Súq Hamídíja je jedním z nejznámějších tržišť na Blízkém východě. Trh dostal současnou podobu v 19. Století, když jej nechal vybudovat osmanský sultán Hamíd II. A také proto se systém trhových uliček a zastřešení podobá trhům v Istanbulu. Hamídíja je pro některé Araby také hlavní dominantou starého Damašku. Její hlavní třída je dlouhá přibližně 600 metrů, svoje dlouhé a úzké uličky roztahuje na obě strany. Každá z uliček – kromě hlavní třídy – se specializuje na určitý druh zboží. A co na trhu můžete vlastně koupit? Kromě typických tepaných čajových souprav, dřevěných krabiček, nožíků z damašské oceli, zlatých šperků, široké škály látek, bot a oblečení na běžné nošení se zde nakupuje i dámské spodní prádlo. 
A to ne jen tak ledajaké. To, co by se u nás těžko hledalo v obchodech s erotickou tématikou, je na Hamídiji zcela běžně k dostání.
Toto zboží není potají schované pod pultem, jak by se mohlo běžně v muslimské zemi předpokládat, ba není ani zakázané. „A proč by taky mělo?! Je určeno pro potěchu manžela, nikoho jiného. Nikde se není napsáno, že by manželské soužití muselo být nudné,“ podivil se prodavač lechtivého spodního prádla Ahmad Kafína. Slovo „lechtivé“ je pro tento druh oblečení stoprocentně výstižné, protože pestrobarevná pírka tvoří hlavní část podprsenky i kalhotek. Najdou se tady ale i kousky z napodobeniny kůže a latexu.
Paradoxem je, že jsou to právě ženy s hidžábem na hlavě, kdo nejčastěji kupuje takové prádélko. A vůbec se nestydí vejít do obchodu a před zraky kolemjdoucích vybírat ten nejdráždivější model. „Nejčastěji je toto zboží kupováno pro nevěstu na svatební noc,“ řekla studentka Saná. „Mě osobně se nelíbí, ale tady už je holt takový zvyk,“ pokračovala.
Některé z podprsenek dokážou zahrát i různé melodie nebo nesou na sobě aspoň nápis „I love you“. Prodavač Ahmad Kafína také vzpomenul, jak před dnem svatého Valentýna šlo toto spodní prádlo na dračku. „Ženy asi chtěly své manžely překvapit, a tak si koupily tohle,“ ukázal na růžovo-červenou kolekci. „Nemyslete si, že tady jsou lidi z kamene. Každý má své touhy, ať už v Sýrii nebo u vás v České republice,“ snažil se pan Kafína vysvětlit.
„Když si představím, že by to na sobě měla moje žena, nejspíš mi tekly slzy od smíchu,“ podotkl s dávkou humoru německý turista Franz, zatímco si jeho žena prohlížela žlutočerný model. „Možná jí ho koupím, abych se zasmál, až mi bude smutno,“ řekl potichu, aby ho manželka neslyšela.
(Článek vyšel v deníku Právo 12.6.2010, toto je jeho upravená verze)
