Stále drtivá většina domů ve Starém Damašku slouží k bydlení. Počet budov, ať už veřejných či komerčních, je daleko nižší. Oproti minulosti již zde nežijí bohaté rodiny, ale spíše ekonomicky slabší nižší nebo střední třída. Budovy už nejsou tolik honosné, jak tomu bývalo v minulosti. Domy byly nešetrně změněny a zjednodušeny pro moderní potřebu člověka. Nelze v nich vidět původní výzdobu, dekoraci, nábytek. Obyvatelé domů použili pro opravy takový materiál, který byl k mání a byl pro ně ekonomicky nejvýhodnější. Příkladem je výměna povrchu dvorů. Černý čedič použitý jako podlaha dvora byl vyměněn za mramor nebo dlaždice, které jsou jednoduché na údržbu. Dále se například používá i plast (jako krytina pro střechu, materiál pro posuvné dveře) a hliník (pro konstrukce montovaných přístavků).
Původní funkce damašských domů se částečně změnila a podlehla komerčním účelům.
Restaurace ve Starém Damašku jsou výdobytkem moderní doby, protože v dřívějších dobách navštěvovali lidé pouze kavárny. Restaurace, jak je můžeme vidět dnes, byly vybudovány v obytných domech, které tak byly přestavěny a změnily svou původní funkci.
Během rekonstrukce se většinou zachovaly koncepce domů i jejich rozměr. Nelze říci, do jaké míry se vzhled změnil, protože mnoho z restaurací vzniklo na místě polorozpadlého domu, který již nebylo možné zachránit. Pokud se ale tyto restaurace porovnají s domy, které se dochovaly, je patrné, že vnitřní prostory domu jsou odlišné a tedy i celkový vzhled se určitě výrazně změnil. Tyto změny jsou vidět na první pohled. Změnil se druh omítek, zdi jsou rovné, zastřešení dvoru bývá zatahovací, toalety jsou moderní a splňují hygienická kritéria, stejně jako kuchyně. Vzhled rádoby historické budovy navíc kazí plazmové televize, které visí na každé stěně. Restaurace jsou poměrně na vysoké úrovni, mnoho z nich se ale nedá považovat za historickou budovu. Například Bajt Džabrí patří k nejstarším tradičním arabským domům v Damašku. Byl založen v roce 1737. Jedná se o dvoupatrovou budovu s velkým dvorem a 23 pokoji (www.jabrihouse.com). Jak bývá pravidlem, i tento dům má bazének uprostřed dvoru a několik citrusových a jasmínových stromů. V domě nechybí ani íwán nebo výše položená qá´a, do které vede několik schodů.
Bajt Džabrí patří k těm domům, které si zanechaly starý vzhled a obnovou prošly pouze minimálně. I když v něm najdeme několik novodobých vymožeností jako moderní toalety, umývárnu, velkou kuchyni nebo zatahovací střechu, nekazí to příliš dojem autentičnosti historie, která přebývá mezi zdmi tohoto domu. „Chtěl jsem, aby dům byl jednoduché místo, které dává hostu pocit, že je ve starém a tradičním damašském domě a ne v restauraci,“ tvrdí na webových stránkách www.jabrihouse.com majitel domu pan Raíd. Bajt Džabrí se řadí mezi ty restaurace, které jsou všemi knižními průvodci doporučovány ne pro jejich kvalitu jídla, ale kvůli historickému vzhledu.
Nejspíš k nejzajímavějším funkčním změnám starých damašských domů přispěly hotely, které vznikly v posledních letech. V roce 2009 bylo ve starém Damašku registrováno stávajících i budoucích 35 hotelů, situovaných v tradičních arabských domech. Většinou se jedná o čtyř a pětihvězdičkové hotely, které byly zařazeny do té či oné kategorie Ministerstvem turismu. Podle Fajize al-Mídáního, generálního ředitele hotelu Talisman, však toto ohodnocení je nadhodnocené a neodpovídá světovým normám.
Hotely vznikly po rekonstrukci nemovitostí, které byly v lepších i horších stavech. Majitelé nemovitostí museli opravit téměř vše, z původní stavby zůstaly většinou jen obvodové zdi. Aby místo splňovalo požadavky pro vyšší standard kvality nabízených služeb, musely být navrženy a zrealizovány nové elektrické, vodovodní a kanalizační sítě v objektu. Například ve starých domech byly toalety a koupelny sdílené a byly vně pokojů. Pro využití domu v hotelnictví bylo tedy nutné změnit vnitřní architekturu pokojů a vybudovat v nich koupelny. Další z moderních prvků použitých v hotelích je klimatizace, která je v létě využívaná pro ochlazení vzduchu a v zimě k jeho ohřátí. Tento způsob, jak ve starých domech regulovat pokojovou teplotu, je asi nejvýhodnější.
Hotely plní také gastronomickou funkci. Hoteliéři se kromě výstavby pokojů museli rovněž zaměřit na výstavbu kuchyně. Pro prostory restaurace/jídelny byl použit dvorní prostor, který má výhodu možnosti okamžité změny funkce, je-li to nutné. Dvůr se tak může rychle vyklidit.
Íwány zase slouží jako salónky pro hosty. Jejich funkce zůstala téměř stejná jako v minulosti, tedy pro pití kávy, konverzaci, čtení, apod.
Stejně jako v restauracích tak i v hotelech se setkáme s přítomností zatahovací střechy nad centrálním dvorem. Některé hotely totiž nemají dostatečné prostory pro krytou restauraci. Zatahovací střechu mají např. hotely Agenor a Shahbandar, hotel Talisman takovou střechu nemá.
Rekonstrukce hotelů probíhaly za různých okolností. Už jen výchozí podmínky pro přestavbu, mnohdy je lépe hovořit o výstavbě, byly dosti ztížené stavem celé budovy. Některé hotely si zachovaly vcelku původní historický vzhled, na jiných je až příliš vidět, že budova není původní. Lze to zpozorovat na stěnách a dřevěných prvcích domu, schodech, povrchu podlahy, atd. V porovnání s Palácem al-Azm totiž hotely vypadají až příliš nově a ztrácejí na autentičnosti historického místa. Hotely byly zachovány v orientálním stylu, ne však ve starém stylu.
Je těžké kritizovat kvalitu oprav. Domy se přizpůsobily požadavkům dnešní doby. Nesmí se zapomínat, že pokud mají být hotely zahrnuty do pětihvězdičkové kategorie, musí splňovat kritéria pro luxus. Pokud by dům měl takový vzhled jako např. galerie Mustafy Alího, nespadal by do kategorie luxusní. V takových případech se musí dotčené úřady a orgány domluvit na podmínkách a realizaci výstavby hotelu. Většinou u všech hotelů muselo být první patro postaveno pokud možno ve stejném stylu, byla-li k mání projektová dokumentace nebo alespoň staré fotografie. Pokud nebyla, vypracovala se po dohodě s úřady a odborníky nová dokumentace, která se držela architektonického stylu podobných budov a potřeby majitele hotelu.
