Nejčastějším tématem rozhovoru Syřanů se staly základní potřeby moderní civilizace – benzín, nafta, elektřina, voda a chléb, protože jich je v současné době nedostatek. Hospodářství země se za rok protestů dostalo do nelichotivých čísel a místo reforem, které by zlepšily život místních obyvatel, se stát vydal opačným směrem.
Cena benzínu stoupla z 45 syrských liber (SYP) na 50 (asi 14 Kč), ale v porovnání s celosvětovým vývojem jsou ještě na nízké úrovni. Oficiální cena nafty zůstala na 15 SYP za litr, avšak ceny na černém trhu se zvýšily až o 60 procent. Nafta je v zimních měsících důležitou komoditou syrských domácností, které ji používají k vytápění domovů. Černý trh letos ukázal, jak dokáže reagovat na poptávku po naftě. Pohonné hmoty byly vždy dobrým pašovaným artiklem zejména do sousedního Libanonu a Turecka, překupníci s naftou tedy neměli letošní zimu o zákazníky nouzi.
S příchodem teplejšího počasí začíná poptávka po naftě mírně klesat. Když v zimních měsících bylo málo nafty, snažili se Syřané topit elektrickými ohřívači. A protože elektřiny také není dostatek, přistoupil režim k starému osvědčenému kroku, a to přerušování dodávek elektrického proudu. Několikrát denně se domácnosti ocitnou bez elektřiny. Nejdříve to bývalo jednou denně, poté dvakrát po dvou až třech hodinách a některé oblasti mají střídavě proud po třech hodinách. Když jedna ze čtvrtí zhasne, druhá se rozsvítí, takže se nestává, aby město bylo bez proudu celé.
Návrat to minulosti
Nejprodávanějším artiklem letošní zimy byly svíčky, které přinášejí pocit návratu do středověku, a ledkové dobíjecí světla, které naopak udržují ducha 21. století při životě. „Jedinou světlou stránkou černých hodinek je posezení s rodinou u umělého osvětlení. Našli jsme si takto aspoň chvíli normálně si popovídat, aniž by nás něco vyrušovalo. Každopádně to není nic nepříjemného, když nemůžete dělat to, na co jste zvyklí,“ říká mladá studentka Basma.
Všechny domácnosti jsou vybaveny nádrží na vodu, která jim pomáhá přečkat dlouhá letní vedra. Jelikož je v létě nedostatek vody, je již místní tradicí pouze několikahodinová dodávka pitné vody, během které se nádrže naplní a čerpá se z nich po zbytek dne. V zimních měsících bývá vždy vody dostatek a pitná voda by měla být k mání celý den. Jenže letos tomu tak není a kohoutky v odpoledních hodinách vyschnou. „Vodu si nastřádáme v nádrži, ale ta elektřina nás trápí víc,“ říká Umm Ahmad, která tráví celý den doma s vnoučaty. Na trhu jsou ke koupi naftové a benzínové generátory, ale ty jsou pro obyčejné lidi dosti drahé. Jejich cena se pohybuje od 7000 syrských liber (1900 Kč) výše dle výkonu. Dovolit si je mohou pouze obchody, které nechtějí přijít o své zákazníky, nebo majetní Syřané.
Kdo je na vině?
Ten, kdo se doposud nestavěl proti režimu, má najednou důvod si zanadávat. „Myslím si, že vláda nám chce ukázat, že pokud budeme proti ní, tak nebudeme mít ani to málo, co doposud,“ myslí si Umm Ahmad. Její soused Omar jen kroutí hlavou. „Dělají si to sami. Co asi budou lidi dělat večer doma po tmě? Raději půjdou do ulic a budou protestovat proti všemu, co se tady děje,“ říká.
Zastánci režimu jsou ale jiného názoru. „Za celou dobu nepokojů bylo vyhozeno do vzduchu několik vodovodů a sloupů elektrického vedení na různých místech Sýrie. Ať se lidi nediví, že pak nemají čím svítit nebo topit,“ tvrdí státní úředník Abú Uthmán, který ze špatné situace viní ozbrojené povstalce. „Oni nechtějí lepší budoucnost pro Sýrii. Dostali obyčejné lidi do špatné situace a vinu dávají státu,“ dodává Abú Uthmán.
Co skutečně stojí za nedostatkem potřebných komodit v Sýrii, se přesně neví. Éterem kolují různé zprávy, které mohou, ale zároveň nemusejí být pravdivé. I když největší daň platí obyvatelstvo, je to syrský režim, který se postupně skomírá.
