Syrská společnost je z větší části složená z mladých lidí. Budou to právě oni, kteří nakonec určí, jakým směrem se Sýrie v dalších letech vydá. Ovlivnit je ale mohou jejich rodiče, kteří díky zvykům a tradicím mívají kontrolu nad svými dětmi. Ke střetům generací dochází ojediněle, hlavy rodin drží opratě svých potomků pevně v rukou.
Rúba studuje architekturu na vysoké škole v Damašku. Ve volných chvílích se schází se skupinou vrstevníků a připravují protestní akce na veřejných místech. „Nepoužíváme hesla proti prezidentovi, žádáme zastavení násilí a propuštění vězňů,“ tvrdí Rúba. Její otec nevidí rád, že se vystavuje nebezpečí. „Říká, že za svoje činy nesu odpovědnost sama. Strach o mě má spíše moje máma,“ svěřuje se Rúba, jak to u nich doma probíhá. Rodiče se podle ní snaží být nezaujatí vůči dění. Otec se neztotožňuje s žádnou zájmovou skupinou, matka je spíše na straně režimu. „Pořád se mě ptá, co z toho budu mít. Podle ní nemá cenu něco měnit. Já ji ale říkám, že chci něco udělat pro dobrou věc,“ vysvětluje Rúba. I když nemá s rodiči stejný názor, navzájem se respektují. Když jde Rúba ven, předem ví, že do devíti hodin večer musí být doma. Přes den panuje poměrně bezpečí, za tmy se situace zhoršuje, když na některých místech Damašku dochází ke střetům mezi vládními ozbrojenými oddíly a vzbouřenci. „Podobné omezení má většina mých vrstevníků. Hlavně ti, kteří nebydlí v centru Damašku, protože na cestách můžou být problémy,“ říká Rúba.
Protesty v Damašku nejsou velmi běžnou záležitostí. Zato v severovýchodní oblasti Sýrie, kde žije většina syrských Kurdů, jsou demonstrace častějším jevem. „Rodiče nám fandí. Pamatují starý režim a chtěli by pro nás něco lepšího. S námi demonstrovat ale nechodí, přece jen už nejsou nejmladší. Raději sledují dění v televizi,“ říká nezaměstnaný Hamíd o svých rodičích. „Můj otec je daleko více proti režimu než jsem já,“ směje se Hamíd, když se jeho otec rozčiluje u zpráv.
Mladé lidi nejen v tomto regionu trápí nedostatek pracovních příležitostí. I když je tato část Sýrie zemědělsky úrodná a bohatá na nerostné suroviny, místní obyvatelé těžko hledají práci. Hamídův otec pracoval celý život ve stavebnictví a za prací cestoval po celé Sýrii, i když v kraji možnosti byly. „Všechna dobrá místa jsou dlouhé roky obsazena lidmi z Latákije a jejího okolí, kteří patří k aláwitům. Až padne režim, tito lidé z našeho regionu odejdou a naše oblast nejpokrokovější v celé zemi,“ věří Hamíd, jenž by chtěl pracovat v ropném průmyslu.
Prorežimně orientovaní rodiče mají na své děti také vliv. Ne že by jim museli vtloukat do hlavy státní propagandu, ale svými názory večer u televize smýšlení svých ratolestí usměrní, ať už záměrně či jen náhodně. Málokdy se stane, že by otec, například voják, který věří politice Bašára Asada, měl diametrálně odlišný názor na situaci než jeho syn či dcera. „Otec je hlava rodiny. Má u nás úctu a ví, co je pro nás dobré,“ říká Firás o svém otci, který pracuje ve státní správě. „Neříkám, že se ve všem shodneme. Do některých debat se raděj nepouštím, přece jen je ze staré školy,“ dodává Firas.
Většina potomků musí své rodiče poslouchat. Málokterý syn nebo dcera se postaví proti vůli rodičů. „Já mám s rodiči dobré vztahy a navzájem si důvěřujeme. Vím, co si mohu vůči nim dovolit a co už ne. Zatím studuji a bydlím s nimi, takže se jejich vůli podřídit musím,“ říká Rúba.
Průměrný mladý Syřan by si přál zajímavější život, než má. Práce je pro něj odrazový můstek k lepšímu životu, protože díky finančním jistotám si pak může najít vlastní bydlení a založit rodinu. V Sýrii se postupně stává zvykem vstupovat do manželského sňatku ve vyzrálejším věku, protože horší finanční situace to nedovolí. „Kdo by dal svojí dceru nezaměstnanému,“ ptá se Hamíd.
Z nudy nedostává Syřany ani internet, který začíná být pro ně méně zajímavý. U počítače dokážou vysedávat hodiny, ale jen proto, že nemají jinou zábavu, protože v Sýrii není příliš velká možnost kulturního vyžití. Přes den, pokud není horko, zůstávají studenti v kampusech, kde se mohou bez problémů stýkat, protože vyjít se na běžné rande není zvykem. Naopak v noci není radno chodit ven, a proto zůstávají raději doma. Možná i to je důvod, proč se mladí lidé bouří proti zastaralému způsobu života a snaží se o změnu. „Chceme žít, mít možnosti jako jinde. Tenhle režim to ale nezajímá,“ stěžuje si studentka Marwa. Nuda, nezaměstnanost a ne moc dobré vyhlídky do budoucna jsou jen část z problémů, proč si Syřané žádají změny. Zatím to však nevypadá, že by se v dohledné době některé z těchto bodů mohly změnit.
