cenu v těch oblastech, které ovládají. Samozřejmě že následně je všeho nedostatek a lidé jsou nervózní,“ stěžuje si jeden z obyvatel Damašku. Abú Mádžid také poukazuje na vypočítavost tureckých obchodníků a syrských pašeráků na severu Sýrie, kteří nedostatkové zboží vozí z Turecka a prodávají je – jak jinak – o dost dráž.
„Ze Sýrie odvezli do Turecka zásoby obilí a teď vozí zpátky chleba, který je podstatně dražší než ten náš,“ říká Abú Mádžid rozhořčeně.
Najdou se ale i tací, kteří vinu dávají syrské vládě. „Oni jsou zodpovědní za to, že jsme v takové situaci. Počátkem a koncem všeho jsou oni,“ říká jiný obyvatel z Damašku, čekající s kanystrem u čerpací stanice.
(Článek vyšel v deníku Právo dne 31.1.2013)
