Turecký premiér Recep Tayyip Erdogan zažívá při neúspěšném krocení demonstrantů v Istanbulu horké chvíle a v případě potřeby se nebude bát povolat armádu. Současná situace v zemi Turecku kazí pověst mostu mezi Evropou a Blízkým východem, jehož politický systém se mnohdy dával za vzor arabským státům, které si v posledních letech prošly revolucemi a nyní se reformují.
Recep Tayyip Erdogan si získal u lidí popularitu jako starosta Istanbulu na konci devadesátých let a díky tomu se v roce 2003 stal předsedou vlády, jímž je dodnes. Zároveň je předsedou Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP), která patří ke konzervativním stranám a pro mnohé je hlavně islamistická. Erdogan se netají ani tím, že by se příští rok rád stal prezidentem.
V očích mnoha Turků se současný premiér postupně stává čím dál větším autokratem, a to je jeden z důvodů, proč v něm vidí vlka v rouše beránčím. „Erdoganovy naděje, že změna turecké ústavy dovolí větší pravomoci prezidentovi, jehož funkci chce zastávat po skončení svého mandátu ministerského předsedy, se stávají vzdalujícím se snem,“ tvrdí turecký novinář Emre Čališkan.
Turecko je sekulární stát, v němž má zvláštní postavení armáda, která hrála v minulosti důležitou roli při řešení politických krizí. Působila nezávisle na politické moci a jedním z jejích úkolů bylo hlídat v zemi zmíněný sekularismus. V minulých letech bylo několik vrchních představitelů armády zatčeno kvůli podezření přípravy puče a Erdogan, který od svého nástupu k moci postupně vnitrostátní pravomoci vojska omezil, tak poslal armádě jasný vzkaz, kdo má v Turecku navrch.
Protestujícím Turkům se kromě rostoucí moci premiéra Erdogana nelíbí hlavně potlačování osobních svobod. Jakkoli se Turecko může zdát demokratickou zemí, některé prvky jako svoboda slova tisku ji chybí. Podle týdeníku The Economist je v Turecku zatčeno více novinářů než v Číně. „Není možné mluvit o demokracii ve státě, v němž média nejsou svobodná,“ tvrdí Kemal Kiličdaroglu lídr hlavní opoziční Lidové republikánské strany (CHP). Turečtí novináři nemají zrovna na růžích ustláno. Tento týden například reportérku BBC Selin Girit nařkl starosta Ankary a i premiér Erdogan ze zrádcovství a spiklenectví proti své vlasti.
Nespokojenost Turků jde ale dál. Nelíbí se jim omezování dalších osobních svobod jako pití alkoholu nebo líbání na veřejnosti. „Pokud chcete pít, potom si vezměte pití a pijte doma,“ vzkázal již dříve Erdogan. Zákaz prodeje alkoholu v obchodech začíná od desáté hodiny večer a končí v šest ráno. Podle turecké opozice mají tyto regulace za cíl udělat společnost islamistickou. „Tohle není boj proti nemoci zvané alkohol, ale pokus o přetvoření společnosti dle jejich přesvědčení a životního stylu,“ říká Músa Čam z CHP.
Protesty, které začaly kvůli záchraně istanbulského parku Gezi a změnily se v násilné střety s policií, si za poslední týdny vyžádaly pět mrtvých a nespočet zraněných na obou stranách. „Policisté stáli proti útokům a provokacím, které by nebyly tolerovány ani v žádném jiném státě,“ pochválil Erdogan práci bezpečnostních složek. „Od počátku někteří lidé líčili protesty jako úplně nevinné a spravedlivé a naopak policie měla systematicky používat násilí,“ dodal Erdogan. S touto verzí ale nesouhlasí demonstrant Fátih, který se protestů účastnil. „Kdyby policisté nezpanikařili a zbytečně nepoužili násilí, nemuselo se to tak vyhrotit,“ tvrdí. Nyní se předpokládá, že situace se v nejbližších dnech postupně uklidní a protesty utichnou.
Premiér Erdogan zatím nikdy nemusel během svého vládnutí čelit takovému tlaku jako nyní. Podle Emrullaha Uslu, profesora politických věd na istanbulské univerzitě Yeditepe, si Erdogan myslel, že byl dobrým premiérem, který se snaží pomáhat lidem. „Když ale lidé ukazují své zklamání a rozpaky nad ním, cítí se být zrazen,“ řekl Uslu pro katarskou al-Džazíru.
Odpisovat tureckého premiéra kvůli červnovým protestům by bylo předčasné. Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje mají stále velkou politickou moc a mezi tureckými občany také sympatizanty, kterých není málo, vždyť při posledních volbách v roce 2011 získali téměř padesát procent. Protestující Turci nyní naopak vyslali Erdoganovi signál, že nebudou nadále tolerovat rozpínání jeho moci a v případě nutnosti znovu vyjdou do ulic.
Článek vyšel na serveru Studio Zet Rádia BBC
