Probuzení syrského vlastenectví

Od počátku protestů v arabském světě se říkalo, že pokud padne režim v Egyptě, zákonitě musí padnout i režim v Sýrii. Pro západní země je tato země v čele s prezidentem Bašárem Asadem ukázkou diktátorského režimu, který se ke všemu bratříčkuje s Íránem, Severní Koreou a podporuje palestinské hnutí Hamás a libanonský Hizballáh. Až do poloviny března se zdálo, že Sýrie přečká otřesy v regionu bez úhony. Stačila však jediná věta napsaná dětmi na zeď: „Lid si přeje pád systému!“ Tyto slova se nesou arabskými státy více než tři měsíce a není hodiny, aby je nebylo slyšet z televizní obrazovky. Když začaly rodiny těchto dětí protestovat proti jejich zatčení, pořádkové síly k potlačení nepokojů použily vodní děla, slzní plyn a nakonec i střelbu. Tímto nešťastným výběrem řešení problému se revoluční nálady dostaly i sem.

Město Dará, kde se tyto nepokoje objevily jako první, leží u hranic s Jordánskem. Oficiální zdroje tvrdí, že se sem podařilo propašovat zbraně a uměle rozdmýchat protivládní akce. Syrské vojsko proto okolí města neprodyšně uzavřelo. Někteří účastníci protestů byli za to zaplaceni „Proč by někdo začal pálit radnici a obchody, když by mu šlo jen o ty děti?“ tázal se jeden z účastníků páteční provládní demonstrace v Damašku. „Ti lidé možná ani nejsou ze Sýrie,“ dodal. Další z lidí přihlížející tomuto meetingu však poznamenal: „Ti, co protestují v různých městech Sýrie, si přejí hlavně více svobody. Chtějí se volně vyjadřovat a mít pocit, že skutečně existuje politická soutěž a ne jen jedna strana.“ Svá slova pronesl potichu, což vystihuje chování Syřanů, kteří si nedovolí mluvit ve společnosti otevřeně. „Prezident je dobrý člověk. Ale tento systém je prohnilý,“ dořekl svou myšlenku a raději se vzdálil. Syřané velmi dobře vědí, že jejich stát potřebuje reformy. „To, co se tady udělalo za posledních deset let, o to by se nám předtím mohlo jenom zdát. Kdybyste sem přišli v devadesátých letech, viděli byste, kolik se od té doby udělalo práce,“ pověděl Marcel z Damašku.

„Píšou o Sýrii, že je tady revoluce, ale to není pravda. Drtivá většina lidí podporuje prezidenta. Zahraniční média píšou, že jsou tady demonstrace. Ale ty jsou na podporu Bašára!“ tvrdil student vysoké školy Núrredín o připravených provládních akcích po celé Sýrii. Vedle něj stojící Chálid přikyvoval. „Slíbil reformy a taky je dodrží, stejně jak tomu bylo doposud,“ zastával se prezidenta. Mnoho lidí také zastává názor, že tyto akce jsou podporovány zvenčí. Prst ukazují směrem k Izraeli a USA. „Když to nejde přes embargo, tak to zkoušejí tímto způsobem. To se jim ale nepovede. My jim takovou šanci nedáme,“ věří Chálid.

Od minulého pátku se nejvíce prodávajícím produktem v Sýrii staly syrské vlajky a fotky prezidenta. Lidé jimi ozdobili své automobily. „Věříme mu. Lepší člověk by nás vést nemohl!“ těšil se pouliční prodejce zmiňovaných věcí. Národní cítění pomáhá zvedat i televizní a rozhlasové vysílání, kde znějí energické písně plné propagandy. Po nedělním vyučování odcházeli žáci prvního stupně domů s vlastnoručně namalovanými vlajkami. Některým z nich se nechtělo jít domů, a tak před školou napodobňovali své starší sourozence a rodiče. „Pouze Bůh, Sýrie a Bašár!“ znělo z jejich mladých hrdýlek. Vlastenectví se u dětí pěstuje od první třídy. „Když jsem byl malý, vtloukali nám to do hlavy pořád,“ vzpomínal mladý učitel, který si nepřál zveřejnění svého jména. „Teď jsem učitelem já a raději se snaží děti naučit něco opravdu důležitého pro život,“ pokračoval. Syřané doufají, že brzy bude po protestech. Se začátkem pracovního týdne nepokoje opravdu utichly. Aspoň na chvíli.