Znovuzrození libanonského piva

Bejrútská mládež má tendenci každý večer vyrazit do víru velkoměsta. V centru Bejrútu je několik ulic, kde stojí jeden bar vedle druhého. Ceny alkoholu zde bývají poměrně vysoké, například sklenička whisky stojí v průměru 6-8 dolarů a malé pivo 3-5 dolarů. Asi do devíti hodin večer bývají Happy Hour s akční slevou až 70 procent, a to zákazníci ocení.

Libanon je arabská země, která se trochu vymyká představě o Blízkém východu. Speciálně Bejrút je multikulturní prostor, který vypadá více jako západní Evropa než Orient. V Libanonu jsou určitá konzervativní muslimská místa, kde se konzumace alkoholu nevidí. To však neplatí o hlavním městě, kde večerní a noční zábava běží volným proudem i před samotnými podniky. „V uzavřených prostorách je zákaz kouření, proto stojíme venku,“ říkají dvě vysokoškolačky se shodným jménem Mája. Kvůli vysoké ceně alkoholu si hosté dávají načas, než si půjdou koupit další drink. „Většinou si kupujeme pivo,“ tvrdí děvčata a ukazují na láhev libanonského piva Almaza, které se prodává v drtivé většině podniků.
„Každý Čech by měl milovat Libanon, protože pivo bylo vyvinuto právě v této části světa. Opravdu, pivo původně přišlo z našeho regionu,“ usměje se zakladatel minipivovaru 961 Beer Mazen Hadžár. Přitom hledá ve svém počítači informace o tom, že místní pivo bylo nápojem a platidlem ve starověkých kulturách a dokonce se pivo obětovalo i bohům. Lidé na území Úrodného půlměsíce znali pivo už několik tisíciletí před Kristem. S rozpínavostí Říma a konzumací vína se pivo postupně vytratilo. Po nástupu islámu byly víno a pivo vyškrtnuty z nápojového lístku. Víno se na něj vrátilo rychleji, a to hlavně v období francouzského mandátu nad Libanonem mezi první a druhou světovou válkou. „Islámská říše zlikvidovala pití alkoholu. Pak jsme byli kolonizováni Francií, která zde podpořila kulturu pití vína. Je velmi smutné, že lidi mluví jen o Bacchosovi, který byl bohem vína, a nemluví o sumerské bohyni piva Ninkasi nebo o egyptském bohovi Ra, který byl bohem slunce, života a piva,“ posteskne si Mazen Hadžár.

Pivo v rozkvětu

Libanonská pivní scéna byla dlouho jednobarevná. Pivo se v Libanonu začalo vařit od roku 1933 pod názvem Almaza. Tato značka se v šedesátých letech dostala nejdříve pod křídla Amstelu a později Heinekenu. Až do roku 2006 se v libanonských barech nedalo koupit jiné pivo než Almaza. Vše změnila jednoměsíční válka mezi Izraelem a hnutím Hizballáh. Během ní si Mazen Hadžár řekl, že zkusí si uvařit vlastní pivo. „Pro mě jako pro člověka, který vyrostl ve Velké Británii a cestoval po celém světě, bylo problém najít dobré pivo. Bylo tady jen lehké šumivé pivo Almaza. Takhle jsme začali s 961 Beer. Byla to moje touha mít jinou alternativu. Takže jsem začal doma, v mé kuchyni, vařit pivo,“ vzpomíná Mazen Hadžár na své první pokusy.

První várka se nedala příliš pít, ale Mazen Hadžár se nenechal odradit. Postupně vypiloval svou techniku vaření piva natolik, že za ním pravidelně chodili jeho známí na večerní pivní seance. Společně s dánským obchodníkem Henrikem Haagenem rozjeli v roce 2007 malý pivovárek, který nazvali podle mezinárodní telefonní předvolby patřící Libanonu. Nápad obohatit místní pivní průmysl se Libanoncům zalíbil natolik, že jejich poptávka po novém pivu přesahovala možnosti malého pivovaru. V roce 2009 změnili firemní strategii a na nějakou dobu přerušili svou činnost. Našli větší prostory pro novou výrobní linku a v roce 2011 znovu spustili výrobu. „Ten rok jsme měli produkci 60 tisíc láhví, minulý rok jsme již měli produkci 200 tisíc láhví. V současnosti vyvážíme do dvaceti zemí,“ tvrdí Mazen Hadžár. Svojí nízkou výrobou nemohou Almaze konkurovat, respektive s ní ani soupeřit nechtějí. „Je zajímavé, jak je teď v Libanonu hodně malých výrobců piva, kteří ho vaří u sebe doma. To dříve nebývalo. Historicky, tohle je náš produkt, my jsme ho dali světu,“ říká pyšně pivovarník. Podle něj se v roce 2014 objeví na libanonském trhu další dva výrobci piva. „Výroba dobrého piva je u nás stále dost omezená, vlastně kromě Izraele je omezená na celém Blízkém východě,“ vysvětluje Mazen.

Chmel a výčepy z Čech

Sládci Mazen Hadžár a Anders Kissmeyer z pivovaru 961 Beer si rádi hrají s pivními recepturami. Baví je vymýšlet nové příchutě a nové výrobní postupy. „Vaříme ležák v německém stylu, pak máme piva v americkém, anglickém a belgickém stylu. Dokonce máme i libanonské pivo s typickými bylinkami pro Libanon jako tymián, šalvěj, anýz a máta,“ chlubí se Mazen Hadžár svým nejpovedenějším pivem. Pak vytáhne z lednice nefiltrované silně chmelové pivo, které zatím do prodeje nepůjde. „Vždy jsem chtěl dělat něco ve spojení s jídlem. Nejsem blázen do piva. Jsem blázen do chuti. Mám rád jídlo, víno… Štvalo mě, že nemám žádnou alternativu piva, že nemám na výběr. I kdybych dělal špatné pivo, tak aspoň lidi by si mohli vybrat,“ říká Mazen o svých začátcích vaření piva v domácí kuchyni.

Zlatý nápoj s číslem 961 nese také českou stopu. Vaří se totiž z českého chmele. „Chmel kupujeme v České republice kvůli jeho kvalitě. Nikdy nekupujeme ingredience na základě nízké ceny. Vždycky si raději připlatíme za kvalitu. Cena je to poslední, na co myslíme. Když chcete dobré pivo, tak si připlatíte,“ říká Mazen. Je spokojen jak s kvalitou, tak velikostí českého chmele. O používání chmelového extraktu ani neuvažuje, protože chce vařit poctivé pivo. „Kromě chmele kupujeme v ČR nově také výčepní techniku,“ ukazuje na několik krabic od firmy Lindr ve skladu, určených pro vybrané bary.

Úspěchy piva 961 přicházejí i na mezinárodní scéně. V roce 2012 vyhrál libanonský ležák hlavní cenu ve své kategorii na pivním festivalu v Hongkongu. „Nevěřím, že existuje jedno nejlepší pivo, všechny jsou něčím jedinečné. Je dobré zjistit, že naše pivo má dobrou kvalitu. To je pro nás fantastické. Snažíme se dělat kvalitní libanonské pivo a nekopírovat jiná piva odkudkoli na světě,“ vysvětluje Mazen Hadžár, který na sebe prozradí, že pochází z muslimské rodiny. Jeho případ ukazuje, že Libanon se opravdu vymyká pověsti o přísném zákazu pití alkoholu v arabských státech. „Libanon je multikulturní místo. Nikdo za mou nechodí a neptá se mě, proč vařím pivo, když jsem muslimem,“ uzavírá libanonský pivovarník spokojeně rozhovor s láhví piva v ruce a přemýšlí, čím by jeho chuť ještě upravil. Vaření piva se pro něj stalo výzvou, vášní a koníčkem. Otázkou však zůstává, zda se pivo v Libanonu stane znovu tak oblíbeným nápojem, jakým bývalo ve starověkých říších Blízkého východu.