Paní Olga se provdala do Damašku před více než třiceti lety.
Zpět do Ruska odjela hlavně kvůli dvěma synům, kteří mají syrské i ruské občanství. Starší se do Moskvy odstěhoval před dvěma roky, mladší ho následoval po roce, protože utekl ze základní vojenské služby v Sýrii.
Nákladný život v ruské metropoli ji však donutil přemýšlet o návratu zpět do Damašku. Zlomový moment přišel v době, kdy manžel prodal v Sýrii dům na vesnici a poslal peníze synům, kteří si chtěli pořídit vlastní bydlení někde na okraji Moskvy. Částka deset tisíc dolarů ale zdaleka nestačila ani na první splátku.
Paní Olga nechala synům peníze a vrátila se do Damašku. „Máme tady byt, náš vlastní. Po zkušenostech z Moskvy jsme za něj rádi. I když víme, že to jednoduché nebude, musíme se s tím poprat,“ myslí si.
Naději jí dávají hlavně zkušenosti lidí, kteří v Damašku vytrvali a současný vývoj hodnotí pozitivně. „V zahraničí čeká Syřany pouze další strádání. Všechno je drahé a práce není. V mých letech mě těžko někdo zaměstná. Z čeho pak budeme žít? Raději budu v Sýrii, kde i přes všechny problémy vyžijeme lépe než za hranicemi,“ tvrdí paní Olga.
Rebelové plenili, a to opakovaně
Důvodů k útěku a návratu je mnoho. Každé město a vesnice mají svůj příběh. Například vesnice Morek v regionu Hamá je známá pistáciovými sady. Vesničané žijí ze zemědělství, které je poměrně dobře uživí. O tamních podnikatelích se tvrdí, že jsou bohatí. I proto i Morek při povstání několikrát napadli a vyplenili.
„Rebelové nám řekli, že máme patnáct minut na to, abychom opustili vesnici. Pak ukradli, co mohli,“ vypověděl jeden z vesničanů, který prchl až do hlavního města, kde u příbuzných zůstal několik dní.
Nájezd rebelů trval krátce, o několik hodin později se část obyvatelstva Morku vrátila. To ale ještě nevěděli, že druhý den se bude situace znovu opakovat. „Počkám ještě několik dní, pak se vrátím. Už mi nemají co vzít. Opravíme, co bude potřeba, a zůstaneme tam do doby, než nás zase vyženou,“ říká vesničan.
Příběhy plné smutku
Sýrie však zažila daleko horší příběhy, plné smutku a zloby. Paní Wafá přišla o manžela během bojů mezi armádou a povstalci. Má čtyři děti a jednoho ze synů vážně zranili rebelové.
Wafá bydlela v regionu Latákije na západě Sýrie, nyní žije v Damašku a snaží se zařídit synovi bezplatnou operaci. „Nemám peníze. Nevím, co mám dělat,“ říká se slzami v očích. Známí v Damašku jí vždy něčím přispějí, aby mohla dětem koupit jídlo, ale na operaci to nestačí. Bezplatná operace je možná, musí však na úřadech získat potřebná razítka a povolení, jak jí radí její rodinný přítel. „Dal bych jí peníze, ale sám je nemám. Mohu tak akorát poradit. Někdy je dobrá rada lepší než peníze,“ říká Abú Júsif, majitel obchodu s tradičními damašskými suvenýry.
(Právo, 2.10.2013)
