Historické centrum Damašku, který je považován za nejdéle obydlené město, připomíná bludiště plné úzkých zaprášených uliček a zákoutí. Tradiční domy syrské metropole nevypadají z ulice nijak nápadně. Jejich fasády se většinou nevyznačují freskami ani jinou dekorací. Přesto je architektura starých damašských domů již po několik staletí jedinečná.
Pohled z ulice nám určí několik jejich charakteristik. Přízemní patra domů mají okna pouze do dvora, nikoli do ulice. Vrchní patra jsou situována tak, že se jejich půdorys dostává nad ulici a opticky jí tak ještě více zužují. Někdy se domy místy téměř dotýkají a protilehlá okna nejsou víc jak metr vzdálená. Každé okno bylo opatřeno dřevěnou mřížovanou okenicí, což byla dobrá ochrana proti zvědavým očím sousedů. Pokud se jednalo o prostorovou okenici, byl v její spodní části vyříznut průhled, kterým bylo možno vidět dolů na ulici.
Pro domy Starého Damašku je typická jejich „nerovnost“. Na domě většinou nenajdete vodorovnou linii, kolmou stěnu nebo pravý úhel. Podlaha svažující se do jednoho koutu pokoje nebo lichoběžníková okna jsou neodmyslitelnou součástí každé z těchto staveb. To všechno dává pohádkovým stavbám Damašku jedinečné kouzlo Orientu.
Vchod do domu představují malé rozviklané dveře s klepátkem, za nimiž se táhne úzká chodba, někdy se dá hovořit o malém tunelu. Na konci chodby se otevírá malý dvůr s typickou fontánkou nebo jen s bazénkem uprostřed. Kdysi byly všechny fontánky z ulice propojeny potrubím. Do nejvýše postavené z nich byla pumpována voda z řeky Barada a dále přerozdělována a do fontánek níže položených. Bazénky byly vždy vyrobeny z takového materiálu, aby voda zůstávala studená po celý den. V horkém létě se tyto nádrže na vodu používaly jako ledničky, v nichž se chladilo ovoce, aby bylo déle čerstvé a stále osvěžující.
Dvory domů byly vydlážděny barevnými kameny a mramorem, které tvoří různé obrazce a linie. Nejvíce byly používané světlé a tmavé pruhy, doplněné šachovnicí stejných barev. V honosnějších domech a na větších plochách byly také vyobrazeny mnohocípé hvězdy, jež najdeme i na fasádách mešit nebo dřevěném syrském nábytku.
Stejně jako podlaha, tak i zdi přízemního patra jsou z materiálu pohlcující teplo a udržující chlad. Barevné kombinace stěn většinou ladí s dlažbou. Dveře do místností jsou lemovány černobílými kameny.
Aby se během horkého léta udržoval v domě chladný vzduch, zastřešují dvůr koruny citrusovníků, jejichž husté listoví zastaví většinu slunečních paprsků. Na větvích stromů sedávají ptáci a svým štěbetáním se přidávají k muezzinovi, jenž volá věřící k modlitbě.
Jedno ze zákoutí dvorku bylo určeno pro přivítání a pohoštění hostů. Takové místo muselo být něčím výjimečným. Kromě výhledu na krásy domu byl bezesporu jeho dominantou vysoký dřevěný strop, bohatě vyzdobený arabskými ornamenty a kresbami.
Po dlouhá staletí se v arabských zemích udržuje tradice, podle které má být návštěvníkovu oku odepřen pohled do ložnic obyvatel domu. Proto byla ložnicím vyčleněna vrchní patra, kam vedly úzké schody. Tato podlaží byla vybudována z lehčích materiálů, nejvíce se používalo dřevo v kombinaci s hlínou. V porovnání s barevným přízemím jsou stěny vyšších podlaží natřeny pouze světlými barvami.
Každý z domů Starého Damašku má osobitou charakteristiku. Většina z nich si zanechala původní vzhled dodnes. Některé domy však byly zrekonstruovány do podoby pětihvězdičkových hotelů. Cena za noc se pohybuje od 300 dolarů výše. Pokud ale chcete zažít jedinečnou atmosféru a nepotrpíte si na luxus, můžete si pronajmout pokoj v jednom z domů určených pro zahraniční studenty, nezaplatíte víc než 12 dolarů/noc.
