Proč je Sýrie důležitý hráč v blízkovýchodním mírovém procesu

Od války v Gaze, která skončila před více než rokem, je Izrael tlačen novou americkou vládou k vyřešení problému s vytvořením palestinského státu. S tím jsou ale spojeny i další mírové aktivity v oblasti. Asi tou nejdůležitější přestavuje Sýrie a nevyřešené navrácení Golanských výšin, které Izrael obsadil v Šestidenní válce v roce 1967.

Sýrie nabízí mír výměnou za zmíněné Golanské výšiny. Co však znamená „mír“? Damašek je schopen tahat za několik nitek, které ovlivňují dění v regionu. Od osmdesátých let si držel svojí vojenskou přítomností vliv v Libanonu. V poslední době sice do libanonské politiky nezasahuje, avšak stále má v Libanonu silné slovo. Kontakty s tamním Hizballáhem jsou brány za syrské trumfy, které silně mohou ovlivnit blízkovýchodní mírový proces a stabilitu Libanonu. Sýrie je spojována s vojenskou podporou Hizballáhu během války mezi ním a Izraelem v roce 2006. Nutno podotknout, že tehdy Hizballáh neprohrál a zasadil izraelské armádě několik silných úderů.

Další syrský žolík ve strategické hře se jmenuje Hamás a jeho politické vedení sídlící v Damašku. Palestinské hnutí Hamás je pro Izrael hlavním problémem, který nedokáže řešit. I když Hamás porazil svého rivala hnutí Fatah v posledních parlamentních volbách, západní státy s ním nechtějí jednat. Damašek se tak nabízí jako jedna z možností, jak pozitivně ovlivnit politickou krizi mezi Fatahem a Hamásem.

Ze sousedů Izraele je právě Sýrie nejmocnější nepřítel. A dávno se nejedná o slabého protivníka, který nemá vojenský potenciál. Velká část syrského rozpočtu směřuje do syrské armády. Sýrie si během let „ani války, ani míru“ s Izraelem buduje pozici důležitého blízkovýchodního hráče. Za svého partnera si v osmdesátých letech vybrala Írán namísto nějakého arabského státu. Tehdejší syrský prezident Háfiz Asad stál v osmileté válce mezi Irákem a Íránem na straně Chomejního režimu proti „arabskému bratru“ Saddámu Husajnovi. Tím, že se Háfiz Asad postavil na stranu Peršanů, odvěkých soupeřů Arabů, stala se Sýrie „enfant terrible“ mezi arabskými státy.

V politice svého otce pokračuje současný syrský prezident Bašár Asad, jenž usedl do prezidentského křesla v roce 2000. A po dlouhých letech „pohrdání“ od mnohých arabských zemí se politickému vedení Sýrie se jeho strategická hra začíná vyplácet. Kromě Turecka, které se postupně odvrací od Evropy a úspěšně hledá své místo na slunci na Blízkém východě, kde bylo staletí přítomno, a států Zálivu, kde Saudská Arábie převzala nejaktivnější roli po Kataru, začali se o Sýrii zajímat i státy Evropské unie, převážně Franci a Německo.

Nová administrativa Spojených států rovněž změnila přístup k Sýrii a pokládají ji za důležitého hráče v oblasti. Američané by rádi vyřešili problém palestinského státu, ale také potřebují pomoct v Iráku. Sýrie a její východní soused Irák změnily svojí bipolární politiku za poslední rok natolik, že své nynější vztahy nazývají „výbornými“. Od roku 2003 Sýrie přijala na svém území irácké uprchlíky a dodnes jich v Sýrii zůstává několik set tisíc. Syrská vláda má zájem na uklidnění situace v Iráku a pro svůj hospodářský rozvoj a ekonomické reformy potřebuje stabilní situaci v oblasti.

Americkou snahu omezit spojení mezi Íránem, Sýrií a libanonským Hizballáhem podporuje i Saudská Arábie, která po tragické smrti bývalého libanonského premiéra a spojence Saudské Arábie Rafíqa Harírího v roce 2005 omezila své vztahy s Damaškem na minimum. Sunnitská Saudská Arábie nyní nabízí investice do syrské ekonomiky jako „náhradu“ za omezení vztahů s šíitským Íránem. Sýrie ale se ale nehodlá vzdát silného strategického spojenectví s Íránem a ve všech jednání hraje roli tvrdého protivníka, který nepřistoupí na první nabídku.

Syrský prezident Bašár Asad staví mírový proces na tvrdých podmínkách, jejichž splnění může úspěšně přinést mír na Blízký východ. Nyní jsou základní podmínkou Golanské výšiny. Pokud Golany navráceny nebudou, Sýrie v žádném případě na mír nepřistoupí.