Dalším typem budov nacházejících se ve starém Damašku jsou chány, které měly funkci jakýchsi hotelů a skladišť pro četné karavany, obchodníky a cestující, kteří putovali skrz Arábii. Přítomnost tolika druhů zboží jako byly hedvábí, drahé kovy, káva či koření dávalo tomuto prostoru příležitost pro směnný obchod. Chány byly jak uvnitř města, tak mimo něj. Nabízely cestujícím širší služby – nocleh, prodejní plochu, sklad, stáje a modlitebnu. Ve 2. polovině 19. století se v Damašku nacházelo až 139 chánů. V dnešní době existuje ve Starém Damašku 18 chánů.
Chány v Damašku se začaly budovat už ve 12. století za vlády Ajjúbovců. Nejkrásnější chány byly ale vybudovány Osmany v 18. století. Jedná se o stavby s velkým dvorem, které bývaly povětšinou aspoň částečně zastřešeny. Po stranách dvoru byly místnosti, a to v přízemí a prvním patře. Spodní místnosti sloužily hlavně k prodeji, respektive k uskladnění zboží, jako administrativní činnosti nebo i k ustájení velbloudů. Horní místnosti plnily funkci ložnic. Ložnice byly malé jednoduché pokoje. Toalety na pokojích nebyly, ty byly společně stejně jako v obytných domech v Damašku.
Do chánů vstupovaly karavany velkými a širokými vraty (dostatečně velké pro průchod velbloudů), součástí těchto vrat byly i malá dvířka pro jednotlivé příchozí. Chány byly otevřeny během dne, na večery se zavíraly. Zavřeny byly také v pátek, který je pro muslimy dnem odpočinku.
Jelikož dnes karavany do Damašku již nepřicházejí, chány neplní svojí původní funkci místa k přespání. V 2. polovině 19. století se začaly stavět moderní hotely v okolí náměstí Mardža, které vzaly chánům jejich funkci ubytoven. Chány nyní slouží jako sklady nebo tržiště s tradičními syrskými výrobky nebo kulturní galerie nebo je zde v plánu vybudovaní hotelu.
Chán As´ad Paša
Nejznámější a určitě nejkrásnější z damašských, ba i blízkovýchodních chánů, je chán As´ad Paša. Je pojmenován po osmanském místodržiteli v Damašku As´adu Pašovi al-Azm. Výstavba tohoto chánu trvala mezi roky 1751 a 1753. „Funkce chánu trvala do začátku 20. století, kdy byla jeho obchodní činnost narušena výstavbou moderních hotelů. Jeho vlastnictví přešlo do rukou místních kupců, kteří použili místnosti jako obchody a dvůr se stal trhovištěm. Tato situace pokračovala až do začátku 80. let, kdy se nájemníci museli po konfiskaci z roku 1973 vystěhovat. Generální ředitelství historických památek a muzeí začalo restaurovat a opravovat ty prvky, které byly poškozeny špatným zacházením, a připravovat je na opětovné použití,“ píše se v jedné knížce o tomto chánu.
Do chánu se vchází ze súqu Buzúríja vysokou bránou, které zdobí průčelí zvané muqarnasa obohacené o mnoho orientálních ornamentů. Tento vstup doplňuje dvoukřídlová dřevěná brána. Svojí funkci plnila hlavně v noci, protože přes den byla otevřena. V noci se v případě potřeby otevírala pouze malá dvířka, která byla součástí brány. Za tímto vchodem se táhne asi 10-12 metrů dlouhá široká chodba s několika malými místnostmi po stranách, která zavede návštěvníka na velký dvůr s velkou fontánou uprostřed. Dvoru dále dominují čtyři vysoké sloupy podepírající stropní klenbu chánu. Uprostřed nad fontánou je strop odrytý, zbylé části stropu jsou tvořeny kupolemi s mnoha okny po stranách těsně pod nimi. Kupole začínají asi ve výšce 12 metrů nad zemí a samy o sobě jsou ještě dalších 8 metrů vysoké. Nejvyšší bod chánu je ve výšce asi 22 metrů. Tyto kupole se zřítily během zemětřesení v roce 1759. Byly znovu postaveny až po roce 1973, kdy byl chán zapsán na listinu historických budov v Damašku.
Kupole jsou ozdobeny modrooranžovou kresbou slzovitých a kruhových tvarů na světlém podkladu. Některé kupole mají však jen bílou barvu. Každá kupole má 16 oken. Díky oknům vstupovalo do chánu dostatek světla. Některé z kupolí mají ještě věžičku.
Stěny chánu jsou dekorovány černými a bílými vodorovnými pruhy zvanými ablaq, a to na obou podlažích. Černé pruhy byly vytvořeny z černého čedičového kamene a bíle z vápence. V přízemí se nachází 40 místností, v prvním patře o čtyři více, čili 44 místností. Ty v přízemí byly rozmístněné tak, že nejdříve se vešlo do jakési předsíně, která plnila funkci kanceláře, a za ní byl sklad. Do těchto prostorů se vcházelo přímo ze dvora. Je dobré podotknout, že administrativní místnost pro dozorce byla hned za vstupní bránou do chánu. Ve vyšším podlaží byl kruhový ochoz, z něhož se vcházelo přímo do ložnic.
Chán As´ad Paša se liší od jiné damašské architektury hlavně tím, že se obejde bez dekorací. Kromě malovaných kupolí totiž nenalezneme jiné prvky než zmíněné černé a bílé pruhy.
Chán byl do roku 1973 užíván jako obchodní místo a skladiště pro jutové pytle, koření a potřeby pro domácnost. Díky své jedinečné architektuře se z něj stala galerie, kde se konají výstavy.
Chán al-Zajt
V porovnání s chánem As´ad Paša je chán al-Zajt o dost menší a zdaleka není tak architektonicky zdařilý. Chán al-Zajt byl postaven na začátku 17. století a nachází se na súqu Medhat Paša, nedaleko chánu As´ad Paša. Čím se hned na první pohled liší, jsou dva vchody. Ten první vede ze súqu, druhý je naproti přes dvůr. Vchod do chánu je trojbarevný, tvořený z černých, žlutých a bílých kamenů. Tento vchod prošel nedávnou rekonstrukcí, stejně jako celý súq Medhat Paša. Dveře jsou velké, ale bez malých dvířek pro pěší. Po krátké chodbě se i zde otevírá prostranství s bazénkem a stromem uprostřed. V dolní části je celkem 25 dveří do místností, ve vyšším patře jich je 28.
Vrchní patro i s galerií je stejně široké jako to spodní. Galerie je široká asi 4 metry a na jejím kraji je kovové zábradlí. Zdi, stěny a dvůr jsou dekorovány černobílými pruhy z čedičového a vápencového kamene a mramoru. Pohled z venku na obchůdky v přízemí nám hned ukáže rozdíl v porovnání s obchody v prvním patře. Vedle vchodu totiž mají vysoká okna, další jsou nad vchody. I prostory pro spodní obchody se zdají být větší. Obchody ve vyšším patře mají zpravidla jen jedno menší okno. Horní patro vypadá více původní, na přízemí je vidět, že tam majitelé obchůdků přizpůsobili prostory nové době více než majitelé vrchních prostorů, jež do původního vzhledu chánu zasáhli minimálně. Spodní patro je poznamenáno francouzským stylem z doby, kdy Francie měla nad Sýrií mandát.
Současný stav chánu je celkem dobrý a téměř původní (především první patro), neprošel dramatickou rekonstrukcí. V jeho prostorách se nacházejí textilní obchůdky, dílny a sklady. Některé z místností jsou prázdné a volné ke koupi nebo k pronájmu. Chán vlastní společenství vlastníků jednotlivých místností a společně se tak podílově o chod chánu starají.
Chán Sulejmán Paša
Budova byla postavena v letech 1732-36. Vchod do chánu je ze súqu Medhat Paša na jeho jižní straně, nedaleko chánu al-Zajt. Kromě běžné funkce chánů byl tento chán znám také jako skladiště potaše (uhličitanu draselného), který se vyvážel hlavně do Francie. Na začátku 20. století byl chán určen hlavně pro prodej hedvábí a perských koberců. V druhé polovině 20. století bylo přízemí používáno pro skladování zrní, kávy, olivového oleje a juty, přičemž první patro sloužilo pro krejčovské dílny a kanceláře obchodních společností. Chán byl uzavřen na jaře 2003 kvůli jeho rekonstrukci.
I když je chánu Sulejmán Paša skoro 280 let, jeho architektura působí nadčasově. Jeho obdélníkovému dvoru o rozměrech 24×12,5 metrů jednoznačně dominují klenby na šesti nízkých sloupech, z nichž čtyři jsou v rozích dvoru a dva dvojité jsou uprostřed podélných stran dvoru. Centrální strop, který je utvořený z propojení sloupů a kleneb, což utváří jakousi konstrukci, je otevřený a má podobu dvou velkých kruhů v horizontální poloze. Kdysi tam bývaly kupole, ale díky zemětřesení se nedochovaly. Stejně jako v ostatních chánech je i zde použitá černobílá kombinace horizontálních pruhů ablaq na zdech a sloupech. Kamenná podlaha dvoru je ale pouze jednobarevná, a to černošedivého čediče. Uprostřed dvoru stojí jednoduchá obdélníková fontána o rozměrech přibližně 4×3 metry.
Od chánu As´ad Paša se Sulejmán Paša liší hlavně tím, že je menší, nižší a teoreticky má prostor jen pro dvě kupole. V přízemí je celkem 17 místností/skladů, z nichž některé uchovávají ve svých útrobách ještě další oddělený prostor. Ve vyšším patře je 19 místností.
V minulých letech probíhaly v chánu Sulejmán Paša stavební práce. Saudská firma NESCO GROUP S. A. měla v plánu vybudovat z tohoto místa do dvou let pětihvězdičkový hotel. Budova patří městu a není určená k prodeji. Firma NESCO GROUP S. A. si ji pronajala na 25 let a zavázala se ji zrekonstruovat do takové míry, aby byla zachována její historická autentičnost a hodnota. Letos se ale práce z důvodu nepokojů v Sýrii pozastavily.
Největší zásah do celé architektury bude jistě vybudování koupelen v každé ze zamýšlených ložnic. V dávných dobách byly toalety a koupelny společné vně ložnic. Vzhledem k tomu, že hotel má být luxusní, je nutné situovat koupelny přímo do pokojů. K tomu je nutné vybudovat vodovodní a kanalizační systém v budově. Také přivedení elektřiny do pokojů je nezbytností. Další viditelnou změnou bude skleněné zastřešení chánu v podobě dvou velkých skleněných kupolí.
