Velikonoční neděle bývala pro syrské křesťany šťastným dnem. Jenže letošní svátky připomínající zmrtvýchvstání Ježíše Krista se odehrávají v pochmurné atmosféře. „Sýrie je pod velkým tlakem konspiračních her ze zahraničí,“ nechá se slyšet farář Rámí po ranní bohoslužbě. Společně se členy sboru připravil občerstvení pro návštěvníky kostela a na dvorku u božího svatostánku chodil od člověka k člověku a snažil se každému z nich alespoň chvíli věnovat. Více než dvouhodinová bohoslužba přítomné neunavila, postávají v hloučcích a během sváteční konverzace rozdávají úsměvy na všechny strany. „Realita v zemi je úplně jiná, než se můžete dovědět z televize. Minule jsem slyšel ve zprávách, že v naší čtvrti explodovala bomba. To ale není pravda, nic takového se nestalo,“ říká Rámí o šíření nepravdivých informací zaujatými médii. V jeho ranní modlitbě se společně se s věřícími pomodlil za životy obětí a prosil Boha o klid a mír v zemi. „Věřím, že nám Bůh pomůže a ochrání nás od zlého,“ říká farář.
Oslavy velikonoc bývaly v Sýrii pojaty vždy velkolepě, jak se na největší křesťanský svátek patří. Letos se ale od pompézností ustoupilo a svátek byl pojat decentně. Pouliční průvody byly zrušeny a v ulicích kolem kostelů byly rozmístněny zátarasy, aby se předešlo případným bombovým útokům. „Tato ulice je určena pouze pro věřící, kteří jdou do kostela. Pokud se potřebujete dostat na druhou stranu, jděte okolo,“ říká mladík v křesťanské uniformě, který kontroluje příchozí u jednoho damašského kostela. Obavy z možných útoků se zvýšily po nedávných explozích u budov bezpečnostních složek v Damašku, přičemž jedna z bomb vybouchla ve čtvrti obydlené převážně křesťany.
Strach z radikálního islámu
I když se většina Syřanů hlásí k islámu, Sýrie se nemůže považovat za ryze muslimskou zemi. Přibližně deset procent obyvatel této země upřednostňuje zvony kostela než volání muezzina z mešity. Křesťanství je v Sýrii zakořeněno od svého počátku a doposud se na některých místech používá kromě arabštiny také aramejština, kterou mluvil sám Ježíš.
Sýrie bývala ukázkou poklidného soužití mezi více náboženstvími, mezi nimiž takřka nedocházelo k rozepřím. Přes více než rok trvající napětí v zemi však ukázal rozdíly mezi nimi. Zatímco revoluční nálady se rozmohly především mezi sunnitskými muslimy, křesťané se stavějí proti režimu ojediněle. Davy demonstrantů jsou tvořeny hlavně zástupci nižších vrstev. Křesťané v Sýrii patří spíše ke střední a vyšší vrstvě. „Protesty se nevztahují k náboženství nebo k určitému dni. Neznamená to, že musíme dělat to samé jako muslimové, kteří protestují hlavně v pátek po modlitbě. Po nedělní mši, která nás pojí s Bohem, jdeme domů a nemáme v sobě hněv,“ říká Susan, křesťanka ve středních letech. Podle ní chce většina syrských křesťanů změny k lepšímu mírovou cestou. Nemyslí si však, že tento postoj znamená, že by křesťané šli ruku v ruce s neoblíbeným režimem, avšak jsou za rozumné řešení krize.
Největší strach vyplývá z občanské války, kde proti sobě budou stát jednotlivá náboženství, jak tomu bylo v sousedním Libanonu v osmdesátých a devadesátých letech minulého století. Susan má obavy, že Muslimští bratři a další konzervativní a radikální strany mají v úmyslu udělat ze Sýrie ryze muslimskou zemi. „Situace nás křesťanů by se rázem zkomplikovala,“ tvrdí Susan.
Křesťané jsou stejně jako vládnoucí Alávité menšinou mezi většinovými Sunnity. Oproti Libanonu má Sýrie výhodu v tom, že je sekulárním státem, kde není náboženským a menšinovým skupinám dovoleno působit na politické sféře a prosazovat svoje zájmy. „Jsme posledním sekulárním státem na Blízkém východě. A historie nám dává za pravdu, že je to jediná cesta, jak mezi náboženstvími udržet klid. Jakmile by sekularismus skončil, skupiny půjdou proti sobě a bude to tady ještě horší než v Iráku,“ myslí si Susan.
Mezi křesťany jsou však i tací, kteří si přejí pád režimu. „Ti, kdo řídí stát, dělají hrozné chyby, ruinují stát a měli by prostě odstoupit. Kolik životů mají na svědomí, se snad nedá ani spočítat. Jenže drží se u moci jako klíště, daň za to platí lid,“ říká křesťanská aktivistka, která si přála zůstat v anonymitě. „Lidem by nemělo být jedno, jak se jejich vláda k nim chová. Nová Sýrie bude vybudovaná na demokratických základech a lidskosti,“ dodává. Podle ní je v současné době důležité, aby se lidé semkli a stáli při sobě bez náboženských či jiných rozdílů proti jejich režimu.
Jenže situace a vývoj v jiných porevolučních arabských zemích, kde pozice islamistů sílí, syrské křesťany varuje. „Přála bych si, aby si všichni uvědomili, že dosavadní boje k ničemu lepšímu nevedly. Mnoho lidi bylo zabito a my se máme jenom hůř,“ zoufá Susan. Sýrie se podle ní stala terčem zahraničních mocenských bojů a strategie, jejichž cílem bylo Sýrii oslabit a rozdmýchat v ní chaos. „Pokud je to tak, tak se jim to opravdu podařilo,“ dodává Susan.
