Na letošní mistrovství světa ve fotbale se z arabských týmů probojovalo pouze Alžírsko. V závěrečných kvalifikačních zápasech skupiny o postup na fotbalový svátek si to mezi sebou rozdali reprezentace Egypta a zmiňovaného Alžírska a urputný boj z trávníků se přenesl také na tribuny a ulice. Napadení autobusu alžírských fotbalistů egyptskými fanoušky byl prvním impulsem rozmíšky, která se dostala až na diplomatickou půdu. Jaký vlastně je skutečný arabský fanda, čím se liší od našeho?
Muži v hledišti
Arabští fanoušci dokážou být hodně impulzivní a prožívat fotbal celým tělem i duší. Ať už se dívají na zápas doma, v restauraci nebo na stadionu, tep v jejich žilách se zrychlí a soustředí se pouze na hru a to, co se děje kolem ní. Pro pozorování chování arabského fanouška bylo vybráno finále syrského poháru mezi týmy Karámeh a Nawáír . „“Karámeh je naše nejlepší mužstvo. Má silný tým a přes 50 tisíc fanoušků. Vyhrálo čtyřikrát ligu a pětkrát pohár,“ pochlubil se jeden z fanoušků Karámeh Šádí Naqdalí. Fanoušci obou týmů začali zaplňovat ochozy tři hodiny před výkopem. Byli vybaveni bubny, trubky, transparenty a hlavně silnými hlasy pro povzbuzování svých týmů, jak už to kdekoli na světě bývá. Celá tribuna jako jeden muž pravidelně pěla chorály, které hnaly mužstvo Karámeh dopředu. „Soutěž je dobrá, ale určitě ne tak dobrá jako v Evropě,“ uznal Šádí Naqdalí.
Arabky na stadiony moc nechodí, a pokud ano, tak ve větší skupině. „Sama bych určitě nešla, ani s kamarádem. Televizní kamery by mě stále sledovaly, a na to já nejsem,“ vysvětluje Basma, která fotbal sleduje raději u televize.
Arabské stadiony nenabízejí k občerstvení žádné pivo ani klobásy, tím se asi nejvíce liší od českých stadionů. Pečivo, káva a čaj jsou nejčastějším artiklem pro občerstvení. Po utkání se namísto tácků a prázdných plastových kelímků od piva válejí na tribunách sáčky čaje a semínka slunečnic. Arabští fanoušci se sice alkoholem neposilňují, ale přesto se mezi nimi často strhne bitka. To adrenalin a láska k fotbalu v jejich žilách jim dodává pocit opojení, proto musejí být na stadionu pokaždé připraveni těžkooděnci se štíty a dřevěnými obušky.
Brazilské srdce v arabském těle
Nyní je ale čas mistrovství světa a všechna pozornost směřuje do Jižní Afriky. Jelikož syrský reprezentační tým není tak silný a na mistrovství světa se nedostal, museli si syrští fotbaloví příznivci najít jiný tým, kterému by fandili. Arabská hrdost sice napovídá, že by tím týmem měl být jediný arabský zástupce Alžírsko, jenže tomu tak není. „Alžírsko nehraje pěkný fotbal. Egypt hraje dobře. Jenže ten se tam nedostal,“ poznamenal příznivce Karámeh Šádí Naqdalí. Arabové si raději vybírají někoho z favoritů turnaje. „Já fandím Španělsku a Brazílii. To jsou dva nejlepší týmy na světě,“ řekl mladý fotbalový nadšenec Firas, který většinu svého volného času věnuje kopané. „Já fandil Itálii, ale vzhledem k tomu, že vypadla, tak teď fandím Německu,“ prozradil na sebe student Ameer. Syrští fanoušci nakoupili vlajky, dresy, kšiltovky nebo barvy na tvář a na jeden měsíc si „změnili“ své státní občanství. Výhru i prohru „svého“ týmu prožívají jako by opravdu byli z dané země. U televizních obrazovek komentují každou situaci. A největší rozruch způsobí, když režisér přenosu ukáže detail nějaké dívky na stadionu. To se hned spustí vetší pokřik než při vstřeleném gólu. „Máme možnost vidět dívky z celého světa, a k tomu i ten nejlepší fotbal,“ zažertoval naturalizovaný Brazilec Omar.
Díky vlajkám na ulicích arabských měst je patrné, komu Arabové přejí vítězství. Nejčastěji lidé fandí Brazílii, Argentině, Španělsku a Německu. Outsideři turnaje u nich neměli šanci.
Arabský fanoušek umí ocenit pěkný zápas, i když jeho oblíbenému týmu nedaří. Například v utkání Itálie – Slovensko většina diváků u obrazovek v damašské restauraci Bejt Džabrí povzbuzovala italský celek. Ale během zápasu přešli na slovenskou stranu a fandili naším východním sousedům. „Dali do toho všechno a toho mi si ceníme,“ řekli bezprostředně po zápase Syřané oblečení v italských dresech.
(článek je také publikován na blogy.novinky.cz)
